Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2975/2016

29 Cdo 2975/2016

U S N E S E N Í

T. H. V.

Euro Mall City s. r. o.

, se sídlem v Praze 8, Karolinská 650/1, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 27864600, zastoupené JUDr. Pavlem Šuserem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Říční 456/10, PSČ 118 00, o zaplacení 525.831,32 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. února 2016, č. j. -271, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 12.971,20 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupce žalované.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. května 2014, č. j. -221, zamítl žalobu o zaplacení 525.831,32 Kč (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II. a III.).

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. února 2016, č. j. -271, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „ “), neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v a není přípustné ani podle

Uvádí-li dovolatel, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, podle níž nebyla-li mezi společností s ručením omezeným a jejím jednatelem uzavřena smlouva o výkonu funkce, má jednatel právo na odměnu určenou podle ustanovení , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) [srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2007, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 20/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. listopadu 2010, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2010, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. června 2011, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2012, pod číslem 50, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2011, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. , které jsou veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na webových stránkách tohoto soudu], přehlíží, že tento závěr odvolací soud nijak nezpochybnil. Naopak výslovně uvedl, že „v řízení nevyšlo najevo, že by byl mezi žalobcem a žalovaným (...) dohodnut bezúplatný výkon funkce jednatele, a tak lze dovodit, že by žalobci náležela za výkon této funkce odměna stanovená dle věta první ve spojení s obch. zák.“

Rozpor s ustálenou rozhodovací praxí nelze spatřovat ani v tom, že odvolací soud žalobci uplatněný nárok nepřiznal z důvodu, že by šlo o „dvojí úplatu za jednu a tutéž činnost.“ Ačkoli totiž odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně) výslovně neoznačil uplatněný nárok za výkon práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, lze přitakat tomu, že z této premisy (implicitně) vycházel.

Úvahy odvolacího soudu plně odpovídají závěrům rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (a to i dovolatelem odkazovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2009, sp. zn. ), neboť odvolací soud důsledně zvážil okolnosti konkrétního případu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. listopadu 2007, sp. zn. , rozsudek ze dne 21. února 2008, sp. zn. , rozsudek ze dne 27. dubna 2011, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2012, pod číslem 136, usnesení ze dne 29. března 2012, sp. zn. , či rozsudek ze dne 23. června 2015, sp. zn. ) a na jejich základě dospěl k závěru, že dovolateli nelze nárok na úplatu za výkon funkce jednatele žalované společnosti za období od 15. března 2007 do 25. listopadu 2009 přiznat (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. února 2003, sp. zn. , rozsudek ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. , rozsudek ze dne 31. srpna 2006, sp. zn. , či rozsudek ze dne 8. března 2016, sp. zn. ).

Jelikož závěr odvolacího soudu o rozporu výkonu práva žalobce s poctivým obchodním stykem obstojí jako samostatný důvod pro zamítnutí žaloby, neotevírá přípustnost dovolání ani výhrada dovolatele, podle níž odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) vycházel ohledně určení výše odměny za výkon funkce ze závěrů znaleckého posudku č. 4531-15-2014, zpracovaného Českou znaleckou a. s. Řešení této námitky se nemůže projevit v poměrech projednávané věci (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. června 2014, sp. zn. , a judikaturu v něm citovanou).

Námitka dovolatele, podle níž činnost, kterou „vykonával na základě dánské pracovní smlouvy pro dánského zaměstnavatele, byla obsahově odlišná od činnosti statutárního orgán žalovaného“, není způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť jde toliko o polemiku se skutkovými zjištěními odvolacího soudu, k níž dovolatel s účinností od 1. ledna 2013 nemá k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. ).

Přípustnost dovolání nezakládá konečně ani údajná nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, neboť dovolatel v souvislosti s touto vytýkanou vadou Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí a jež by splňovala předpoklady vymezené v S ohledem na obsah dovolání lze nadto uzavřít, že napadené rozhodnutí nepřezkoumatelností ani netrpí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Rozhodné znění (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. května 2017

JUDr. Filip C i l e č e k

předseda senátu