Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2448/2015

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

J. J. N. a. s.

JUDr. Dagmar Říhové

, advokátce, se sídlem v Příbrami, 28. října 184, PSČ 261 01, jako správkyni konkursní podstaty úpadce Bulín spol. s r. o., v likvidaci, identifikační číslo osoby 25696360, o vyloučení nemovitostí ze soupisu konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2014, č. j. -237, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2014, č. j. -237,

se zrušuje

a věc

se vrací

odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 17. května 2013, č. j. -193 zamítl Krajský soud v Praze žalobu, kterou se žalobce (J. J. N. a. s.) domáhal vůči žalované (správkyni konkursní podstaty úpadce Bulín spol. s r. o., v likvidaci) vyloučení dvou staveb, blíže specifikovaných ve výroku (dále jen „stáj a ocelový sklad“ nebo též „sporné nemovitosti“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

Soud při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku vyšel zejména z toho, že:

1/ Pozdější úpadce jako prodávající uzavřel dne 7. února 2007 s žalobcem jako kupujícím kupní smlouvu o prodeji nemovitostí specifikovaných v čl. 1 kupní smlouvy (dále jen „kupní smlouva“) včetně všech součástí a příslušenství, tak jak je stanoveno ve znaleckém posudku číslo 305-1/2007 zpracovaném dne 6. února 2007 Ing. Stanislavou Petrákovou (dále jen „znalecký posudek“), za dohodnutou kupní cenu ve výši 28 620 100 Kč. Sporné nemovitosti nebyly uvedeny ve výčtu převáděných nemovitostí v čl. 1 kupní smlouvy.

2/ Ve znaleckém posudku naopak byly sporné nemovitosti výslovně uvedeny v rámci výčtu nemovitostí náležejících do souboru nemovitostí usedlosti L.

3/ Ke dni uzavření kupní smlouvy byly sporné nemovitosti stavbami existujícími, dokončenými a též užívanými.

4/ Krajský soud v Praze usnesením ze dne 5. dubna 2012, č. j. -347, prohlásil konkurs na majetek úpadce Bulín spol. s r. o.

5/ Sporné nemovitosti byly dne 18. května 2012 sepsány do konkursní podstaty úpadce.

Na tomto základě soud - vycházeje z ustanovení a 2, a 2, , , a 2, , a 3 , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „obč. zák.“) - uzavřel, že žalobci se nepodařilo prokázat, že na něj přešlo vlastnické právo ke sporným nemovitostem. Ke dni uzavření kupní smlouvy šlo o stavby existující, dokončené a též užívané, přičemž v kupní smlouvě není určitě a jednoznačně obsažena vůle účastníků, podle níž by měly být předmětem kupní smlouvy také sporné nemovitosti.

K tomu soud doplnil, že důvodem, pro který sporné nemovitosti nebyly výslovně uvedeny v kupní smlouvě, nebyl nedostatek ve vyjádření vůle, ale skutečnost, že obě nemovitosti (stáj i ocelový sklad) byly stavbami existujícími a užívanými, avšak nebyly zapsány v katastru nemovitostí (jedna z nich dokonce byla stavbou bez stavebního povolení), což by znamenalo nemalé komplikace při rozhodování katastrálního úřadu (o povolení vkladu), kterým se účastníci smlouvy takto snažili zabránit.

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce ve výroku označeným rozhodnutím změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že ze soupisu konkursní podstaty úpadce sporné nemovitosti vyloučil (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

Odvolací soud - po doplnění dokazování kupní smlouvou a znaleckým posudkem - přitakal soudu prvního stupně v závěru o charakteru sporných nemovitostí, jež jsou i podle jeho mínění věcmi hlavními, nikoliv součástmi či příslušenstvím jiné věci, neboť šlo o stavby již dokončené. Neztotožnil se však se závěrem soudu prvního stupně, že sporné nemovitosti nebyly předmětem převodu podle kupní smlouvy. Odvolací soud naopak dovodil, že vůle účastníků smlouvy směřovala k převodu všech nemovitostí oceněných znalkyní a specifikovaných (nepochybně) ve znaleckém posudku. Podle odvolacího soudu vůle stran převést i sporné nemovitosti vyplývá také ze skutečnosti, že předmětem kupní smlouvy byly pozemky, na nichž se tyto nemovitosti nacházejí, a rovněž pak z toho, že kupní cena obsahuje také cenu sporných nemovitostí.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o argument, že odvolací soud se odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu (potud poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2010, sp. zn. ), namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod uvedený v ustanovení , , dále též jen „ “), a navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolatelka zpochybňuje závěr odvolacího soudu, podle kterého kupní smlouvou došlo k převodu vlastnického práva ke sporným nemovitostem z úpadce na žalobce. Namítá, že obě stavby, ač podléhají evidenci v katastru nemovitostí, nebyly v době uzavření smlouvy v katastru zapsány, a tudíž nemohly být převedeny bez vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Odvolací soud se však v napadeném rozsudku nezabýval otázkou, zda sporné nemovitosti podléhají zápisu do katastru nemovitostí a zda příslušný katastrální úřad povolil vklad vlastnického práva žalobce k těmto nemovitostem do katastru nemovitostí. Absentující rozhodnutí o vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí nelze, dle dovolatelky, nahradit tím, že obě nemovitosti jsou označeny ve znaleckém posudku, který není součástí kupní smlouvy.

, o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání ( . a ); s přihlédnutím k se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy, tedy vedle , o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i ve znění účinném do 31. prosince 2007. Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Dovolání je přípustné podle

Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelkou, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

Již v usnesení ze dne 21. července 2010, sp. zn. (vydaném v řízení o návrhu na prohlášení konkursu na majetek téhož úpadce), Nejvyšší soud vysvětlil, že při převodu vlastnického práva k nemovitosti na základě smlouvy je třeba rozlišovat právní důvod nabytí vlastnického práva (titulus adquirendi) a právní způsob jeho nabytí (modus adquirendi). Kupní smlouva představuje tzv. titulus adquirendi. I když z takové smlouvy vznikají jejím účastníkům práva a povinnosti, k nabytí vlastnického práva kupujícím podle ní dochází až tehdy, naplní-li se stanovený právní důvod. Tím je v případě vlastnického práva k nemovitosti (zásadně) vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí (§ 133 odst. 2 obč. zák.).

Závěr, podle něhož stavba, jež podléhá evidenci v katastru nemovitostí, je jako věc v právním smyslu způsobilým předmětem právních vztahů (a tudíž i vztahů vznikajících při smluvním převodu vlastnického práva), a to bez ohledu na to, zda v rozporu s právními předpisy není v tomto katastru evidována, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil např. v rozsudcích ze dne 8. února 2007, sp. zn. (uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2007, pod číslem 81), ze dne 5. prosince 2007, sp. zn. (uveřejněném v témže časopise, číslo 4, ročník 2008, pod číslem 41), nebo ze dne 25. září 2008, sp. zn. .

V usnesení sp. zn. Nejvyšší soud dále zdůraznil, že okolnost, zda převáděná stavba podléhá zápisu do katastru nemovitostí, je - jak plyne i z výše označených rozhodnutí Nejvyššího soudu - významná z hlediska právního způsobu (modu adquirendi) nabytí vlastnického práva k takovéto stavbě. Vlastnické právo ke stavbě, jež podléhá zápisu do katastru nemovitostí, lze totiž v případě jeho převodu kupní smlouvou nabýt pouze vkladem do katastru nemovitostí (§ 133 odst. 2 obč. zák.), a to bez ohledu na okolnost, zda stavba v době uzavření kupní smlouvy je (či v rozporu s právními předpisy není) evidována v katastru nemovitostí. K těmto závěrům se Nejvyšší soud dále přihlásil například v usnesení ze dne 26. února 2015, sp. zn. .

Nezkoumal-li v dané věci odvolací soud, zda sporné nemovitosti podléhaly zápisu do katastru nemovitostí již v okamžiku uzavírání kupní smlouvy, pominul obligatorní způsob jejich nabytí (modus adquirendi), přestože ze skutkových zjištění vyplývá, že obě stavby byly v době uzavírání kupní smlouvy již dokončeny a užívány. Právní posouzení věci odvolacím soudem je proto neúplné a tedy i nesprávné.

Jelikož dovolání je důvodné, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení ( část věty za středníkem a odst. 3 věta první ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( věta druhá a ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. května 2017

Mgr. Milan P o l á š e k

předseda senátu