Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
8A5D2245F2F0E2E3C1258164003151A9.html
HTML · 12.62 KB
No categories available
21 Cdo 84/2017
21 Cdo 84/2017
U S N E S E N Í
Ing. L. H.
Vojenské lesy a statky ČR, s. p.
se sídlem v Praze 6, Pod Juliskou č. 1621/5, IČO 00000205, zastoupenému JUDr. Václavem Plachým, advokátem se sídlem v Letinech č. 73, o určení nesplnění zákonných podmínek pro opakované prodloužení pracovního poměru, o určení, že pracovní poměr žalobce u žalovaného je pracovním poměrem na dobu neurčitou a doposud trvá, a o náhradu mzdy, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 52/2010 , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. března 2016, č. j. 49 Co 338/2013 -353, takto:
Dovolání žalovaného
se odmítá
.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 3. 2016, č. j. 49 Co 338/2013 -353, neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. [žalovaný toliko odkázal na ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. s tím, že „napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném posouzení věci“, a že „nesprávnost spatřuje ve výkladu ustanovení § 39 odst. 4 zákoníku práce ve znění do 31. 12. 2011“, aniž by vůbec vylíčil, proč považuje dovolání za přípustné z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. ; podle ustálené judikatury dovolacího soudu, může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. (či jeho části), aniž by bylo z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v tomto ustanovení je podle mínění dovolatele splněn (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek], a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Ostatně dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 3. 2016, č. j. 49 Co 338/2013 -353, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce obsahu a povahy dohody zaměstnavatele a příslušného odborového orgánu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2013, sp. zn. 21 Cdo 1611/2012 , uveřejněný pod č. 105/2014 v časopise Soudní judikatura, v němž byl přijat právní názor, že písemná dohoda mezi zaměstnavatelem a příslušným odborovým orgánem podle § 30 odst. 3 písm. c) zákona č. 65/1965 Sb. (nyní – vztaženo na posuzovanou věc - podle § 39 odst. 4 zákona 262/2006 Sb. , zákoníku práce , ve znění účinném do 31. 12. 2011), která pro blíže neurčený počet zaměstnanců upravuje „důvody spočívající ve zvláštní povaze práce, kterou má zaměstnanec vykonávat“, má normativní povahu; jsou-li tyto důvody dohodnuty v rámci zákona a v jeho mezích, stávají se součástí skutkové podstaty úpravy podmínek, za nichž lze pracovní poměr sjednávat opakovaně, anebo na dobu delší dvou let] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Závěry vyjádřené ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu jsou použitelné rovněž při aplikaci zákona č. 262/2006 Sb. , zákoníku práce , ve znění účinném do 31. 12. 2011, jímž se řídí projednávaná věc. Na právním názoru v tomto rozhodnutí uvedeném, který dosud nebyl judikatorně překonán a jehož správnosti se nedotýkají ani argumenty žalovaného uvedené v dovolání, nemá dovolací soud důvod cokoliv měnit.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí (rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 3. 2016, č. j. 49 Co 338/2013 -353, byl rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. a ve výroku II. doplňujícího rozsudku zrušen a věc v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení), bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. května 2017
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu