Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 5270/2016

26 Cdo 5270/2016

U S N E S E N Í

ERK Liberec, s. r. o., v likvidaci

IB Facilities Management s. r. o.

, se sídlem v Kladně, Osvobozených politických vězňů 656, IČO 45356009, zastoupené JUDr. Petrem Knapem, advokátem se sídlem v Kladně, Saskova 1625, o zaplacení částky 2.458.089,08 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. června 2016, č. j. -393, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2016, č. j. -393, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 11. 1. 2016, č. j. -364, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 2.458.089,08 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení, a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud po provedeném výkladu příslušných ustanovení nájemní smlouvy ze dne 25. 11. 2008 dovodil, že žalobci jako nájemci nevznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) ani na poskytnutí slevy z nájemného ve smyslu a obč. zák. Zároveň poukázal i na to, že nárok na slevu z nájemného v souladu s ustanovením obč. zák. zanikl.

Dovolání žalobkyně Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „ “), odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( - ), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. ), a není v něm vymezen dovolací důvod podle V dovolacím řízení nelze pro tyto vady pokračovat.

Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit postupem podle , o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však v odkazech na otázky, ve kterých se odvolací soud dle dovolatelky odchýlil od praxe dovolacího soudu, nenachází.

V dovolání není vymezen ani dovolací důvod způsobem uvedeným v a 3 , neboť dovolatelka zpochybňuje právní posouzení věci poukazem na vady řízení a na nesprávnost zjištěného skutkového stavu, z něhož odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – čerpal svá skutková zjištění rozhodná pro právní posouzení věci. Podstatou jejího dovolání jsou jednak námitky, jimiž napadá výklad vůle účastníků při uzavření nájemní smlouvy ohledně příslušných článků provedený odvolacím soudem, a dále námitky, týkající se nedostatečného odůvodnění jeho rozhodnutí, což představuje nepřípustné dovolací důvody.

Zjišťuje-li totiž soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněného pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudek Nejvyššího soudu dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněný pod č. 46 v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. ). Zpochybnila-li proto dovolatelka správnost právního názoru o tom, že jí nevznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty a slevu z nájemného poukazem na to, co bylo obsahem vůle smluvních stran projevené v příslušných článcích nájemní smlouvy a jak měla být tato vůle interpretována (v čem mělo spočívat porušení povinnosti žalovanou a kdo zavinil případné omezení rozsahu sjednaného užívání předmětu nájmu), napadla správnost skutkového (nikoli právního) závěru odvolacího soudu.

Dovolatelka ve svém dovolání namítala také nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, což může být vadou řízení (která rovněž nepředstavuje způsobilý dovolací důvod), nikoli procesní otázkou, na jejímž řešení by spočívalo napadené rozhodnutí. Rozhodnutí odvolacího soudu však není nepřezkoumatelné, jelikož je zřejmé, z jakého skutkového stavu odvolací soud vyšel i jaké právní závěry učinil.

Zbývá dodat, že dovolací soud sice nepřehlédl sdělení dovolatelky, že dovolání podává proti celému napadenému rozsudku, tj. jakoby i proti jeho nákladovému výroku. Zastává však s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje. Proti tomuto výroku totiž dovolatelka nikterak nebrojila, nýbrž ho napadla ryze formálně jen proto, že jde o výrok závislý. Tato skutečnost je pak zřejmá rovněž z toho, že v poměru k uvedenému výroku schází v dovolání mimo jiné i vymezení (způsobilého) dovolacího důvodu podle a 3

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. května 2017

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu