Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 497/2017

22 Cdo 497/2017

U S N E S E N Í

P. J.

1) Mgr. P. S.

,

2) Ing. P. S.

,

3) Mgr. E. S.

a

4) M. S.

, zastoupeným JUDr. MgA., Michalem Šalomounem, Ph.D., advokátem se sídlem v Třebíči, Bráfova třída 52, o zrušení věcného břemene a uložení povinnosti odstranění překážek bránících ve výkonu věcného břemene, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 11. 2016, č. j. -316, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 4. 2016, č. j. -279, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení věcného břemene k pozemku parc. č. 1972/1 v obci a katastrálním území V. M., ve prospěch vlastníka stavby garáže postavené na pozemku parc. č. 1970/2 tamtéž, a každého dalšího vlastníka uvedené garáže, spočívající v právu cesty přes přilehlou část pozemku parc. č. 1972/1, vyznačenou geometrickým plánem z 18. 2. 1999, zřízeného dříve rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 19. 11. 2007, č. j. -258, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. 8. 2008, č. j. -295. (výrok I.). Rozhodl i o dalších nárocích, které však nejsou předmětem dovolacího řízení.

Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobce i žalovaných, kteří podali odvolání pouze proti nákladovému výroku VII., rozsudkem ze dne 3. 11. 2016, č. j. -316, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil (výrok I.) a zrušil jej ve výroku III. a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o („ “). Dovoláním žalobce napadá část výroku I. rozsudku odvolacího soudu v rozsahu, kterým byl potvrzen výrok I. rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na zrušení věcného břemene. Uplatňuje dovolací důvod uvedený v

Žalovaný přípustnost dovolání spatřuje v tom, že se odvolací soud při řešení otázky hmotného práva odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, vyjádřenou v rozsudku sp. zn. a v rozsudku sp. zn. . Zastává názor, že v dané věci došlo ke změně poměrů a jsou dány obdobné důvody pro zrušení věcného břemene jako v uvedených rozhodnutích.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Ve věci jde o toto: V roce 2008 soud zřídil na pozemku žalobce právo cesty ve prospěch nemovitosti ve vlastnictví žalovaných; již v té době byly vztahy mezi účastníky velmi konfliktní. Žalobce se pak domáhal zrušení věcného břemene pro změnu poměrů, kterou viděl ve zhoršení vztahů mezi účastníky a v nárůstu osob využívajících právo cesty. Má za to, že zamítavé rozhodnutí je – pokud jde o posouzení, zda nastala změna poměrů - v rozporu s citovanými rozhodnutími Nejvyššího soudu; tak tomu však není.

Podle č. „při trvalé změně vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panující pozemku nebo oprávněné osoby se vlastník služebné věci může domáhat omezení nebo zrušení služebnosti za přiměřenou náhradu.“ Protože obdobně věc upravoval i č. , lze judikaturu k tomuto ustanovení přiměřeně i nadále používat.

Zákon přímo neuvádí hlediska, ze kterých by bylo možno usuzovat na to, kdy jde o hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného a ponechává řešení této otázky uvážení soudu, rozhodujícího konkrétní případ. Nelze proto pro každou v úvahu přicházející situaci stanovit pravidla pro rozhodnutí soudu. V dovolacím řízení tak lze zpochybnit úvahu odvolacího soudu o tom, zda jde o takový nepoměr, jen jde-li o úvahu zjevně nepřiměřenou (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. ). O takový případ v dané věci nešlo; rozhodnutí odvolacího soudu není v rozporu s judikaturou dovolacího soudu a jeho úvaha o změně poměrů není ani zjevně nepřiměřená.

V rozsudku ze dne 2. 2. 2010, sp. zn. , vyšel dovolací soud ze skutkového zjištění, které učinily soudy v nalézacím řízení, že věcné břemeno bylo smluvně „zřízeno v době, kdy účastníci žili spolu jako druh a družka, žalovaný se významně podílel na koupi nemovitosti. Došlo však ke změně poměrů spočívající v tom, že nyní jsou vztahy mezi účastníky mimořádně konfliktní, nemovitost nikdo z nich neužívá a i v průběhu řízení docházelo k jejímu poškozování, které účastníci sváděli jeden na druhého“. Šlo tedy o jasnou změnu poměrů; účastníci nejprve spolu žili a dobrovolně uzavřeli smlouvu o zřízení věcného břemene, pak se rozešli a jejich vztahy se staly mimořádně konfliktními. Jde tedy o zcela jiný případ než v projednávané věci, kdy vztahy mezi účastníky byly konfliktní již v době, kdy soud zřídil věcné břemeno – právo cesty. Konečně též podle skutkových zjištění obou soudů, kterými je dovolací soud vázán, je důvodem stále zhoršujících se vztahů mezi účastníky chování osob, které užívají se souhlasem žalobce jeho nemovitosti; je třeba připomenout zásadu „"nemo turpitudinem suam allegans auditur" (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 14. května 1997, sp. zn. a řadu dalších rozhodnutí). Soudy správně vyšly z toho, že žalobce nemůže ve svůj prospěch využít konflikty vyvolávané osobami na jeho straně.

V rozsudku ze dne 1. 10. 2002, sp. zn. , Nejvyšší soud vyslovil: „Změnou poměrů, odůvodňující omezení věcného břemene, může být i změna v osobních poměrech účastníků, pokud se výrazným způsobem dotýká obsahu věcného břemene. V případě věcného břemene, spočívajícího v právu doživotního užívání části domu, může takovou změnu představovat i skutečnost, že počet v domě bydlících vlastníkovi domu blízkých osob vzrostl, což vlastníkovi ztěžuje bydlení v ostatní části domu“. Již z formulace právní věty („může být“) je zjevné, že je vždy třeba vycházet z poměrů konkrétní věci a že navýšení počtu osob neznamená bez dalšího takovou změnu poměrů, která by měla vést ke zrušení věcného břemene; navíc tu jde o užívání části domu, které má oproti právu cesty řadu specifik (jde o pohodu vlastního bydlení oproti pohodě při využívání pozemku). Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování konstatoval, že žalovaný 2) a 3) věcné břemeno „téměř vůbec nevyužívají“ (str. 19 rozsudku uprostřed) a ani žalovaný 1) své právo nezneužívá; cesta není užívána na d „únosnou míru“. Za této situace není úvaha o tom, že ani zde nejde o relevantní změnu poměrů, zjevně nepřiměřená.

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu tak není podle přípustné, a proto je Nejvyšší soud podle věty první odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v dalším řízení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. dubna 2017JUDr. Jiří Spáčil, CSc.předseda senátu