Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1624/2002

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci se domáhali žalobou podanou u Okresního soudu v Písku (dále jen „soud prvního stupně“) dne 14. května 2001 vydání rozsudku, kterým by bylo omezeno věcné břemeno zřízené žalované článkem III. smlouvy kupní a darovací ze dne 17. června 1992, registrované Státním notářstvím v P. pod R I,V 91/92 tak, že by bylo toto břemeno omezeno o užívání bytu o velikosti 1+1 s příslušenstvím, který se nachází v domě čp. 1452 vedle místnosti užívané jejich synem, a dále o užívání garáže. Nadále by bylo zachováno právo doživotního a bezplatného užívání bytové jednotky v 1. patře domu sestávající ze tří pokojů a kuchyně s příslušenstvím, do kterého patří koupelna, WC, spíž, předsíň a balkon. Svoji žalobu opírali o tvrzení, že v jejich osobních poměrech došlo k takové změně, která způsobila hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou žalované jako oprávněné z tohoto věcného břemene, a že je namístě omezit věcné břemeno, které je, jako vlastníky nemovitosti čp.1452, omezuje. Tato změna měla spočívat v tom, že umožňují čtyřčlenné rodině svého syna, která bydlí v jedné místnosti v témže domě, ve svém bytě řadu nezbytných úkonů (vaření, žehlení, praní apod.), které by jinak tato rodina v jedné místnosti vykonávat nemohla. Situace pak nepříznivě doléhá na oba žalobce, kteří jsou již důchodového věku a potřebovali by větší klid.

Soud prvého stupně po zjištění zamítavého stanoviska žalované, výslechu všech účastníků řízení a místním ohledání v bytě syna žalobců v domě čp.1452 svým rozsudkem ze dne 12. listopadu 2001, čj. -24, vyhověl zcela žalobě a omezil v požadovaném směru věcné břemeno zřízené ve prospěch žalované za náhradu 30 000,-Kč, když došel k závěru, že žalobci prokázali tvrzenou změnu poměrů na své straně, která vytváří hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněné, neboť je podstatným způsobem ztíženo a zhoršeno užívání jejich bytu oproti stavu v roce l992, kdy toto břemeno bylo zřízeno.

K odvolání žalované pak Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. dubna 2002, čj. -41, změnil zčásti napadený rozsudek tak, že zamítl návrh žalobců, aby bylo omezeno věcné břemeno zřízené ve prospěch žalované v článku III. darovací a kupní smlouvy ze dne 17. června 1992, a to ve vztahu k bytové jednotce 1+1 v domě čp. 1452. Ohledně výroku o omezení věcného břemene ve vztahu ke garáži a ve výroku o náhradě za omezení věcného břemene užívání garáže, jakož i ve výroku o nákladech řízení, pak odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

Odvolací soud neshledal na základě (soudem prvého stupně) zjištěného stavu podmínky pro omezení věcného břemene doživotního bezplatného užívání bytu 1+1 v přízemí domu žalobců, když dospěl k závěru, že ke změně poměrů musí dojít na straně účastníků právního vztahu z titulu věcného břemene, tedy oprávněného z věcného břemene a povinného z věcného břemene. Poměry syna účastníků, byť se dotýkají žalovaných (správně žalobců), jsou proto zcela irelevantní.

Proti rozsudku odvolacího soudu a to proti měnícímu (zamítavému) výroku podali žalobci dovolání. Namítají, že tento soud se s jejich tvrzením o tom, že jsou nuceni umožnit užívat svůj byt i rodině syna se dvěma nezletilými dětmi a v důsledku toho je ztíženo bydlení žalobců v jejich vlastním bytě, nijak nevypořádal. V tom spatřují dovolací důvod podle (dále jen ), neboť řízení trpí jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tento důvod je dán i proto, že napadený rozsudek není odůvodněn v intencích a . Podle názoru žalobců je dán i dovolací důvod podle , neboť rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci potud, že poměry syna žalobců, byť se dotýkají žalobců, jsou zcela irelevantní. blíže neuvádí, v čem má spočívat změna poměrů, která by odůvodňovala změnu úpravy rozsahu a obsahu věcného břemene. Může jít nejen o změnu v objektivních okolnostech, ale i v osobních poměrech účastníků, pokud se výrazným způsobem dotýká obsahu věcného břemene. Dovolatelé v této souvislosti poukazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 166 v časopise Soudní judikatura č. 23/1998, Soudní rozhledy č. 10/2000. Konečně žalobci namítají i dovolací důvod podle , když rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Tento důvod dovozují z toho, že odvolací soud ve svém rozhodnutí zcela pominul skutečnosti, které vyplynuly z výpovědi žalované. Navrhli proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku, jenž je tímto dovoláním napaden, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjjištění, že dovolání bylo podáno včas ve lhůtě podle , že je splněna podmínka povinného zastoupení podle a že je dovolání podle přípustné, podrobil dovolacímu přezkumu v prvé řadě ty argumenty dovolatelů, jimiž byly namítány vady řízení, které měly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ).

Vadou, představující právě uvedený dovolací důvod, je také to, jestliže v rozporu s nebyly zjišťovány okolnosti rozhodné pro posouzení věci (soud se jimi nezabýval, přestože byly tvrzeny a k jejich prokázání byly nabídnuty důkazy).

V dané věci jde o žalobu na omezení věcného břemene, která se opírá o ustanovení § 151p odst. 3 ObčZ v platném znění, podle kterého vznikne-li změnou poměrů hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, může soud rozhodnout, že se věcné břemeno za přiměřenou náhradu omezuje nebo zrušuje. Z tohoto ustanovení je patrno, že předvídá proměnlivost práv a povinností vyplývajících z věcných břemen. V důsledku změny podmínek, za kterých věcné břemeno vzniklo, zákon umožňuje soudu věcné břemeno omezit nebo zrušit za předpokladu, že změnou poměrů vznikl hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, přičemž není rozhodující, zda tento stav nastal zaviněním některého z účastníků tohoto vztahu. blíže neuvádí, v čem má spočívat změna poměrů, která by odůvodňovala změnu úpravy rozsahu a obsahu věcného břemene, může jí být nejen změna v objektivních okolnostech, ale i v osobních poměrech účastníků, pokud se výrazným způsobem dotýká dalšího obsahu věcného břemene (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní rozhledy č. 10/2000, rozsudek Nejvyššího soud SSR sp. zn. 1 Cz 61/77 publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 27 ročník 1978).

Žalobci již na počátku řízení tvrdili, že došlo ke změně v jejich osobních poměrech, když tato změna měla spočívat ve ztížení jejich vlastního bydlení v bytě 3+1 v domě čp. 1452, a to v důsledku toho, že umožnili spoluužívání bytu i čtyřčlenné rodině jejich syna, která nemá vyhovující vlastní bytové zázemí. K prokázání této skutečnosti navrhovali i řadu důkazů, mimo jiného i ohledání na místě samém (tj. v domě čp.1452) a dále výslechy svědků J. a H. P. (syna a snachy). Pokud tyto důkazy provedeny nebyly, ač jimi měla být prokázána změna poměrů na straně žalobců, tedy okolnosti rozhodné pro posouzení věci, (nikoli k prokázání bytových a osobních poměrů syna žalobců, jak si mylně vyložil odvolací soud), pak došlo k porušení a řízení je zatíženo vadou podle odst 2 písm a/ , která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolání je z tohoto důvodu oprávněné.

Pro úvahu, zda změnou poměrů vznikl hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, je rozhodující porovnání stavu v době rozhodování soudu k době, kdy bylo věcné břemeno zřízeno. Protože již dříve Nejvyšší soud zaujal názor, že taková změna může spočívat i v osobních poměrech účastníka právního vztahu, pokud se výrazným způsobem dotýká dalšího obsahu či trvání věcného břemene (srovnej již shora zmiňovaná rozhodnutí), pak je třeba i v tomto případě uzavřít, že změna v osobních poměrech účastníka může být takovou změnou poměrů jakou má na mysli § 151p odst. 3 ObčZ. V daném případě se založením rodiny syna žalobců rozrostla se i rodina žalobců a počet s nimi spolubydlících blízkých osob. Protože odvolací soud tvrzenou změnu v osobních poměrech žalobců, která měla spočívat ve ztížení užívání vlastního bytu žalobců, za takovou změnu nepovažoval, pochybil v právním posouzení věci, když ustanovení odst 3 ObčZ nesprávně vyložil. Z uvedeného vyplývá, že rovněž dovolací důvod podle dovolatelé uplatnili právem.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodnutím měnícím, takže je založena přípustnost dovolání podle , bylo třeba prověřit i ty námitky dovolatelů směřující k tomu, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá oporu v provedeném dokazování ( odst 3 ).

Rozhodnutí soudu vychází ze skutkového zjištění, jež nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování tehdy, jestliže soud vzal za zjištěné něco, co ve spise vůbec není, ale také jestliže soud nepokládá za zjištěnou tu podstatnou skutečnost, která bez dalšího z obsahu spisu naopak vyplývá. Zjištěním, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, se rozumí jen takové zjištění, které je pro rozhodnutí soudu právně významné.

V daném případě žalobci tvrdili, že změna poměrů spočívá v tom, že se ztížilo užívání jejich bytu tím, že ho umožňují využívat i rodině svého syna. Pokud by toto tvrzení bylo shledáno opodstatněným, šlo by o skutečnost významnou pro úvahu o omezení věcného břemene. Odvolací soud uvedené tvrzení žalobců pominul, nijak se s ním nevypořádal, ač z dosud provedených důkazů (zejména z výpovědí žalobců) tato skutečnost vyplynula. Z uvedeného je zřejmé, že je dán i dovolací důvod podle , když právní názor odvolacího soudu, že podmínky pro omezení věcného břemene nejsou splněny, je v tomto ohledu předčasný.

Dovolací soud se ztotožňuje s názorem odvolacího soudu, že pro posouzení věci nejsou rozhodující bytové poměry syna žalobců. Rozhodující skutečností je však tvrzené ztížení užívání bytu žalobců v důsledku častého (každodenního) využívání tohoto bytu rodinou jejich syna, která může podle okolností vyvolat hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného. Bude však záležet na posouzení, nakolik tato změna vede k většímu omezení žalobců jako vlastníků zatížené nemovitosti a zda účelu, k jehož dosažení bylo věcné břemeno zřízeno, lze dosáhnout i po jeho omezení.

Proto dovolacímu soudu nezbylo než rozhodnutí odvolacího soudu podle zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. října 2002

JUDr. František Balák, v. r.

předseda senátu