Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 280/2017

22 Cdo 280/2017

U S N E S E N Í

RNDr. V. V.,

městu Rokytnice nad Jizerou,

IČO: 00276057, se sídlem v Rokytnici nad Jizerou, Horní 197, zastoupenému JUDr. Jaroslavou Vančurovou, advokátkou se sídlem v Jablonci nad Nisou, Na Pláni 3794/2, za účasti vedlejších účastníků na straně žalovaného:

1) Ing. M. H.

,

2) MUDr. J. P.

,

3)

Ing. L. P., 4)

M. V.

,

5) M. V.

,

6) M. V.

,

7) Ing. M. Š.

, zastoupeného JUDr. Danou Šmídovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Jinonicích, U Kříže 610/4,

8)

Ing. R. Š.

,

9) J. K.

a

10) D. P.

, o určení vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 6. 2016, č. j. -405, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 356 Kč k rukám zástupkyně žalovaného JUDr. Jaroslavy Vančurové, advokátky se sídlem v Jablonci nad Nisou, Na pláni 3794/2. III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi 7) Ing. M. Š. na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám zástupkyně vedlejšího účastníka advokátky JUDr. Dany Šmídové, se sídlem v Praze 5, Jinonicích, U Kříže 610/4.IV. Ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejšími účastníky 1) – 6) a 8) -10) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud v Semilech („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 11. 2015, č. j. -362, ve znění usnesení ze dne 4. 1. 2016, č. j. -372, a usnesení z 11. 1. 2016, č. j. -375, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí pozemku v katastrálním území F. v K., obci R. n. J., parc. č. 551/3, vzniklého oddělením z pozemku parc. č. 551 geometrickým plánem z 17. 2. 2011, č. 168-32/2011. Dále uložil žalobkyni zaplatit žalovanému a vedlejšímu účastníkovi Ing. M. Š. náhradu nákladů řízení. Ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejšími účastníky s výjimkou Ing. M. Š. rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 2. 6. 2016, č. j. -405, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.). Ohledně nákladů odvolacího řízení rozhodl tak, že žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému a vedlejšímu účastníkovi Ing. M. Š. náklady odvolacího řízení (výroky II. a III.) a ve vztahu mezi žalobkyní a ostatními vedlejšími účastníky rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

Proti rozsudku odvolacího soudu, a to do výroku I., podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že odvolací soud nepostupoval v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu [ („ “)] – tu však nekonkretizuje. Rozhodnutí založil na extenzivním výkladu práva vydržení a na nesprávném právním posouzení dobré víry v rozporu s č. („obč. zák.“), vycházejícím z nesprávného právního hodnocení provedených listinných důkazů.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu

jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Dovolací soud přezkoumal přípustnost dovolání jen z hledisek v něm uvedených ( ).

Dovolání není přípustné.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak [ („ “)].

Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části). Skutečnost, že dovolání (posuzováno podle jeho obsahu - ) neobsahuje údaj o tom, v čem žalovaný spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, postačí k odmítnutí dovolání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8.2013, sp. zn. , popř. ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , které obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud ústavní stížnost proti němu podanou odmítl usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ). Teprve řádné vymezení přípustnosti dovolání vytváří předpoklad k tomu, aby dovolací soud přezkoumal důvodnost dovolání; tento předpoklad v dané věci není naplněn.

Dovolatelka uvedla jediný relevantní důvod přípustnosti dovolání, a to ten, že rozhodnutí odvolacího soudu není v souladu s judikaturou dovolacího soudu; tuto judikaturu však nijak nevymezila a neupřesnila, a dovolacímu soudu taková rozhodnutí nejsou známa. Ani z obsahu dovolání nevyplývá, že by tu byl důvod způsobilý založit jeho přípustnost; již proto bylo možné je odmítnout. Podstata dovolání spočívá v polemice se závěrem, že její právní předchůdkyně nemohla být objektivně v dobré víře, že jí sporný pozemek patří, neboť jí byl znám polní náčrt ze dne 31. 7. 1979, ze kterého musela zjistit, kudy hranice mezi pozemky vedou; přitom opakuje skutkové okolnosti, kterými se odvolací soud zabýval (úpravy náčrtu, rozmístění hraničních kamenů). Ve skutečnosti tak polemizuje se skutkovým zjištěním týkajícím se toho, co a jak uvedený náčrt obsahoval a co z něj mohla a měla právní předchůdkyně objektivně zjistit. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 25.9. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. ). Ostatně podle judikatury dovolací soud přezkoumá otázku existence dobré víry držitele, že mu sporný pozemek patří, jen v případě, kdyby úvahy soudu v nalézacím řízení byly zjevně nepřiměřené (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2002, sp. zn. , Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. 1068). V daném případě nebyly úvahy odvolacího soudu, vycházející z hodnocení provedeného důkazu (polní náčrt) zjevně nepřiměřené.

Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné podle ustanovení , neboť odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe, Nejvyšší soud je podle věty první odmítl.Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost uloženou tímto usnesením, mohou se žalovaný a vedlejší účastník 7) domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 26. dubna 2017JUDr. Jiří Spáčil, CSc.předseda senátu