Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4876/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce J. B., zastoupeného JUDr. Miroslavem Mikou, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 365/43, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 720 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2016, č. j. -71, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném rozsudku potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 12. 2015, č. j. -51, kterým byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 720 000 Kč s příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou mu nepřiměřenou délkou soudního řízení. Odvolací soud měl za to, že v daném případě postačí jako přiměřená forma zadostiučinění konstatování porušení práva, kterého se žalobci od žalované dostalo již v rámci předběžného projednání jeho nároku.

Rozsudek odvolacího soudu napadl řádně zastoupený žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII ), dále jen „“, odmítl jako nepřípustné.

Dovolací soud předesílá, že přiznanou formou zadostiučinění se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci ustanovení , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená, což v případě žalobce není (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. ).

Otázka, jakou váhu je potřeba přikládat jednotlivým kritériím stanoveným v OdpŠk, při rozhodování o přiměřené formě zadostiučinění za nepřiměřeně dlouho trvající řízení, přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud odvolací soud s ohledem na nízký význam posuzovaného řízení pro žalobce dospěl k závěru, že žalobci nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení vznikla zanedbatelná újma (srov. rozsudek Nejvyššího soud ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. ).

Odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soud ani při samotném hodnocení významu řízení pro žalobce, pokud přihlédl k tomu, že žalobce byl po dobu osmi let v řízení zcela pasivní, z čehož odvolací soud dovozoval, že řízení nemělo pro žalobce valný význam [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. (uveřejněný pod číslem 9/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].

Dovolací soud tak uzavírá, že řešení přijaté odvolacím soudem je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od které dovolací soud neshledává na podkladě podaného dovolání důvod se odchýlit.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 17. května 2017

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu