Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4362/2013

U S N E S E N Í

Ing. L. M.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 428.169,70,- Kč s příslušenstvím, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Praze 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. července 2013, č.j. – 65, t a k t o :

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. února 2013, č.j. – 43, konstatoval porušení práva žalobce na projednání věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. v přiměřené lhůtě a současně zamítl žalobu na zaplacení částky 428.169,70,- Kč se 7,75% úrokem z prodlení ročně z této částky od 10. 9. 2011 do zaplacení.

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 16. července 2013, č.j. – 65, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odvolací soud ve svém odůvodnění uvedl, že v řízením vedeném u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. , kde žalobce požadoval náhradu nemajetkové újmy ve výši 49.597,- Kč nelze dovodit porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. V řízení před Krajským soudem v Ostravě vedeným pod sp. zn. , kde žalobce požadoval náhradu nemajetkové újmy ve výši 270.000,- Kč dovodily soudy průtahy řízení, ale jelikož řízení mělo pro žalobce zanedbatelný význam, když předmětem řízení byly úroky z prodlení za pozdní zaplacení pohledávky, která byla na žalobce původním věřitelem postoupena, tak dospěl k názoru, že nemajetkovou újmu lze odškodnit pouhým konstatováním porušení práva. Ohledně náhrady škody ve výši 108.572,70,- Kč odvolací soud konstatoval, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi vznikem škody a nesprávným úředním postupem.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „dovolatel“) včasné dovolání k Nejvyššímu soudu (dále jen „dovolacímu soudu“), kdy namítal, že věc byla rozhodnuta v rozporu s konstantní judikaturou dovolacího soudu, Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva. Dovolatel podává celou řadu právních otázek, které se svojí podstatou zabývají otázkou pouhého konstatování porušení práva a zanedbatelným významem řízení pro dovolatele, přičemž dovolatel poukazuje na rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. a sp. zn. . Dovolatel namítá, že podle ustálené judikatury při absenci skutečností zakládajících zvýšený význam předmětu řízení pro poškozeného, je nutno dojít k závěru o standardním významu pro účastníka, který se v základní částce nijak neprojeví, a nikoli o jeho nižším významu, projevujícím se nutností snížit přiměřené zadostiučinění. Navíc aktivismus ze strany soudu ve směru posouzení kritérií nad rámec tvrzení účastníků je porušením práva na rovnost zbraní jako součásti práva na spravedlivý proces. Dovolatel proto navrhnul, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

K podanému dovolání se žalovaná nijak nevyjádřila.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( , dále jen „“) věc projednal podle hlavy třetí, části čtvrté (ve znění účinném od 1. 1. 2013, a to s ohledem na ustanovení ve spojení s čl. II. bod 7 ), bez nařízení jednání ( věta prvá ).

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle ustanovení , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z obsahu dovolání vyplývá, že se dovolání žalobce je přípustné pouze co do nepřiznané náhrady nemajetkové újmy ve výši 270.000,- Kč v řízení vedeném pod sp. zn. před Krajským soudem v Ostravě, když k náhradě škody ve výši 108.572,70,- Kč v témže řízení nevymezuje žádnou otázku, tak jak vyžadují ustanovení a Dovolání o náhradu nemajetkové újmy v řízení vedeném u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. není přípustné podle ustanovení , když se jedná o peněžité plnění, které nepřevyšuje částku 50.000,- Kč a přitom se nejedná o žádnou ze zákonem stanovených výjimek.

Namítá-li však dovolatel, že obecné soudy měly řádně vyhodnotit otázku významu řízení pro poškozeného podle ustanovení , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále též ) a přiznat dovolateli náhradu nemajetkové újmy v penězích a nikoli pouhé konstatování porušení práva, pak ani pro řešení této otázky není dovolání přípustné podle ustanovení Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. , kdy „samotné konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené době postačí například tehdy, byla-li délka řízení v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, nebo byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného pouze nepatrný, a celkově tak lze uzavřít, že doba řízení nemohla nikterak negativně zasáhnout psychickou sféru žalobce.“

Odvolací soud při úvaze o formě zadostiučinění zhodnotil celkové průtahy v řízení, význam řízení pro žalobce, vliv chování žalobce na celkovou délku řízení a ohledně závažnosti vzniklé nemajetkové újmy se odvolací soud ztotožnil s názorem soudu prvního stupně. Odvolací soud tak zhodnotil všechny rozhodné skutečnosti, přihlédl ke konkrétním okolnostem případu a k závažnosti vzniklé újmy, a zcela v souladu s § 31a odst. 2 OdpŠk i s názorem Nejvyššího soudu přiznal žalobci zadostiučinění formou konstatování porušení práva. Nelze přitom přehlédnout, „že § 31a odst. 3 OdpŠk se uplatní zejména při stanovení výše přiměřeného finančního zadostiučinění, zatímco pro stanovení formy zadostiučinění je směrodatný § 31a odst. 2 OdpŠk a jeho dvě obecná kriteria (závažnost vzniklé újmy a okolnosti jejího vzniku)“ (vizusnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. září 2013, sp. zn. ).

Jestliže odvolatel namítá případný aktivismus ze strany soudu ohledně vyhledání množství podaných žalob a vedených sporů ze strany odvolatele, tak lze konstatovat, že odvolací soud nikde v odůvodnění svého rozhodnutí neuvedl, že by posuzovaná řízení pro žalobce nebyla významná z důvodu, že podal desítky či stovky návrhů na zahájení řízení.

Lze tedy uzavřít, že odvolací soud při úvaze o vhodné formě zadostiučinění vycházel z okolností případu a ze závažnosti vzniklé újmy a neodchýlil se tak od konstantní judikatury Nejvyššího soudu, a ten proto dovolání žalobce podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat podle ustanovení , věta druhá

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 25. června 2014

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.

předseda senátu