Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 5114/2016

29 Cdo 5114/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce ŠKODA TRANSPORTATION a. s., se sídlem v Plzni, Emila Škody 2922/1, PSČ 301 00, identifikační číslo osoby 62623753, zastoupeného JUDr. Danielem Volopichem, advokátem, se sídlem v Plzni, Vlastina 604/23, PSČ 323 00, proti žalovaným 1) L. L., zastoupenému JUDr. Ing. Vojtěchem Levorou, advokátem, se sídlem v Plzni, Slovanská 982/136, PSČ 326 00, 2) Ing. L. L., zastoupenému Mgr. Danou Pasovskou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Slovanská 982/136, PSČ 326 00, 3) J. L.,zastoupenému JUDr. Ing. Vojtěchem Levorou, advokátem, se sídlem v Plzni, Slovanská 982/136, PSČ 326 00, 4) Ing. H. S., MBA, zastoupenému Doc. JUDr. Milanem Kindlem, CSc., advokátem, se sídlem v Chomutově, Blatenská 3218/83, PSČ 430 01, a 5) Ing. J. F., zastoupenému JUDr. Ladislavou Indrovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Malá 43/6, PSČ 326 00, o zaplacení 10.250.405 Kč s příslušenstvím a 24.000 EUR s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání žalovaných 1) až 5) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. května 2016, č. j. -417, takto:

Dovolání se odmítají.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 23. října 2014, č. j. -357, zamítl žalobu o zaplacení 10.250.405 Kč s příslušenstvím a 24.000 EUR s příslušenstvím (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní 1) až 5) dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “), jako nepřípustná. Učinil tak proto, že dovolání nesměřují proti žádnému z usnesení vypočtených v a nejsou přípustná ani podle

Soud prvního stupně žalobu zamítl proto, že žalobce neunesl břemeno tvrzení. Odvolací soud naopak dospěl k závěru, podle něhož žalobce „skutkovými tvrzeními vymezuje jednoznačné skutečnosti, jimiž došlo ke vzniku jednotlivých konkrétních nároků, které ve svém součtu představují žalobcem uplatněný nárok“.

Závěr odvolacího soudu, podle kterého žalobce v projednávané věci vylíčil skutečnosti významné pro rozhodnutí věci, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu k nárokům plynoucím ze smluv o převodu podílů (popř. akcií), v nichž si strany ujednaly, jaké vlastnosti má mít podnik společnosti, jejíž podíly (akcie) jsou převáděny, a jaké nároky může případně nabyvatel podílů (akcií) uplatnit vůči převodcům (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2010, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2015, sp. zn. ; označená rozhodnutí jsou veřejnosti dostupná – stejně jako ostatní dále citovaná rozhodnutí – na webových stránkách Nejvyššího soudu). Žalobce v projednávané věci tvrdí, jaké vlastnosti měly mít (podle uzavřené smlouvy) jím nabývané podíly ve společnosti MOVO spol. s r. o., jakož i skutečnosti, v nichž spatřuje porušení tohoto sjednaného závazku a z nichž se podává (má podávat) i výše jím uplatněných nároků.

Brojí-li dovolatelé proti právní kvalifikaci nároků žalobce jakožto nároků na náhradu škody (majíce za to, že žalobci nárok na náhradu škody nemohl vzniknout), přehlížejí, že žalobce nemusí svůj nárok právně kvalifikovat; učiní-li tak, není soud jeho právním názorem vázán (srov. např. důvody rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2011, sp. zn. , a ze dne 10. března 2015, sp. zn. ). Úkolem soudu je nárok žalobce posoudit po právní stránce, a to bez ohledu na to, zda a jak jej právně kvalifikuje žalobce.

Namítají-li dovolatelé, že odvolací soud neměl rozsudek soudu prvního stupně rušit i v části, v níž soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 24.000 Eur, přehlížejí, že soud prvního stupně žalobu v tomto rozsahu nezamítl pro „prekluzi“ uplatněného nároku (jak se domnívají dovolatelé). Soud prvního stupně sice konstatoval, že „žaloba na náhradu škody byla podána ve lhůtě vyplývající ze smlouvy o akvizici upravené dodatkem č. 1, a to s výjimkou případu náhrady škody ze smlouvy o dílo na opravu historického vagónu ve výši 24.000 Eur“, avšak následně uzavřel, že žalobce neunesl břemeno tvrzení. Závěr o prekluzi nároku na zaplacení 24.000 Eur se z rozsudku soudu prvního stupně nepodává.

Jestliže soud prvního stupně (logicky, vzhledem k jím přijatému právnímu názoru) neprováděl prakticky žádné dokazování k žalobou uplatněným nárokům, odpovídá ustálené judikatuře i postup odvolacího soudu, který rozsudek soudu prvního stupně zrušil, aniž by žalobcem navržené důkazy provedl sám (srov. a a např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. března 2016, sp. zn. ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. dubna 2017

JUDr. Petr Šuk předseda senátu