Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 5870/2016

20 Cdo 5870/2016

U S N E S E N Í

Podnik bytového hospodářství Karlovy Vary

Ing. M. V.

, za účasti manželky povinného Z. V., oběma zastoupenými JUDr. Martou Ustrnulovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Husitská č. 63, pro 102 743 919,08 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 5. 2016 č. j. -58, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného (dále také jen „dovolatel“) proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 5. 2016, č. j. -58, jímž bylo změněno usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 23. 6. 2015, č. j. -37, ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky tak, že žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů exekučního řízení, a rozhodnuto bylo o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, odmítl podle věty první , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 – dále „ “ (srov. část první, čl. II, bod 7. a část první, čl. II, bod 2. ), neboť dovolatel v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání (viz ) nevylíčil důvod dovolání ( ) v podobě vymezení právního posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a výkladu, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení ( ), tato vada dovolání brání v pokračování dovolacího řízení a po uplynutí lhůty k dovolání ( ) ji nelze odstranit (viz věta první ).

Argumentace dovolatele, že nesprávné právní posouzení věci při rozhodování o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů spočívá v tom, že „odvolacím soudem uplatněné specifické okolnosti případu, tedy že oprávněný postupoval uvážlivě a opatrně při vymáhání pohledávky, které prokazatelně nejsou v souladu se skutkovým stavem ve věci, nejsou doloženy důkazy, nemohou být posouzeny jako důvod zvláštního zřetele hodný pro aplikaci “, zpochybňuje primárně skutkový stav věci, a tudíž nesplňuje náležitosti dovolání ve smyslu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. ). Námitka dovolatele vytýkající údajnou vadu řízení před soudem druhého stupně, že neadekvátně a nedostatečně odůvodnil prolomení zásady úspěchu ve věci, nevypořádal se s věcnými námitkami povinného v konečném rozhodnutí a porušil právo povinného být výslovně vyzván k vyjádření jeho stanoviska ohledně použití ustanovení , sama o sobě nemůže uvedenou vadu obsahu dovolání zhojit a dovolací soud by se jí mohl zabývat teprve za předpokladu projednatelného (formálně bezchybného) dovolání.

Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z námitky dovolatele, že „dovolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť aniž by se zabýval veškerými okolnostmi případu, založil své rozhodnutí na skutkových a právních otázkách, které nebyly projednány během soudního řízení a způsobily takový obrat, že ho nemohl předpokládat ani bdělý účastník řízení, čímž v rozporu s ochranou funkcí civilního práva procesního a doktrínou Nejvyššího soudu pro použití moderačního práva, prolomil základní zásadu, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného řízení, zásadu úspěchu ve věci“, když takto formulované hledisko ustanovení nezahrnuje.

Tvrdí-li dovolatel, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyjádřené v jeho usnesení ze dne 29. 11. 2001, sp. zn. , pak dovolacím soudem v tomto rozhodnutí posuzované zvláštní okolnosti případu, jimiž byla mimořádná aplikace odůvodněna, na uvážený skutkový stav v této věci nedopadají. Obdobný skutkový stav jaký byl ve zmíněném rozhodnutí Nejvyššího soudu posuzován, se z obsahu spisu totiž nepodává. I tento tvrzený dovolací důvod proto založen nebyl.

Jestliže dovolání směřovalo i proti výroku usnesení odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení, jímž sice bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, avšak s ohledem do úvahy přicházející výše účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení právní zástupkyně povinného, která v odvolacím řízení zastupovala povinného a jeho manželku a učinila za oba jeden úkon právní služby v hodnotě 6 518,40 Kč [ , , a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], pak i v tomto bodě je dovolání nepřípustné, když ani nepřichází do úvahy překročení limitu 50 000 Kč stanoveného v ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. ).

S ohledem na výsledek dovolacího řízení se rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nezdůvodňuje (viz věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 4. 2017JUDr. Zbyněk Polednapředseda senátu