Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 5141/2016

U S N E S E N Í

K. B.

P. B.

, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě ze dne 28. listopadu 2013, č. j. -211, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě rozsudkem ze dne 28. listopadu 2013, č. j. -211, potvrdil rozsudek ze dne 5. února 2013, č. j. -178, jímž Okresní soud v Jihlavě zamítl žalobu s požadavkem žalobce na určení, že je výlučným vlastníkem nemovitostí – rodinného domu čp. 875 postaveného na pozemku parc. č. 2117 a pozemku parc. č. 2117 v J., obec a k. ú. J., zapsaných v katastru nemovitostí na LV č. 6626 pro obec a k. ú. J. u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Jihlava. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Žalobce písemným podáním ze dne 20. 10. 2010 požádal o vrácení daru (nemovitostí v katastrálním území a obci J.) s odůvodněním, že žalovaný ani jemu, ani jeho manželce neposkytuje přislíbenou pomoc a podporu ve stáří a v nemocech, nevozí je do zdravotnických zařízení, když to potřebují, nepřispívá na údržbu nemovitosti, nepomáhá jim s péčí o prádlo a obuv, nezajišťuje otop, vede život, s nímž nesouhlasí (dělá dluhy), nemluví s nimi a vyvolává pro ně stresové situace. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že do doby, nežli žalovaný odešel ze společné domácnosti, byly vztahy mezi ním a rodiči (tj. žalobcem a jeho manželkou) běžné, na požádání jim vypomáhal (například je vozil k lékaři a na nákupy). Ani žalobce, ani jeho manželka od žalovaného nepožadovali, aby přispíval na společnou domácnost, naopak, finančně mu vypomáhali. Konflikty mezi žalobcem a žalovaným začaly vznikat v době, kdy se žalovaný zadlužil, své dluhy nesplácel, darované nemovitosti zastavil a do domu chodili exekutoři. Na výtky a výzvu k vrácení daru reagoval odchodem z domova, přestal s rodiči komunikovat, nezajímal se o jejich zdravotní stav, nepomáhal jim, resp. nedává o sobě vědět. Hlavním důvodem pro žádost o vrácení daru byla skutečnost, že žalobce se dozvěděl o úmyslu žalovaného darované nemovitosti zcizit, aby z výtěžku uhradil své dluhy. Na podkladě těchto zjištění odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) dospěl k závěru, že není naplněna skutková podstata ustanovení , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. ; dále jen „obč. zák.“); s chováním žalovaného vůči žalobci a osobám jemu blízkým sice nelze souhlasit a lze je označit za nevděčné, nenaplnilo však znaky hrubého porušení dobrých mravů.

Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II bod 2. - dále jen „“), neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejedná se ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Pojem dobrých mravů činí z ustanovení § 630 obč. zák. právní normu s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. normu, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem. Vymezení skutkové podstaty právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, je věcí zhodnocení konkrétní situace. Úvaha soudu, zda byla naplněna skutková podstata ustanovení § 630 obč. zák., se proto vždy odvíjí od posouzení všech zvláštností toho kterého případu individuálně; nelze ji „objektivizovat“. Nejvyšší soud se ve svých rozhodnutích k aplikaci § 630 obč. zák. v obecné rovině vyjadřoval opakovaně. Přijal a odůvodnil závěr, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které se zřetelem na všechny okolnosti konkrétního případu z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoli jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. Akcentoval, že soud vždy hodnotí nejen to, zda chování obdarovaného vykazuje znaky závadnosti, tj. zda koliduje se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, ale i zda jde o porušení značné intenzity nebo o porušení dlouhodobé či soustavné, a to ať již fyzickým násilím, psychickým týráním, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci, apod., a vždy zohledňuje vzájemné chování účastníků právního vztahu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. , ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. , ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. , ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. , ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. , ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. , ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. , ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. , ze dne 28. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. , ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. 3097/2015, ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. , nebo ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. ).

Odvolací soud se v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu důsledně zabýval pro věc rozhodnými okolnostmi daného případu a rozhodl v intencích závěrů, které Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích k aplikaci § 630 obč. zák. obecně přijal. Jeho úvaha, že v řízení zjištěné chování žalovaného jako obdarovaného vůči žalobci (dárci) a osobám jemu blízkým nenaplňuje znaky hrubého porušení dobrých mravů ve smyslu ustanovení § 630 obč. zák., není zjevně nepřiměřená a nekoliduje ani se závěry, které Nejvyšší soud dovodil v žalobcem označených rozhodnutích sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. nebo sp. zn. , v nichž byly posuzovány skutkově odlišné věci.

Výtky, že odvolací soud při právním posouzení věci pominul, že žalobce žalovanému nemovitosti daroval proto, že žalovaný přislíbil, že v domě bude bydlet a zrekonstruuje ho, což nesplnil, a že nebyl náležitě zohledněn zdravotní stav žalobce, který je po neúspěšné transplantaci ledvin, ani zdravotní stav jeho manželky, která absolvovala operaci pohybového ústrojí, jsou z hlediska přípustnosti dovolání bezcenné. Nesprávná, popř. neúplná skutková zjištění totiž nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz a contrario). Skutkový základ sporu, který byl podkladem pro právní posouzení věci odvolacím soudem, je v dovolacím řízení nezpochybnitelný; dovolací soud je povinen z něj vycházet. Dovolacím důvodem uvedeným v nelze úspěšně napadnout ani samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v Podle názoru dovolacího soudu se v souzené věci nejedná ani o výjimečný případ, kdy skutková otázka s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod je způsobilá založit přípustnost dovolání podle (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. , usnesení ÚS ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. ).

Žalobce sice v dovolání výslovně napadl rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu, ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení však žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním údajům ve smyslu doplnitelným jen ve lhůtě uvedené v – nevznesl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. dubna 2017

JUDr. Ivana Zlatohlávková

předsedkyně senátu