Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 548/2017

27 Cdo 548/2017

U S N E S E N Í

Labská investiční, a. s., v likvidaci

SOFO Group a. s.

, se sídlem v Praze 10, Vršovicích, Litevská 1174/8, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 27243389, zastoupené JUDr. Ing. Šimonem Petákem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 724/7, PSČ 110 00, o zaplacení 1.880.200 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně a

M. B.,

z

astoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 559/28, PSČ 120 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. června 2016, č. j. -233, takto:

Dovolání se odmítají.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Praze k „odvolání žalobce“ usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. března 2016, č. j. -211, kterým bylo rozhodnuto o tom, že se M. B. (dále též jen „žadatel“) nevrací soudní poplatek ve výši 94.010 Kč zaplacený v této věci.

Proti v záhlaví označenému usnesení odvolacího soudu podali žalobkyně a žadatel dovolání.

Jde-li o dovolání žalobkyně, je třeba uvést, že zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází – ve smyslu a , (dále též jen „ “) – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.

Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2000, pod číslem 7, ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 30. června 2004, sp. zn. , jež je veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Napadeným rozhodnutím, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, který na návrh žadatele rozhodl o tom, že se žadateli nevrací soudní poplatek jím v této věci zaplacený, nebylo rozhodnuto o právech či povinnostech žalobkyně. Dovolání žalobkyně proto Nejvyšší soud podle věty první ve spojení s odmítl jako dovolání podané neoprávněnou osobou.

Jde-li o dovolání žadatele, Nejvyšší soud je odmítl podle a 2

Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

Otázka, „kdo je účastníkem řízení o žádosti o vrácení omylem zaplaceného soudního poplatku a komu svědčí právo k uplatnění jak řádných, tak mimořádných opravných prostředků“ formulovaná dovolatelem s tím, že odvolací soud za účastníka odvolacího řízení (odvolatele) chybně považoval žalobkyni, a nikoliv jeho, nesplňuje kritéria stanovená v , neboť na řešení této otázky rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Dovolatel pomíjí, že podle dikce je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. , v němž Nejvyšší soud zdůraznil, že dovolání není přípustné podle , jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí).

Jakkoli lze dovolateli přisvědčit v tom, že označení účastníků odvolacího řízení není (zejména z důvodu absence označení žadatele v záhlaví rozhodnutí) jednoznačné, z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že odvolací soud rozhodl jak o odvolání žalobkyně, tak i o odvolání žadatele, odvolání obou osob ostatně bylo obsaženo v jednom podání, které za ně učinil jejich společný zástupce. Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud dovolatele za účastníka odvolacího řízení považoval.

Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) vyšel ze zjištění, že dovolatel (člen představenstva žalobkyně) zaplatil soudní poplatek za řízení před soudem prvního stupně ve výši 94.010 Kč, přičemž tuto transakci identifikoval příslušnou spisovou značkou. Na zaplacení soudního poplatku ostatně sama žalobkyně (resp. její zástupce, který je rovněž zástupcem dovolatele) soud prvního stupně opakovaně upozorňovala. Až poté, kdy byla žalobkyně od soudních poplatků osvobozena, požádal dovolatel o „vrácení omylem zaslané platby“.

Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolateli v této situaci nelze vrátit zaplacený soudní poplatek, je v souladu se závěry formulovanými Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 29. září 2015, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 50/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (na který přiléhavě odkázal již soud prvního stupně).

V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud vysvětlil, že není významné (soud nezjišťuje), jaký je právní vztah mezi plátcem a tím, za koho byl soudní poplatek zaplacen (k zastupitelnosti zaplacení soudního poplatku srov. též důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 28. ledna 2004, sp. zn. ). K uvedenému závěru se Nejvyšší soud přihlásil a dále jej rozvedl rovněž v usnesení ze dne 4. února 2016, sp. zn. .

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. března 2017

JUDr. Petr Š u k

předseda senátu