Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1317/2023

22 Cdo 1317/2023-30

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně M. R., narozené XY, bytem v XY, proti žalovaným 1) D. H., narozené XY, bytem v XY, a 2) P. R., narozenému XY, bytem v XY, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným 2) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2021, č. j. -65, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. dubna 2021, č. j. -50, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. října 2022, č. j. -19, takto:

Odůvodnění:

Podle věty první , (dále jen „ “), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.

Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 6. 4. 2022, č. j. -5, odmítl žalobu pro zmatečnost podanou žalovaným 2) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2021, č. j. -65, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2021, č. j. -50, (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).

K odvolání žalobkyně a žalovaného 2) Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 18. 10. 2022, č. j. -19, odvolání žalobkyně odmítl (výrok I), k odvolání žalovaného 2) usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok II) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III).

Proti všem výrokům usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá nesprávnou aplikaci procesních předpisů ze strany soudů nižších stupňů a porušení svých ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména práva na spravedlivý proces a práva na přístup k soudu. Domáhá se přezkumu postupu soudů nižších stupňů dovolacím soudem, v čemž shledává rovněž přípustnost a důvodnost dovolání, neboť je namítáno porušení základních práv dovolatelky.

Vyjádření ostatních účastníků k dovolání žalobkyně nebylo požadováno.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Zkoumání objektivní přípustnosti dovolání nicméně předchází posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání. K podání dovolání je totiž oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. (toto i všechna další citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz)].

Co se týče výroku II napadeného rozhodnutí, jímž bylo odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby pro zmatečnost podané žalovaným 2), tímto výrokem nebyla žalobkyni ve smyslu výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu způsobena žádná újma odstranitelná případným zrušením napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Právě naopak výrokem II napadeného rozhodnutí bylo rozhodnuto vlastně ku prospěchu žalobkyně, neboť jím byl odmítnut opravný prostředek podaný protistranou (žalovaným 2.). Dovolání je tudíž v této části subjektivně nepřípustné.

Ustanovení dále obsahuje výčet rozhodnutí, proti nimž dovolání podle není objektivně přípustné.

Podle dovolání podle není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle . Podle tohoto ustanovení může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout mimo jiné pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání.

S ohledem na to, že výrokem I napadeného usnesení odvolací soud rozhodl o odmítnutí odvolání žalobkyně, proti kterémuž rozhodnutí je podle přípustná žaloba pro zmatečnost (ostatně z obsahu spisu je zřejmé, že žalobkyně žalobu pro zmatečnost již podala – č. l. 23), je dovolání proti napadenému rozhodnutí v této části objektivně nepřípustné.

Podle dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Žalobkyně dále napadá výrok III napadeného usnesení, kterým bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení. Dovolání žalobkyně je tudíž s ohledem na výše uvedené ustanovení také v této části objektivně nepřípustné.

Na základě výše uvedených důvodů proto dovolací soud dovolání žalobkyně podle bez dalšího odmítl.

Vzhledem k objektivní nepřípustnosti dovolání nebylo nutné zabývat se nedostatkem povinného zastoupení žalobkyně v dovolacím řízení (srov. část věty za středníkem ).

Bylo však nutné zabývat se poplatkovou povinností žalobkyně. Soudnímu poplatku totiž podléhá i dovolání, které není přípustné, popřípadě je opožděné či podané neoprávněnou osobou (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. ).

Z výše citovaného rozhodnutí se dále podává, že soud prvního stupně je zásadně povinen účastníka, který podal nepřípustné dovolání, vyzvat k zaplacení soudního poplatku, případně předtím rozhodnout o návrhu dovolatele na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení. Poplatková povinnost podle , o soudních poplatcích (dále jen „ “), zásadně vzniká podáním dovolání. Avšak v případě odmítnutí dovolání nepřípustného podle vzniká poplatková povinnost podle zákona o soudních poplatcích až uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle

Vzhledem k ustanovení § 11a zákona o soudních poplatcích – podle něhož osvobození od poplatku podle , jakož i osvobození podle rozhodnutí předsedy senátu o přiznání osvobození od soudních poplatků, se neuplatní, je-li dovolání odmítnuto pro nepřípustnost podle – není překážkou odmítnutí dovolání nepřípustného podle okolnost, že soud prvního stupně nerozhodl o žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení. I kdyby totiž bylo osvobození dovolateli rozhodnutím podle přiznáno, vzhledem k nepřípustnosti dovolání dle by to nemělo na povinnost dovolatele zaplatit soudní poplatek za dovolání žádný vliv (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2019, sen. zn. ). Za této situace by rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků bylo nadbytečné, bezúčelné a nehospodárné.

Ve smyslu § 3 odst. 3 zákona o soudních poplatcích soud prvního stupně rozhodne o povinnosti žalobkyně k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání, aniž by se (vzhledem k zákona o soudních poplatcích) zabýval věcně žádostí dovolatelky o osvobození od soudních poplatků, která je s ohledem na odmítnutí dovolání dovolacím soudem z důvodu objektivní nepřípustnosti podle bezpředmětná.

V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 5. 2023

Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu