Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1533/2017

30 Cdo 1533/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a Mgr. Víta Bičáka,ve věci posuzované J. M.,zastoupené opatrovníkem pro řízení Mgr. Přemyslem Hašlarem, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Táborská 922, a dále zastoupené stálým opatrovníkem Statutárním městem Mladá Boleslav, se sídlem v Mladé Boleslavi, Komenského náměstí 61, o návrhu posuzované na vrácení svéprávnosti,vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. , o dovolání posuzované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. října 2016, č. j. -715, takto:I. Dovolání posuzované se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění( ):

Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále též „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. června 2016, č. j. -666, výrokem I. zamítl návrh posuzované na vrácení svéprávnosti, výroky II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně věc posoudil podle ustanovení a násl. , (dále jen „ “). Uvedl, že naposledy bylo o svéprávnosti posuzované rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 28. prosince 2014, č. j. -492, kdy soud rozhodl o omezení posuzované ve vztahu k nakládání s majetkem přesahujícím výši 6.000 Kč, ke smluvním vztahům se subjekty poskytujícími telekomunikační a finanční služby a k přijímání a odmítání zdravotních služeb. Po provedení důkazu znaleckým posudkem, zhlédnutím posuzované v psychiatrické léčebně Kosmonosy, kde byla opětovně hospitalizována, a seznámení se se zprávou stálého opatrovníka, dospěl soud k závěru, že nedošlo ke změně okolností, na základě kterých bylo v minulosti rozhodnuto. Posuzovaná nadále trpí duševní chorobou, paranoidní schizofrenií s defektem, do budoucna nelze čekat zlepšení jejího stavu, zdravotní stav posuzované bude mít spíše zhoršující se tendence, na což lze usuzovat zejména ze skutečnosti, že doba mezi jednotlivými hospitalizacemi se u posuzované zkracuje.

K odvolání posuzované Krajský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. října 2016, č. j. -715, rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení (dále jen „ “) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění učiněných soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěrem, že přetrvává nutnost rozsahu omezení svéprávnosti posuzované, neboť stále u ní trvá riziko závažné újmy, jde-li o nakládání se jměním. Stejně tak je nutné nadále omezení její svéprávnosti v oblasti poskytování zdravotních služeb, neboť se nechová racionálně a účelně bez ohrožení svého zdravotního stavu.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala posuzovaná dne 17. února 2017 dovolání, doplněné podáním opatrovníka pro řízení ze dne 13. března 2017. Dovolatelka dovozuje přípustnost dovolání z ustanovení , jehož text cituje. Domnívá se, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, které jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně a mají být posouzeny jinak. Otázku hmotného práva spatřuje posuzovaná v právním posouzení svých schopností obstarat si běžné záležitosti a být schopna žít samostatně, bez nutnosti opakované hospitalizace a bez pomoci opatrovníka, ve smyslu ustanovení a násl. Soudy podle jejího názoru nezhodnotily její stav správně a vycházely přitom ze znaleckého posudku, kterým tento její stav byl taktéž nesprávně zhodnocen. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K dovolání nebylo podáno vyjádření.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014. Zabýval se pak otázkou přípustnosti tohoto dovolání. Podleustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ). Podle ustanovení musí být v dovolání vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání ( věta první ). Aby mohlo být dovolání v projednávané věci kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj. že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, - při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit), nebo - která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu v rozhodování dovolacího soudu, dosud nebyla vyřešena), nebo - je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit), anebo - má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla být dovolacím soudem posouzena jinak).Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladu přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje (ani např. jen) pouhá citace textu ustanovení (či jeho části), srovnej shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. . Lze současně připomenout též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2015, sp. zn. , v němž dovolací soud vyložil, že úkolem Nejvyššího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele o správnosti takového závěru, nýbrž je vždy povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v ve vazbě na vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky ať již z oblasti hmotného či procesního práva (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. června 2014, sp. zn. ). Ústavní soud pak např. v usnesení ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. , „naznal, že pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolateli dodržení zákonem stanovených formálních náležitosti dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup.“Ústavní soud se dále k otázce náležitostí dovolání vyjádřil v usnesení ze dne 26. června 2014, sp. zn. , kde vysvětlil účel povinnosti dovolatele uvést, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Účelem zavedení této povinnosti je podle Ústavního soudu „regulace vysokého počtu problematicky formulovaných dovolání a preventivní působení na advokáty potenciálních dovolatelů, aby se otázkou přípustnosti dovolání odpovídajícím způsobem zabývali. To mělo vést k tomu, že dovolání nakonec podáno nebude, neboť advokát při reflexi dosavadní judikatury Nejvyššího soudu sám zjistí, že dovolání rozumný smysl podávat nemá.“

Z tohoto pohledu dovolání podané v označené věci uvedené předpoklady, které jsou jedině způsobilé založit jeho přípustnost, nesplňuje.

Dovolání posuzované přípustnost dovolání odůvodňuje obecnou citací jednotlivých hledisek, která jsou jinak vymezena v ustanovení , aniž by však precizovalo, které z nich má v dané věci na mysli, a jakým způsobem by (vzhledem k výše vyloženému) byla v této konkrétní věci naplněna. Dovolatelka tak neformuluje žádnou jednoznačnou právní otázku, stejně tak jako nezmiňuje žádné rozhodnutí dovolacího soudu, od něhož by se napadené rozhodnutí případně odchylovalo, apod. Těžiště dovolání v zásadě tkví ve výtkách týkajících se skutkových zjištění učiněných soudy v označené věci.

Je tak zřejmé, že dovolání posuzované nenaplňuje předpoklady stanovené pro ně procesním předpisem. Nejvyšší soud proto předmětné dovolání, aniž nařizoval jednání ( věta první ), odmítl podle ustanovení věta první

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není ve smyslu ustanovení 243f odst. 3 věta druhá odůvodňován.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. dubna 2017

JUDr. Pavel Pavlík

předseda senátu