Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
95A7FE8E22F198FEC12581440031227E.html
HTML · 11.87 KB
No categories available
25 Cdo 1051/2017
25 Cdo 1051/2017
U S N E S E N Í
Ing. M. H.
JUDr. Z. Š.
, advokátu se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, zastoupenému Mgr. Marianem Babicem, advokátem se sídlem v Opavě, Nákladní 3002/2, o 2.033.520,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 8 C 93/2011 , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 30. března 2015, č. j. 69 Co 95/2015 -408, takto:
Dovolání
se odmítá
.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ):
Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 30. 3. 2015, č. j. 69 Co 95/2015 -408, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. , neboť neobsahuje zákonem požadované údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ); v dovolacím řízení nelze pokračovat, protože v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Uplatněné námitky
sice směřují proti nesprávnému právnímu posouzení věci odvolacím soudem
,
nevymezují však
vůbec,
od konkrétně jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení rozhodné právní otázky – aplikace § 240 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , stanovící nemožnost prominutí zmeškání lhůty pro podání dovolání, odchýlil, případně zda v rozhodovací praxi dovolacího soudu tato otázka ještě nebyla vyřešena, je rozhodována rozdílně anebo má být posouzena jinak. Může-li být přitom dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné
,
přičemž k projednání dovolání
nepostačuje pouhá citace byť i jen části textu tohoto ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 , publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 , ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13 ,
ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14 , a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14
).
Ačkoli dovolání směřuje proti usnesení, kterým odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, že se žalobci nepromíjí zmeškání lhůty k podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, dovolatel v něm shrnuje průběh řízení ve věci samé a brojí proti dílčím procesním rozhodnutím vydaným v průběhu řízení o neustanovení zástupce a neosvobození od soudních poplatků. Ustanovení § 240 odst. 2 , věty první, o. s. ř. o. s. ř. , zakládající nepřípustnost prominutí zmeškání lhůty pro podání dovolání, nepřináší v praxi žádné výkladové obtíže a přesvědčení dovolatele, že by soudy měly promíjet zmeškání dovolací lhůty tehdy, splňuje-li účastník předpoklady pro ustanovení zástupce, nezakládá přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se nerozhoduje, neboť řízení pokračuje před soudem prvního stupně, který o všech nákladech řízení rozhodne v konečném rozhodnutí ve věci.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. března 2017 JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu