Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3649/2015

22 Cdo 3649/2015

U S N E S E N Í

Mgr. M. P.

,

zastoupené JUDr. Jiřím Stránským, advokátem se sídlem v Kralupech nad Vltavou, Riegrova 172/3, proti žalovanému

P. P.

, zastoupenému Mgr. Daliborem Šamanem, advokátem se sídlem v Mělníku, Fibichova 218, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2015, č. j. -739, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá

.

II. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2015, č. j. -739,

se

ve výroku II. a v části výroku I., ve které Krajský soud v Praze potvrdil rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 17. 12. 2014, č. j. -683, ve výroku VI.,

ruší

a věc

se

v tomto rozsahu

vrací

Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Mělníku rozsudkem ze dne 17. 12. 2014, č. j. -683, přikázal ze zaniklého společného jmění manželů do výlučného vlastnictví žalobkyně zůstatek ve výši 81 373,29 Kč na penzijním připojištění žalobkyně u Penzijního fondu KB a. s. Do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal zůstatek ve výši 80 769,72 Kč na sporožirovém účtu vedeném na jméno žalovaného u ČS a.s., zůstatek ve výši 1 153,34 Kč na spořícím účtu žalovaného u KB a. s., a obchodní podíl ve společnosti Šemánovická Nostalgie, spol. s r.o. v hodnotě 20 000 Kč. Žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílu částku 10 275 Kč. Žalobkyni uložil zaplatit státu částku 10 000 Kč na soudním poplatku a částku 67 020 Kč na nákladech řízení. Žádnému z účastníků nepřiznal právo náhradu nákladů řízení.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 29. 4. 2015, č. j. -739, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává dovolání žalovaný i žalobkyně, přičemž žalovaný podává dovolání pouze do výroku o náhradě nákladů řízení.

Žalobkyně přípustnost dovolání opírá o (dále jen „ “) a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu Domnívá se, že odvolací soud zatížil své rozhodnutí vadou, když se při řešení otázek hmotného i procesního práva odchýlil od zákona i od ustálené rozhodovací praxe. Formuluje devět otázek, kterými dovolání odůvodňuje. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil a ve věci sám rozhodl.

Žalovaný v dovolání proti výroku I. odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a to v rozsahu náhrady nákladů řízení mezi účastníky, a dále proti akcesorickému výroku II., jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku I., a to výlučně ohledně náhrady nákladů řízení mezi účastníky, a dále ve výroku II. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

K dovolání žalobkyně uvádí Nejvyšší soud následující:

V řízení o vypořádání společného jmění manželů soud vypořádá jen ty věci (majetek), které účastníci učinili předmětem řízení v zákonem stanovené lhůtě. Soud není povinen ani oprávněn účastníky řízení poučovat o tom, jaký majetek a v jaké lhůtě mají navrhnout k vypořádání. Důkazní břemeno leží zásadně na tom účastníku, který žádá konkrétní majetkovou hodnotu vypořádat. V posuzovaném případě není na místě aplikace ust. Jde o případ tzv. vyvratitelné právní domněnky. Její význam je v tom, že pokud některý z manželů tvrdí, že určitý majetek (např. určitá věc) je v jeho výlučném vlastnictví, a jeho vztah k tomuto majetku nebude prokázán, bude platit zákonná domněnka, že jde o součást společného jmění manželů. Z hlediska dokazování platí, že ten, kdo v soudním řízení tvrdí, že určitá majetková hodnota je součástí společného jmění manželů, musí tvrdit a prokázat, že byla nabyta za trvání manželství. Je-li takové nabytí dokázáno, pak je na tom, kdo přesto tvrdí, že o součást společného jmění nejde, aby tvrdil a prokázal skutečnosti, které mají za následek výluku ze společného jmění manželů. Žalobkyni se nepodařilo prokázat, že by veškeré tvrzené hodnoty byly nabyty za trvání manželství, popř. byly přímo součástí společného jmění manželů. Z tohoto důvodu neunesla důkazní břemeno a právní domněnka jí nesvědčí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2005, sp. zn. , veškerá i dále citovaná rozhodnutí jsou uveřejněná na internetových stránkách Nejvyššího soudu –

www.nsoud.cz

). Aplikace ust. není v daném případě možná, jelikož soud nemůže použít vlastní úvahu v tak odborných otázkách, jako je účetnictví a hospodaření společnosti, zejména v případě, kdy pro dané skutečnosti byly vypracovány dva znalecké posudky, ze kterých je nutné vycházet (k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. ). Závěry znaleckého posudku jsou skutkovými zjištěními, kterými není dovolací soud oprávněn se zabývat.

Co se týče tvrzených úrokových výnosů z pohledávek manželů, dospěl odvolací soud správně k závěru, že ohledně nich neunesla žalobkyně důkazní břemeno. Rozsah úrokových výnosů na jednotlivých účtech se nepodařilo zjistit ani revizním znaleckým posudkem. Postup soudu a účastníků řízení pro případ, že soud ve výroku rozsudku, kterým se řízení končí, v rozporu s ustanovením větou první nerozhodl o celém předmětu řízení, je upraven v ustanovení , podle něhož nerozhodl-li soud o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu. Doplnění o část předmětu řízení učiní soud rozsudkem, pro nějž platí obdobně ustanovení o rozsudku; jinak soud rozhodne usnesením. Nevyhoví-li soud návrhu účastníka na doplnění rozsudku, usnesením návrh zamítne (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. ).

Tato právní úprava vylučuje možnost napadnout odvoláním skutečnost, že soud nerozhodl o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, tedy „nevydání“ příslušného rozhodnutí ve výroku rozsudku (srov. shodně Drápal, L., Bureš, J. a kol. I. až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1126). Již pojmově nelze podat odvolání proti výroku, který nebyl vydán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, svazek 2, pod č. C 123). Nelze-li procesní vadu spočívající v nevyčerpání celého předmětu řízení uplatnit cestou odvolání proti rozhodnutí ve věci samé, postrádajícímu příslušný výrok, pak ji nelze uplatnit ani dovoláním; dovoláním lze napadnout toliko rozhodnutí odvolacího soudu ( ). Neexistující výrok rozhodnutí odvolacího soudu předmětem dovolacího přezkumu být nemůže (srov. shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 1999, sp. zn. ), a dovolání jen proti důvodům rozhodnutí přípustné není ( ).

Relevantní nejsou ani námitky žalobkyně, které směřují do postupu znalce a do závěrů vypracovaných posudků o účetnictví a hospodaření žalovaného, stejně tak, jako nezohlednění některých zápočtů, úrokových výnosů a jiných majetkových pohybů v konečném rozhodnutí soudů. Obsahem těchto námitek je totiž pouhá polemika se skutkovými závěry odvolacího soudu a hodnocením důkazů. Od 1. 1. 2013 však nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění, učiněných v nalézacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. ). „Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem“ (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. ). Nedůvodná je i námitka vadného právního posouzení rozhodnutí přijatých žalovaným při působnosti valné hromady společnosti NOVA – rekonstrukce budov se zaměřením na památky spol. s r. o. Nejvyšší soud např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. , zaujal názor, že „…v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví platnost usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným přezkoumávat nelze”.

Z výše uvedeného je zřejmé, že se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jak namítá žalobkyně. Její dovolání proto není přípustné a dovolací soud je podle odmítl.

K dovolání žalovaného uvádí Nejvyšší soud následující:

Při rozhodování o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky nezohlednil odvolací soud judikaturu Nejvyššího soudu. Rozhodnutí odvolacího soudu tak v otázce náhrady nákladů řízení spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle odvolacího soudu nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů s tím, že „každému z účastníků se dostalo poloviny společného majetku, nelze tedy hovořit o převážném úspěchu některého z nich“.

Není sporu o tom, že v řízení o vypořádání společného jmění manželů se má rozhodovat o nákladech řízení podle úspěchu ve věci (nález Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. ). Restriktivní výklad otázky úspěchu ve věci zúžený pouze na výjimečné případy disparity podílů účastníků nemá oporu v zákoně a je rovněž v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, který rozhoduje o náhradě nákladů řízení v uvedených věcech podle zásady úspěchu ve věci a náhradu přiznává i v případech, kdy jsou podíly účastníků stejné (např. usnesení ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. ). Případná rovnost podílů by měla být pouze jedním z hledisek při posuzování úspěchu účastníka. Soud by měl zohlednit i to, že žalobkyně požadovala vypořádat i majetkové hodnoty, které prokazatelně nebyly součástí společného jmění manželů, a že sama majetkové hodnoty, které nabyla během manželství se žalovaným, do vypořádání nenavrhla. Současně by měl soud zohlednit postoj žalovaného ve sporu v tom směru, že měl za to, že po tolika letech, co ukončili společné soužití se žalobkyní, již není nutné cokoliv vypořádávat. To je také jeden z důvodů, proč jeho nároky byly vzneseny až po uplynutí tříleté lhůty pro vypořádání společného jmění. Z celého průběhu řízení je patrné, že vypořádání nebylo možné řešit jinak než soudně. Žalobkyně v průběhu řízení ve svých návrzích žádala vypořádat čím dál tím vyšší finanční částky, čímž došlo k nutnosti vypracování dvou znaleckých posudků. Z důvodů na straně žalobkyně tedy výrazně vzrostly náklady řízení.

S ohledem na uvedený právní názor je třeba přisvědčit dovolateli, že v řízení o vypořádání společného jmění manželů by měla být rovnost podílů pouze jedním z hledisek při posuzování úspěchu účastníka, a to zejména za situace, kdy je spor o uplatnění tzv. disparity podílů. Při rozhodování o nákladech řízení je třeba přihlížet i k výši požadované a skutečně přiznané výši vypořádacího podílu, tedy ve smyslu ust. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Na základě dovolání žalovaného Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v napadených výrocích podle zrušil a věc mu podle věta první vrátil v tomto rozsahu soudu k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( věta první, ve spojení s ).

Při rozhodování o nákladech řízení přihlédne odvolací soud i nákladům řízení dovolacího.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. března 2017

Mgr. David Havlík

předseda senátu