Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4464/2016

30 Cdo 4464/2016

U S N E S E N Í

R. J. M. V.,

České republice – Ministerstvu spravedlnosti,

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2016, č. j. -69, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2016, č. j. -69, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 2. 2016, č. j. -59, ve výrocích I a II, se

zrušují

a věc se

vrací

Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Předmětem řízení je zaplacení shora uvedené částky jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která měla žalobci jako účastníkovi řízení vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení o vypořádání společného jmění manželů vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. .

Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 23. 2. 2016, č. j. -59, mj. vyslovil svoji místní nepříslušnost (výrok I) a rozhodl o postoupení věci Obvodnímu soudu pro Prahu 9 jako soudu místně příslušnému po právní moci usnesení (výrok II).

Podle odůvodnění rozhodnutí „pokud žalobce uplatnil ve smyslu právo volby soudu, s tvrzením, že ke skutečnostem zakládajícím nárok na náhradu škody za průtahy v řízení došlo u Obvodního soudu pro Prahu 9, který má sídlo v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 10, soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu v Brně ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. , v němž vyslovil závěr, že i v případě, kdy má žalobce možnost vybrat si místně příslušný soud podle ustanovení , je tato možnost výběru z povahy věci omezena na soudy, před kterými probíhalo řízení před prvním stupněm… Protože řízení o vypořádání SJM bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 9, soud vyslovil, že k projednání věci není místně příslušný a po právní moci tohoto usnesení věc postoupí Obvodnímu soudu pro Prahu 9 jako soudu příslušnému ( ) v souladu s volbou žalobce dle “

K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále jen „soud odvolací“) napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I a II, když podle odůvodnění svého rozhodnutí „se plně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně ohledně posouzení podmínek místní příslušnosti na výběr daného dle ust. v řízení o nároku na náhradu škody vůči státu dle [správně patrně „ “; pozn. dovolacího soudu]. Soud I. stupně své rozhodnutí opřel o přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu, kterou správně vyložil a na danou věc aplikoval. Jestliže dospěl k závěru, že místně příslušným k řízení v této věci je Obvodní soud pro Prahu 9, je tento závěr zcela správný. V bližším odkazuje odvolací soud na odůvodnění napadeného rozhodnutí, které jako věcně správné potvrdil ( ).“

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce, zastoupený advokátem, včasným dovoláním. Podle dovolatele je napadené rozhodnutí „založeno na nesprávném právním posouzení, kdy rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na řešení otázky, která nebyla doposud dovolacím soudem judikatorně řešena,“ a to „zda soud prvního stupně určeného z vůle žalobce podle může vyslovit svou místní nepříslušnost s tím, že postupuje věc na soud, který není obecným soudem žalovaného, ale na soud, který je místně příslušným podle ustanovení ,“ a „zda místní příslušnost daná na výběr podle ustanovení je výlučným právem žalobce či zda toto právo může sám o sobě ex officio aplikovat i soud.“

Nejvyšší soud podané dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2 ), dále jen „ “

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu záviselo na vyřešení otázky procesního práva, zda soud, který podle vysloví, že není místně příslušný, je oprávněn postoupit věc po právní moci usnesení soudu danému na výběr podle

Dovolání je přípustné, neboť uvedenou otázku vyřešil odvolací soud (a před ním i soud prvního stupně) v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Dovolání je tak současně důvodné.

Podle vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v , je k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy.

Shora uvedená otázka procesního práva byla vyřešena usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. , se závěrem, že vysloví-li soud podle , že není místně příslušný, není oprávněn postoupit věc po právní moci usnesení soudu danému na výběr podle

Dovolací soud přitom poukázal jednak závěry usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2003, sp. zn. (uveřejněné v časopise Soudní rozhledy, č. 12/2004, s. 454), jednak na odbornou literaturu, v níž není pochybností o tom, že volba mezi obecným a na výběr daným soudem přísluší pouze žalobci (srov. DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. I. až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 567, dále jen „Komentář“). Jakmile je žaloba doručena soudu, nemůže žalobce již provedenou volbu měnit, neboť tomu brání zásada perpetuatio fori vyjádřená v [srov. Komentář, s. 567; shodně HANDL, V., RUBEŠ, J. . Komentář. I. díl. Praha: Panorama, 1985, s. 379, a HRÁDEK, J. In LAVICKÝ, P. a kol. ( až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 358]. Procesní věda pak výslovně hovoří o konsumaci práva žalobce zvolit místně příslušný soud jako o jednom z účinků zahájení řízení (WINTEROVÁ, A., MACKOVÁ, A. a kol. Civilní právo procesní. 7. vydání. Praha: Linde, 2014, s. 331).

Vycházel-li odvolací soud v napadeném usnesení naopak z toho, že při rozhodování o místní nepříslušnosti podle může být věc postoupena soudu danému na výběr podle ustanovení , je jím provedené posouzení otázky místní příslušnosti nesprávné.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( ), napadené usnesení odvolacího soudu zrušil ( ). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( ).

V dalším řízení soud prvního stupně při posuzování místní příslušnosti v prvé řadě znovu zváží, zda sám není podle místně příslušným soudem, tedy zda v jeho obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy.

Soud prvního stupně i odvolací soud odkázaly na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. . Nejvyšší soud zde uvedl, že „i v případě, kdy má žalobce možnost vybrat si místně příslušný soud podle ustanovení , je tato možnost výběru z povahy věci omezena na soudy, před kterými probíhalo řízení před prvním stupněm. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a je proto hospodárnější, rychlejší a účinnější, aby řízení probíhalo ‚na místě samém‘, tedy aby vzhledem k dostupnosti důkazního materiálu jednal a rozhodoval soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti zakládající právo na náhradu škody (srov. Drápal, L., Bureš, J., a kol. I. až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 568). Odpovídá totiž účelu ustanovení , aby ve věci náhrady škody a nemajetkové újmy rozhodoval soud, kde konkrétní újma vznikla a současně, aby tímto krokem bylo usnadněno dokazování v odškodňovacím řízení.“ Soudy ovšem při interpretaci citovaného rozhodnutí pominuly, že dovolacím soudem bylo řešeno, které skutečnosti lze ve smyslu považovat za relevantní, a to se závěrem, že touto skutečností není sídlo kteréhokoliv ze soudů, před nimiž v různých fázích posuzované řízení probíhalo (tedy i např. soud odvolací, jak se toho v citovaném rozhodnutí dovolával žalobce), ale toliko „soudy, před kterými probíhalo řízení před prvním stupněm“. Z ustanovení ovšem vyplývá, že soudem na výběr daným je soud, „v jehož obvodu“ došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy, konkrétně náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou soudního řízení.

Soud prvního stupně se tedy v prvé řadě bude zabývat otázkou, zda v jeho obvodu bylo v průběhu posuzovaného řízení sp. zn. sídlo Obvodního soudu pro Prahu 9. V případě kladné odpovědi nebude moci učinit jiný závěr než, že je soudem místně příslušným podle V opačném případě rozhodne o postoupení věci obecnému soudu žalované podle

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 22. března 2017

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu