Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 702/2017

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně KONEČNÝ s. r. o. „v likvidaci“,se sídlem v Uničově, Nová Dědina 12, PSČ 783 91, IČO 47972629, zastoupené Mgr. Pavlou Mazalovou, advokátkou, se sídlem v Šumperku, Husitská 3111/11, PSČ 787 01, proti žalované MUDr. N. S., IČO 75044234, zastoupené Mgr. Liborem Špundou, advokátem, se sídlem v Olomouci, Masarykova třída 795/41, PSČ 779 00, o zaplacení částky 4 992 612,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. října 2016, č. j. -227, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 34 606 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Libora Špundy, advokáta, se sídlem v Olomouci, Masarykova třída 795/41, PSČ 779 00.

Stručné odůvodnění ( ) :

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 19. října 2016, č. j. -227, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost vymezila tak, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, tj. zejména otázky nemožnosti předání díla objednateli, ze kterého byl zhotovitel vykázán, a otázky počátku běhu lhůty buď podle § 391 odst. 1 obchodního zákoníku („dále jen „obch. zák.“) či § 392 obch. zák.“. Žalobkyně v dovolání vyslovila svůj nesouhlas s názorem odvolacího soudu o běhu promlčecí lhůty podle § 391 odst. 1 obch. zák., když podle jejího názoru měl být běh promlčecí lhůty posuzován podle § 392 obch. zák., tj. od data splatnosti faktury, tedy od 22. prosince 2009. Dovolatelka dále poukázala na okolnost, že byla z díla vykázána před jeho dokončením, takže dílo nemohla z tohoto důvodu protokolárně předat. Dovolatelka navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolání bylo pro nepřípustnost odmítnuto, příp. aby bylo zamítnuto, neboť soud prvního stupně i odvolací soud správně posoudily problematiku uzavření smlouvy o dílo a problematiku právních vztahů mezi žalobkyní a žalovanou, včetně otázky promlčení nároku žalobkyně.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací ( ), v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (článek II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v oprávněnou osobou zastoupenou advokátem, posuzoval, zda je dovolání přípustné.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle prvé věty dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.

Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle ) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. ).

Tomuto požadavku dovolatelka v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) nedostála. Dovolatelka pouze poukázala na okolnost, že předmětné dílo nemohla protokolárně předat, a také, že nesouhlasí s posouzením počátku běhu promlčecí doby; z toho však není zřejmé, jakou otázku by měl Nejvyšší soud v dovolacím řízení řešit.

To, že má dovolatelka jiný názor na skutkové a právní závěry odvolacího soudu, event. nesouhlasí s jeho procesními postupy, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ani v režimu (o žádné z tam označených rozhodnutí ostatně ve věci nejde), ani v režimu

Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s neodůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 29. března 2017JUDr. Zdeněk Despředseda senátu