Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 183/2015

28 Cdo 183/2015

U S N E S E N Í

L. K.

V. B.

, zastoupené JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22,

o zaplacení 1 268 973 Kč s příslušenstvím

,

vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. října 2014, č. j. -144, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 16 552,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Vladimíra Dvořáčka, advokáta v Praze 8.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 12. 6. 2014, č. j. -116, zamítl žalobu na zaplacení částky 1 268 973 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Žalovaná částka představovala náklady spojené s rekonstrukcí bytu, který žalobce obýval na základě neplatné nájemní smlouvy uzavřené s žalovanou, jež se měla zavázat na základě ústní dohody uhradit tyto náklady v případě, že žalobce byt opustí. Soud prvního stupně vycházeje z žalobních tvrzení o existenci této dohody uzavřel, že pokud by mezi účastníky skutečně byla předmětná dohoda uzavřena, byla by žaloba podána předčasně, neboť úhrada nákladů na rekonstrukci byla vázána na opuštění bytu žalobcem, který jej však stále bez právního titulu obývá; závěr o neplatnosti nájemní smlouvy byl učiněn v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. a v řízením vedeném u téhož soudu (opět mezi týmiž účastníky) pod sp. zn. pravomocně uloženou povinnost byt vyklidit žalobce nesplnil. Soud prvního stupně dále dospěl k závěru, že i kdyby byla taková dohoda mezi účastníky uzavřena, byla by pro neurčitost a nedostatek písemné formy neplatná, a proto na případ neaplikoval ustanovení o nájemní smlouvě, nýbrž nárok dovolatele posoudil jako bezdůvodné obohacení spočívající ve zhodnocení nemovitosti, ovšem shledal důvodnou námitku promlčení, neboť promlčecí doba začala běžet od ukončení rekonstrukčních prací v roce 1997 a žaloba byla podána až v roce 2013.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 10. 2014, č. j. -144, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně měl závěr o předčasnosti podané žaloby za správný. Gramatický i logický výklad tvrzení žalobce, že žalovaná se mu zavázala nahradit náklady spojené s rekonstrukcí bytu v případě, že žalobce byt opustí (že by jej opouštěl), vede k závěru, že povinnost žalované uhradit náklady rekonstrukce bytu je vázána pouze na případ vyklizení bytu žalobcem. Soud neshledal důvod, proč by měla být žalovaná zavázána k plnění v době, kdy žalobce byt ještě užívá, odmítl námitku, že má být posuzován objektivní stav, dle něhož byla žalobci uložena povinnost byt vyklidit, neboť to z tvrzení samotného žalobce nevyplývá a ten navíc i nadále z finančních a zdravotních důvodů v bytě setrvává. Ostatní skutkové a právní závěry soudu prvního stupně (o existenci bezdůvodného obohacení a o promlčení tohoto nároku) nepovažoval za významné pro posouzení věci.

Žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z nesprávného posouzení otázky předčasnosti podané žaloby a z nesprávného posouzení právního jednání a smlouvy. Namítá, že v den uzavření domnělé nájemní smlouvy mezi účastníky byla uzavřena ústní dohoda obsahující závazek žalované nahradit mu náklady vynaložené na rekonstrukci předmětného bytu pro případ, že by se z něj měl odstěhovat. Nesouhlasí se závěrem, že žalovaná není povinna plnit závazek do doby, než se z bytu vystěhuje, neboť soudy nesprávně vyložily příslušná ustanovení a judikaturu neboť z té vyplývá, že je-li možno požadovat splnění závazku, a tento závazek není dobrovolně splněn, je dán důvod k podání žaloby. Žalovaná splnění závazku odmítla. Ujednání mezi dovolatelem a žalovanou je (podle přesvědčení dovolatele) určité. Dovolatel namítl i nesprávný výklad odkládací podmínky podle § 36 odst. 2 obč. zák., neboť povinnost žalované nahradit dovolateli náklady na rekonstrukci byla vázána na jeho vůli byt vyklidit, jež ovšem byla nahrazena rozhodnutím soudu o povinnosti vyklidit byt, zatímco soudy v rozporu s ustálenou praxí operují s faktickým vyklizením bytu.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání předně uvádí, že dovolání je nepřípustné, neboť žalobce jednak neuvedl relevantní dovolací důvod, a jednak otázky, které formuloval, nejsou dostatečně konkrétní ve smyslu a vztahují se spíše ke skutkovému posouzení. Během sporu také účelově pozměňoval tvrzení o obsahu předmětné ústní dohody.

Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení ( ), zastoupeným advokátem ( ), se předně zabýval jeho přípustností ve smyslu

Nejvyšší soud odmítl dovolání podle ustanovení , věty první, , , ve znění účinnému 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „ “, neboť dovolání neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ) ani vymezení relevantních právních otázek a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle ustanovení platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nezbytnou podmínkou projednatelnosti dovolání (aby dovolací soud vůbec mohl přistoupit ke zkoumání toho, zda byla skutečně naplněna některá ze skutkových podstat ustanovení ) je právě vymezení důvodu dovolání podle s uvedením toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, přičemž podat je lze pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci ( ). Uvedené nesprávné právní posouzení pak musí být formulováno zcela konkrétně a ve vazbě na závěry vyslovené v odvolacím rozhodnutí. Dovolání tedy musí být formulováno tak, aby z něj bylo přesně patrné, které z hledisek vyjmenovaných v má dovolatel za naplněné a dále musí uvést, a to ve vztahu k projednávané věci, právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné a současně zcela konkrétně vyložit, v čem má spočívat nesprávnost právního posouzení odvolacím soudem ( ) a odůvodnit, jaké právní posouzení považuje za správné (nevystačí si tedy s obecnou polemikou kritizující právní závěry soudu). Bez uvedení konkrétních skutečností, z nichž dovozuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle a bez formulace právní otázky, kterou považuje za vadně řešenou (a bez formulace správného právního řešení), nelze dovolání projednat, neboť jde o jeho obligatorní náležitosti ( ). Pouhá citace ustanovení či jeho části není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení a k projednání dovolání nepostačuje (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

Dovolatel v dovolání toliko odkazuje na ustanovení , ovšem bez specifikace jednoho (více) předpokladů přípustnosti dovolání ve vazbě na danou věc a pouze konstatuje nesprávné

posouzení předčasnosti žaloby

a dále pak také

nesprávné posouzení ustanovení obč. zák. účinného do 31. 12. 2013 vztahujících se k výkladu právních jednání a smluv

. Z uvedeného však nelze dovodit, které z hledisek uvedených v má za naplněné a neumožňují to ani následující námitky (viz čl. III dovolání), jež jsou toliko polemikou se skutkovými závěry soudů nižších stupňů, resp. formulací vlastní skutkové verze dané věci (soudy dovodily, že žalovaná má plnit až po opuštění bytu žalobcem, zatímco žalobce oproti formulaci žaloby dovozuje opak). Zcela nepřípadný je také odkaz na (žádným způsobem nespecifikovanou) judikaturu, podle které může žalobce požadovat splnění závazku, není-li plněn dobrovolně, jestliže odvolací soud vyšel ze (zcela odlišného) závěru, že po žalované nemůže být plnění požadováno před opuštěním bytu žalobcem. Jinak řečeno soud dovodil, že tvrzený závazek ještě nevznikl, a proto je žaloba předčasná. Platí totiž, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci – zde faktické posouzení absence povinnosti žalované již plnit žalobci - vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. , a usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Taktéž za irelevantní z hlediska ustanovení považuje dovolací soud námitku poukazující

ve světle soudní judikatury

(dovolatel neuvádí jaké, a to ani zmíněním právního názoru ve vazbě na obdobné skutkové okolnosti) na to, že ujednání účastníků o náhradě nákladů rekonstrukce jest považovat za určité, neboť tuto otázku odvolací soud, který vyšel ze závěru o předčasnosti žaloby, vůbec neřešil (nepřezkoumával), resp. pro svůj závěr ani řešit nepotřeboval. Nad to nelze odhlédnout od faktu, že i tato námitka je fakticky námitkou skutkovou, kritizující ve skutečnosti závěry, na základě kterých soud prvního stupně dovodil neurčitosti ujednání, jež přípustnost dovolání v dovolacím režimu po 1. 1. 2013 sama založit nemůže, i kdyby se vázala k otázce na které je odvolací rozhodnutí vystavěno.

Obdobně nemůže být žalobce úspěšný se zpochybňováním

nastíněných důkazů

(resp. jejich hodnocení) nutných ke zjištění obsahu odkládací podmínky, tedy momentu, kdy měla žalované vzniknout povinnost plnit náklady vynaložené na rekonstrukci bytu, neboť ani zde nejde o nic jiného než o zpochybňování skutkových závěrů (jejich podloženosti a správnosti), bez nichž výklad ujednání účastníků dozajista není možný. Pro úplnost lze v uvedené souvislosti poukázat na hodnocení této skutečnosti soudy nižších stupňů, které se jí podrobně zabývaly a zjevně učinily (především odvolací soud) nejen závěry vyplývající z obsahu spisu (zejména z vyjádření samotného žalobce), ale taktéž závěry logické, když ze všech skutečností dovozuje, že nárok žalobce je vázán na okamžik faktického opuštění bytu, t. j. na moment, kdy jej skutečně přestane užívat (a spolu s tím konsumovat i tvrzené zhodnocení); takový závěr zcela jistě nelze považovat za nelogický či nesouladný (natož extrémně nesouladný) se spisovými podklady, z nichž odvolací soud vycházel.

Ze shora uvedeného je zřejmé, že dovolatel v dovolání, jakkoli obsáhlém, nevymezuje, který z předpokladů přípustnosti dovolání podle byl podle něj naplněn, a je proto zřejmé, že dovolání je, vadné. Trpí-li dovolání vadami, které nebyly odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. – jež jsou veřejnosti dostupná na

www.nsoud.cz

; anebo např. důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , přitakávaje pod bodem 14 odůvodnění závěru Nejvyššího soudu o důvodech odmítnutí dovolání), nemohl je Nejvyšší soud projednat věcně, nýbrž je musel odmítnout, jak již uvedeno shora ( , věty první, ).

S ohledem na odmítnutí dovolání, a to i z důvodů, na které poukazovala žalovaná (pro vadnost dovolání) bylo nutné žalované přiznat náhradu nákladů dovolacího řízení ( , a ), neboť je nutno je mít za účelně vynaložené. K nákladům žalované patří odměna advokáta (počítaná z hodnoty sporu 1 268 973 Kč) v částce 13 380 Kč [srov. , , a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], náhrada hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300,- Kč na jeden úkon právní služby ( téže vyhlášky) a daň z přidané hodnoty [ ] z obou těchto částek, což celkem představuje sumu 16 552,80 Kč, kterou je žalobce povinen nahradit žalované k rukám jejího advokáta.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. března 2017Mgr. Miloš Pólpředseda senátu