Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 5652/2016

26 Cdo 5652/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobců a) K. M., P., a b) L. R., B., obou zastoupených Mgr. Martinem Kašparem, advokátem se sídlem v Praze 8, Nad Rokoskou 1228/38, proti žalované B. S., P., zastoupené Mgr. Michaelou Šafářovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Záběhlická 3262/88a, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. března 2016, č. j. -86, takto: I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaná napadla dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 24. 3. 2016, č. j. -86, kterým potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 (soud prvního stupně) ze dne 30 4. 2015, č. j. -60, jímž jí uložil (s dalším žalovaným – B. S., manželem žalované) vyklidit tam specifikovaný byt a zaplatit náklady řízení, změnil ho jen co do lhůty splatnosti nákladů řízení a uložil jí zaplatit žalobcům náhradu nákladů odvolacího řízení. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 18. 7. 2016, č. j. -108 (ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 4. 10. 2016, č. j. -124), ve vztahu ke 2. žalovanému – B. S., rozsudek zrušil a řízení zastavil, neboť žalovaný po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu (avšak dříve než rozsudek nabyl právní moci) dne 16. 4. 2016 zemřel.

Dovolání není podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), přípustné, neboť závěr odvolacího soudu, že uplynula-li lhůta k podání žaloby o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu ( , , ve znění do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“), nemůže již soud v řízení o vyklizení bytu přezkoumávat platnost výpovědi, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2013, sp. zn. ) a není důvod, aby rozhodná právní otázka vymezená v dovolání byla posouzena jinak. Nepodala-li žalovaná přes poučení ve výpovědi z nájmu bytu žalobu na určení její neplatnosti podle obč. zák., skončil nájem bytu uplynutím výpovědní doby a žalovaná tak užívá byt bez právního důvodu.

Jen pro úplnost lze uvést, že dovolatelkou namítaná neplatnost výpovědi z nájmu bytu z důvodu absence vymezení formy bytové náhrady ostatně nemá ani oporu v tehdy platné právní úpravě, neboť s účinností od 1. 11. 2011 ( , kterým byl novelizován obč. zák.) již povinnou náležitostí výpovědi z nájmu bytu nebylo vymezení formy bytové náhrady.

Dovolatelka sice napadla dovoláním všechny výroky rozsudku odvolacího soudu, avšak výroky, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, napadá zjevně jen proto, že jde o výroky akcesorické. Dovolání v této části totiž neobsahuje žádné odůvodnění ani údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( -238a ), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. ), navíc dovolání proti těmto výrokům by ani nebylo přípustné, neboť jimi bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč [ , ].

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení věty první odmítl.

O návrhu na odklad vykonatelnosti, který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. března 2017

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu