Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 407/2017

U S N E S E N Í

B. D.

JUDr. A. P.

, předsedkyni senátu Vrchního soudu v Praze, se sídlem v Praze 4, nám. Hrdinů 1300, zemřelé dne 21. 4. 2010, o 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2002, č. j. -79, takto:

I. V řízení se na straně žalované pokračuje s procesními nástupci žalované, RNDr. J. P. a M. S..

II. Dovolání se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 17. 5. 2001, č. j. -63, zamítl žalobu, kterou se dovolatelka domáhala vůči žalované náhrady škody, jež jí měla vzniknout v důsledku rozhodnutí vydaných žalovanou soudkyní jako členkou senátu Vrchního soudu v Praze v řízení, v němž dovolatelka vystupovala jako účastník.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 3. 2002, č. j. -79, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalovaná soudkyně není ve věci pasivně legitimována, neboť odpovědnost za případné nezákonné rozhodnutí soudu by nesl stát, a to jak podle zákona účinného v době vydání předmětných rozhodnutí, tj. podle , tak podle aktuální právní úpravy, tj.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž rekapituluje dosavadní průběh svých soudních sporů a shrnuje chyby, kterých se žalovaná měla při rozhodování ve věci dovolatelky dopustit. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc jim vrátil k dalšímu řízení.

Usnesením ze dne 31. 3. 2003, č. j. -125, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl, neboť dospěl k závěru, že nemá po právní stránce zásadní význam, a není tedy přípustné. Vzhledem k tehdy účinné právní úpravě dovolacího řízení rozhodnutí neobsahovalo odůvodnění ( věta první ve znění účinném do 7. 4. 2004). Toto usnesení k ústavní stížnosti žalobkyně zrušil Ústavní soud nálezem ze dne 11. 5. 2004, sp. zn. , s tím, že aplikované ustanovení je protiústavní, a pokud dovolací soud své rozhodnutí neodůvodnil alespoň do minimální míry, jež by zaručovala zachování ústavněprávních kautel civilního řízení, zasáhl do základních zaručených práv stěžovatelky.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) o dovolání znovu rozhodl. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí posuzoval přípustnost dovolání podle ve znění účinném od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2012 (dále jen „“).

Protože žalovaná v průběhu řízení zemřela, rozhodl dovolací soud, že v řízení bude na straně žalované pokračováno s právními nástupci ( ), jimiž jsou manžel RNDr. J. P. a dcera M. S., dědicové původní žalované (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 1. 11. 2010, č. j. -60, o schválení dohody o vypořádání dědictví).

Dovolání proti rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, (aniž by soud prvního stupně byl vázán předchozím rozhodnutím odvolacího soudu) lze v dovolacím řízení přezkoumat pouze v případě, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [srov. ]. Závěr odvolacího soudu, že subjektem odpovědným za škodu způsobenou tvrzeným nezákonným rozhodnutím je stát, nikoliv soudce, který se jako člen senátu podílel na jeho vydání, a že tedy původní žalovaná soudkyně není ve sporu pasivně legitimována, je zcela v souladu se zákonem (srov. , a , účinného před 15. 5. 1998, jakož i , a , účinného od tohoto data) i s ustálenou soudní judikaturou (srov. zejména Zprávu o účinnosti projednanou a schválenou plénem bývalého Nejvyššího soudu ČSSR, ze dne 30. 11. 1977, Plsf 3/77, publikovanou pod č. 35/1977 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nově pak např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. , či ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. ). Nelze tedy dovodit, že by napadené rozhodnutí mělo ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a (per analogiam), neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované ani jejím procesním nástupcům v tomto řízení žádné náklady nevznikly.Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. března 2017JUDr. Petr Vojtekpředseda senátu