Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4510/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně V. S., zastoupené Mgr. Jindřichem Lvem, advokátem se sídlem v Praze 10, Murmanská 1475/4, proti žalované České pojišťovně a. s.,se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, identifikační číslo osoby 45272956, o zaplacení pojistného plnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2016, č. j. -127, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 3. 6. 2015, č. j. -78, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl žalobu o zaplacení částky 810 000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení (první výrok), dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání (výslovně proti oběma výrokům), v němž co do přípustnosti uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm - v souladu s bodem 7. článku II, přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - podle (dále jen „“) ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Formuluje-li dovolatelka otázku, „zda náleží pojistníkovi, jakožto držiteli věci v dobré víře pojistné plnění z pojištění majetku pro případ odcizení i v případě, že odcizený majetek byl po skončení pojistného šetření ze strany pojistitele nalezen a vydán skutečnému vlastníkovi odlišnému od osoby pojistníka“, která podle jejího názoru nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, nemůže být prostřednictvím této otázky přípustnost dovolání založena, poněvadž na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá. Odvolací soud toliko konstatoval, že předmětné vozidlo bylo po oznámení jeho odcizení nalezeno a jeho torzo předáno původnímu vlastníkovi odlišnému od žalobkyně, ovšem na tomto závěru své rozhodnutí nezaložil. Rozsudek odvolacího soudu spočívá na závěru, že k naplnění pojistného nebezpečí tak, jak předpokládalo ujednání účastníků vyplývající z pojistné smlouvy a Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění vozidel a dopravovaných věcí VPPH 2006 žalované, nedošlo, nebylo totiž jednoznačně prokázáno, že došlo k odcizení vozidla krádeží. Podle těchto pojistných podmínek se odcizením rozumí přivlastnění pojištěné věci krádeží či loupeží, zatímco v projednávané věci při „odcizení“ vozidla nebyla překonána překážka, ale nezjištěná osoba s vozidlem odjela za pomoci zřejmě originálu klíče, přičemž tento klíč byl shodný s klíčem, který následně žalobkyně (respektive její zeť, jenž vozidlo užíval) předala žalované v rámci šetření pojistné události. Nedošlo tedy k pojistné události, coby nahodilé skutečnosti vyvolané pojistným nebezpečím, a proto chybí předpoklad pro poskytnutí pojistného plnění.

Přípustnost dovolání nemohou založit ani námitky, podle nichž „právní hodnocení, že jí v důsledku škodní události nemohla vzniknout škoda, není správné“ a „nemůže být správný názor soudů obou stupňů, že k naplnění pojistného nebezpečí odcizení nemůže dojít v případě, že předmět pojištění je následně nalezen“, neboť ani na těchto závěrech odvolací soud své rozhodnutí nezaložil.

Nejvyšší soud zdůraznil již v usnesení ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. (které je veřejnosti dostupné, stejně jako ostatní zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách), že dovolání není přípustné podle ustanovení , jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. ). Pouhý nesouhlas dovolatelky s právním posouzením věci soudy nižších stupňů nemůže založit přípustnost dovolání.

Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí je překvapivé, aniž by však formulovala jakoukoliv otázku procesního práva, není ani tato námitka relevantní. Případné vydání překvapivého rozhodnutí představuje vadu řízení, která sama o sobě způsobilým dovolacím důvodem není (tím je toliko nesprávné právní posouzení věci); k její případné existenci by mohl dovolací soud přihlédnout z úřední povinnosti ( ) jen v případě přípustného dovolání, což v projednávané věci není naplněno.

Nejvyšší soud proto dovolání směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé podle ustanovení odmítl.

Dovolání výslovně směřuje proti rozsudku odvolacího soudu v plném rozsahu. V části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení není dovolání vzhledem k přípustné, neboť výše nákladů řízení, k jejichž náhradě byla žalobkyně zavázána za řízení před soudem prvního stupně (900 Kč) a před odvolacím soudem (600 Kč), nepřevyšuje částku 50 000 Kč (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání v této části odmítl podle pro nepřípustnost. I kdyby však dovolání nebylo v této části nepřípustné, bylo by odmítnuto pro vady pro nevymezení předpokladů přípustnosti dovolání.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 3. 2017

JUDr. Hana G a j d z i o k o v á

předsedkyně senátu