Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 5412/2016

28 Cdo 5412/2016

U S N E S E N Í

a) A. R.

, a

b) J. R.

, obou zastoupených JUDr. Ludvíkem Ševčíkem, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 19, za účasti:

1) K. S.

,

2) M. P.

, a

3) Výzkumného u živočišné výroby, v. v. i.

, IČO: 00027014, se sídlem v Praze 22, Přátelství 815, zastoupeného JUDr. Lucií Kadeřávkovou, advokátkou se sídlem v Benešově, Křižíkova 2062,

o vlastnictví oprávněné osoby

, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání účastníka 3) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. února 2016, č. j. , -340, takto:

Dovolání

se

odmítá

.

O d ů v o d n ě n í ( ) :

V záhlaví označeným usnesením odvolací soud zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 9. 2014, č. j. -296, spolu s usnesením ze dne 2. 7. 2015, č. j. -323, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Rozhodl tak v řízení podle části páté , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), v němž se jedná o nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu ve věci vlastnictví oprávněné osoby ( , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon o půdě“).

Usnesení odvolacího soudu napadl dovoláním účastník ad 3), Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i., jenž přípustnost dovolání zdůvodnil odkazem na ustanovení , jehož text v dovolání ocitoval. K důvodu dovolání uvedl, že odvolací soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, z nichž následně dovodil stav tísně na straně prodávajícího (coby jeden z předpokladů restitučního titulu dle zákona o půdě). K tomu dovolatel zrekapituloval dosavadní průběh řízení.

Nejvyšší soud dovolání odmítl podle ustanovení věty první neboť neobsahuje vymezení důvodu dovolání, ani uvedení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části).

Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto posouzení (srov. ).

K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (které je – stejně jako dále zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu – dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu); z judikatury Ústavního soudu pak např. usnesení ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. (jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ), usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 24. června 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 30. června 2015, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 8. března 2016, sp. zn. (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).

Chybějící údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ), je vadou dovolání, kterou lze odstranit jen v průběhu trvání lhůty k dovolání a jejíž neodstranění brání pokračování v dovolacím řízení (k doplnění dovolání srov. věty první ).

Ve světle výše uvedeného je zřejmé, že zákonem stanoveným požadavkům, jde o náležitosti dovolání, dovolatel v posuzovaném případě nedostál, jestliže (co do vymezení přípustnosti dovolání) toliko ocitoval text ustanovení a současně – co do důvodu dovolání – podrobil kritice skutkové závěry odvolacího soudu (nikoliv výběr, výklad či aplikaci samotné právní normy, kterou na zjištěný skutkový stav odvolací soud použil).

K tomu dovolací soud dodává, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; k tomu znovu srov. shora citované usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

K rekapitulaci dosavadního průběhu řízení dovolatelem, dílem nepřesné, sluší se též poznamenat, že v předchozím rozhodnutí Nejvyššího soudu v dané věci – v rozsudku ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. , dovolatelem prezentovaný závěr, že „dovolací soud zdůrazňoval, že tíseň v okamžiku prodeje nebyla prokázána“, obsažen není. I zde jde patrně o nepřesnou citaci reprodukovaného závěru odvolacího soudu, s nímž se ovšem dovolací soud neztotožnil, v situaci, kdy pro vady při dokazování, jež staly se následně důvodem kasace rozhodnutí, šlo o závěr přinejmenším předčasný.

O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení ve věci končí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). I o povinnosti k náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto až v konečném rozhodnutí (srov. , část věty před středníkem, ).

K rozhodnému znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) srovnej pak body 1. a 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, resp. bod 2., článek II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. března 2017

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu