Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 862/2017

30 Cdo 862/2017

U S N E S E N Í

L. K.,

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zadostiučinění, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 10. 2016, č. j. - 63, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. 2. 2016, č. j. - 46, uložil žalované uhradit žalobkyni částku ve výši 195 253 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu co do částky 4 747 Kč (výrok II) a uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 57 233 Kč na náhradě nákladů řízení (výrok III). Žalobkyně se domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem, neboť v trestním řízení, na jehož konci byla žalobkyně pravomocně odsouzena, nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších.

K odvolání žalované rozhodl Krajský soud v Ostravě v záhlaví specifikovaným rozhodnutí tak, že rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že výrok I co do částky 32 870 Kč potvrdil (výrok I), zbývající část výroku I a III změnil tak, že žalobu co do částky ve výši 162 393 Kč zamítl a uložil žalované uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku ve výši 18 694,50 Kč (výrok II). Žádnému z účastníků řízení pak nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě podala dovolání žalobkyně, která navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k novému rozhodnutí. Přípustnost dovolání žalobkyně shledává ve skutečnosti, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, kterou odvolací soud vyřešil nesprávně“. Dovolání považuje žalobkyně za důvodné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V následujícím textu žalobkyně rekapituluje argumentaci odvolacího soudu, kterou nepovažuje za správnou, a připomíná, že nárok na rozhodnutí v přiměřené lhůtě v trestním řízení má jak obžalovaný, jenž je zproštěn obžaloby, tak i ten, který je následně shledám vinným. Dále poukazuje na to, že jí byl v trestním řízení uložen trest a případné snížení odškodnění z důvodu jejího odsouzení v trestní věci by se pak jednalo o duplicitní trest za týž věc.

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle , Nejvyšší soud jej však odmítl pro vady, pro něž není možné v řízení pokračovat ( o. s. ř).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Ve smyslu pak musí dovolání vedle obecných náležitostí ( ) obsahovat (mimo jiné) taktéž argumentaci, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a).

Podané dovolání pouze konstatuje, že odvolací soud v určitém právním posouzení podle žalobkyně pochybil, avšak nespecifikuje žádnou právní otázku, ve které se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, nepřekládá otázku hmotného či procesního práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu doposud nebyla řešena či by měla být vyřešena jinak ( ).

Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že projednání dovolání není možné, aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ; rozhodnutí Nejvyššího soudu v tomto usnesení citovaná jsou dostupná na www.nsoud.cz, usnesení Ústavního soudu je dostupné na http://nalus.usoud.cz). Rovněž Ústavní soud ve zmíněném usnesení sp. zn. potvrdil, že „[k] tomu, aby dovolání nevykazovalo vady, je třeba, aby kromě jiného obsahovalo nejen vylíčení dovolacího důvodu, ale i vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení ).“

Ústavní soud se dále k otázce vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, vyjádřil v usnesení ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. , kde vysvětlil, že: „… novelizace ( , který zavedl nově povinnost pro dovolatele uvést, v čem konkrétně spatřuje splnění přípustnosti dovolání) řešila přetížení Nejvyššího soudu neúměrným množstvím podaných dovolání v občanskoprávních a obchodních věcech, které Nejvyšší soud nestíhal v přiměřené lhůtě vyřizovat. Novela chtěla reagovat i na to, že ‚velmi často se objevují případy, kdy kvalita dovolání sepisovaných advokáty je na opravdu nízké úrovni. Nejčastěji se jedná o dovolání, v nichž advokáti zaměňují ustanovení o přípustnosti dovolání s dovolacími důvody ...‘ (viz důvodová zpráva k ). Z toho plyne, že záměrem novely (v podobě vytvoření příslušné nové náležitosti dovolání) byla regulace vysokého počtu problematicky formulovaných dovolání a preventivní působení na advokáty potenciálních dovolatelů, aby se otázkou přípustnosti dovolání odpovídajícím způsobem zabývali. To mělo vést k tomu, že dovolání nakonec podáno nebude, neboť advokát při reflexi dosavadní judikatury Nejvyššího soudu sám zjistí, že dovolání rozumný smysl podávat nemá.“

Z výše uvedených důvodů se proto dovolání odmítá podle a 2 , neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti dovolání formulované v

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 3. 2017

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu