Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 4144/2016

23 Cdo 4144/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce P. V., podnikatele se sídlem Heřmanice 6, PSČ 561 69, Králíky, identifikační číslo osoby 43533817, zastoupeného Mgr. Milošem Znojemským, advokátem se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 29/39, proti žalovanému F. J., podnikateli se sídlem Praha 9, Na Harfě 694/4, identifikační číslo osoby 61831298, zastoupenému Mgr. Ondřejem Malinou, advokátem se sídlem Praha 7, Komunardů 1091/36, o zaplacení 151 884,52 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 4. 2016, č. j. -1084, takto:

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalovaného rozhodl podle , (dále též jen „ “), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů).

Dovolání žalovaného proti napadeným výrokům rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 4. 2016, č. j. -1084, není podle přípustné, neboť žalovaný v dovolání nevymezil přípustnost dovolání podle ustanovení , v němž jsou uvedeny předpoklady přípustnosti dovolání, když pouze uvedl, že dovolání podává z důvodu, že Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) se při řešení věci odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. řešil otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena.

V daném případě by dovolání mohlo být přípustné podle za předpokladu, že by žalovaný v dovolání označil otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a uvedl, od které ustálené rozhodovací praxe se odvolací soud při řešení určité konkrétní právní otázky odchýlil, nebo by označil otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena. Dovolatel však žádnou takovou otázku neoznačil, neuvedl ani od jaké judikatury Nejvyššího soudu se měl odvolací soud odchýlit a pouze nesouhlasí s právním posouzením věci odvolacím soudem. Nutno však konstatovat, že pouhý argument, že odvolací soud věc nesprávně posoudil, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání, stejně jako dovolatelem uváděné námitky spojené s kritikou hodnocení důkazů učiněného odvolacím soudem. Nejvyšší soud přitom již v rozhodnutí ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 4/2014, judikoval, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Zároveň v uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pokud může být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části) – shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. , či usnesení ze dne 29. 10. 2015, sp. zn. .

Ještě pro úplnost Nejvyšší soud podotýká (jako již uvedl ve svých předešlých rozhodnutích – srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014), že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, založeného na zpochybňování skutkového stavu věci učiněného odvolacím soudem, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.

Považuje-li dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu za překvapivé, nutno připomenout, že podle může přípustnost dovolání založit jen skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, tedy otázky právní. Případné konkrétní vady řízení nemohou založit přípustnost dovolání podle (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. – veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz).

Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání žalovaného jako nepřípustné podle odmítnout.

Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. března 2017

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu