Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1813/17

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Františka Jodase, zastoupeného Mgr. Ondřejem Malinou, advokátem se sídlem Komunardů 36, 170 00 Praha 7, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -1129 ze dne 6. 3. 2017 a rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. -1084 ze dne 14. 4. 2016, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas uplatněnou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku Vrchního soudu v Praze s odůvodněním, že jím bylo porušeno stěžovatelovo právo na spravedlivý proces garantované d (dále jen " ").

Z ústavní stížnosti a jejích příloh je však patrno, že stěžovatel napadá i v záhlaví označené usnesení Nejvyššího soudu. Ústavní soud proto v souladu se svou konstantní judikaturou [srov. např. recentní usnesení

sp. zn.

ze dne 15. 1. 2019, dostupné jako všechna rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz) navazující na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (srov. rozsudek ve věci Bulena proti České republice ze dne 20. 4. 2004, Přehled rozsudků ESLP, ASPI, Praha, č. 3, 2004, str. 125), podrobil ústavnímu přezkumu i toto rozhodnutí, aniž považoval za nutné vyzývat stěžovatele k upřesnění petitu ústavní stížnosti nebo k odstranění jejích vad.

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. -992 ze dne 6. 2. 2015 byla stěžovateli jakožto žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 151 884,52 Kč s úrokem z prodlení, a to z titulu vypořádání závazků sdružení, v němž oba účastníci společně podnikali. Ve zbývající části městský soud žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vrchní soud v Praze výše rubrikovaným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti rozsudku vrchního soudu podal stěžovatel dovolání, které bylo napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto podle pro nepřípustnost. Stěžovatel vrchnímu soudu v ústavní stížnosti vytýká zejména to, že zcela nekriticky převzal veškeré skutkové a právní závěry obsažené v rozsudku prvoinstančního soudu, čímž porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces podle y.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde zčásti o návrh zjevně neopodstatněný a zčásti o návrh nepřípustný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Podstatnou se v nyní posuzované věci jeví skutečnost, že stěžovatel v dovolání řádně nevymezil předpoklady jeho přípustnosti podle , což je však jeho obligatorní náležitostí. Nejvyšší soud ve svém odmítavém usnesení uvedl, že stěžovatel v dovolání nevymezil důvody přípustnosti dovolání, když pouze uvedl, že Vrchní soud v Praze se při řešení věci odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. řešil otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena. Dovolatel (stěžovatel) však neoznačil žádnou otázku hmotného ani procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, ani neuvedl, od jaké judikatury Nejvyššího soudu se měl odvolací soud odchýlit; pouze nesouhlasil s právním posouzením věci odvolacím soudem.

Ústavní soud konstatuje, že Nejvyšší soud ve svém usnesení č. j. -1129 ze dne 6. 3. 2017 srozumitelně a náležitě odůvodnil, proč odmítl stěžovatelovo dovolání podle , když stěžovatel v dovolání řádně nevymezil předpoklady jeho přípustnosti podle , což je však jeho obligatorní náležitostí. Proto nelze v jeho postupu spatřovat zásah do stěžovatelova práva na soudní či jinou právní ochranu podle y, odmítl-li jeho dovolání pro tuto vadu. Proto ústavní stížnost v části směřující proti citovanému usnesení Nejvyššího soudu Ústavní soud shledal zjevně neopodstatněnou, což odpovídá i jeho sjednocujícímu stanovisku sp. zn. ze dne 28. 11. 2017, podle kterého neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti podle , není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením y.

Pokud jde o rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. -1084 ze dne 14. 4. 2016, v citovaném stanovisku se dále uvádí, že nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle . Proto ve vztahu k tomuto rozhodnutí Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný.

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta podle ustanovení zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh nepřípustný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. června 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu