Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 265/2017

20 Cdo 265/2017

U S N E S E N Í

Ing. J. W.

1) E. H.

, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, Na Flusárně č. 168, a

2) J. H.

, pro 587 500 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , o dovolání povinné 1) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. října 2016, č. j. -179, takto:

Dovolání povinné 1)

se

odmítá

.

Stručné odůvodnění ( ):

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20. října 2016, č. j. -179, potvrdil výrok I. usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 25. března 2015, č. j. , o zamítnutí návrhu povinné 1) na zastavení exekuce, jejímž provedením pověřil Okresní soud v Příbrami dne 9. prosince 2014, č. j. -20, soudní exekutorku JUDr. Jaromíru Sedláčkovou, Exekutorský úřad Příbram. Odvolací soud, vázán právním názorem Nejvyššího soudu ČR, dospěl k závěru, že exekuce pro částku 550 000 Kč, představující nesplacenou část jistiny půjčky a sjednaný úrok z půjčky, se opírá o vykonatelný exekuční titul, přičemž úrok byl sjednán ve výši 50 000 Kč, tedy ve výši 10 % z jistiny úvěru ročně, a tuto výši nelze považovat za nepřiměřenou, přičemž na vykonatelnosti exekučního titulu nemůže nic změnit ani argumentace povinné 1) o fatálních důsledcích v podobě ztráty bydliště.

Usnesení odvolacího soudu napadla povinná 1) v celém rozsahu dovoláním, ve kterém namítá, že soudy obou stupňů věc nesprávně právně posoudily, neboť se nezabývaly otázkami omluvitelnosti prodlení v případě nezaviněného krátkodobého prodlení s úhradou jedné splátky, a souladu s dobrými mravy u postupu oprávněného, který se po tomto nepatrném prodlení povinných obrátil na soudního exekutora s návrhem na nařízení exekuce, a zda má být takovému postupu poskytnuta právní ochrana. Navrhla, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí, neboť neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí by povinným hrozila závažná újma, a aby zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. část první, čl. II, bod 7. a část první, čl. II, bod 2. ) - dále jen „o. s. ř“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Dovolatelka namítá, že ze strany oprávněného se jedná o výkon práva v rozporu s dobrými mravy, kdy i přes pravidelné úhrady jednotlivých splátek se oprávněný obrátil na soudního exekutora ihned po jediném porušení dohodnutých termínů splátek, kdy se povinní zpozdili z „omluvitelných důvodů“ o jediný den.

Ze spisu vyplývá, že v posuzované věci je exekučním titulem notářský zápis ze dne 1. listopadu 2013, sp. zn. NZ 311/2013, N 418/2013, sepsaný Mgr. S. T., notářským kandidátem Mgr. Marie Trčkové, notářky se sídlem v Příbrami, jehož účastníky byly oprávněný jako věřitel a zástavní věřitel a povinní jako dlužníci a zástavci a jehož obsahem byla smlouva o půjčce se svolením k vykonatelnosti a zástavní smlouva. Ve smlouvě o půjčce se oprávněný zavázal poskytnout povinným půjčku ve výši 500 000 Kč a povinní se společně a nerozdílně zavázali sjednanou částku oprávněnému vrátit spolu se smluvním pevným úrokem ve výši 250 000 Kč, a to v 60 pravidelných měsíčních splátkách, každá ve výši 12 500 Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje dnem 20. listopadu 2013. Obsahem dohody bylo dále ujednání, že nezaplacením některé ze splátek v termínu, který byl dohodnut, se celý dluh stává splatným bez dalšího; přičemž tímto okamžikem je také notářský zápis vykonatelný.

Z výše uvedeného vyplývá, že délka prodlení dlužníků je pro posouzení dané věci nepodstatná, neboť notářský zápis by se stal vykonatelným nezaplacením byť i jedné splátky v dohodnutém termínu. Jestliže tedy splátka splatná dne 20. března 2014 byla na účet oprávněného připsána dne 24. března 2014, tedy až po datu její splatnosti, pohledávka se stala splatnou ke dni 21. březnu 2014, a oprávněnému poté příslušelo právo domáhat se zaplacení celého zůstatku dluhu. Rozhodnutí odvolacího soudu je v dané otázce v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2006, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2006, sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2009, sp. zn. ) a dovolací soud neshledává důvod, aby byla rozhodná právní otázka posouzena jinak.

Odkazovala-li dovolatelka na rozhodnutí Ústavního soudu, pak dovolací soud uvádí, že ta ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu v intencích ustanovení zjevně nejsou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. listopadu 2013, sp. zn. ). Dovolací soud je však toho názoru, že výše uvedený výklad je zcela v souladu s ústavním právem na ochranu vlastnického práva k pohledávce.

Tvrzení dovolatelky, že oprávněný se obrátil na soudního exekutora ihned po jediném porušení dohodnutých termínů splátek, a že se tak ze strany oprávněného jedná o výkon práva v rozporu s dobrými mravy, dovolací soud posoudil jako námitku rozporu nařízení výkonu rozhodnutí s dobrými mravy. Dovolací soud již dříve uvedl, že při podání návrhu na nařízení exekuce nejde o výkon práva ve smyslu , obč. zák., nýbrž o využití možnosti poskytnuté oprávněnému procesním předpisem ( ) pro případ, že povinnost uložená exekučním titulem vydaným v nalézacím řízení nebyla splněna dobrovolně (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 67/2003 v časopise Soudní judikatura). Rozpor s dobrými mravy jakožto hmotněprávní institut tedy nelze úspěšně namítat ve vztahu k usnesení o nařízení exekuce, jež je institutem procesněprávním.

K návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí dovolací soud uvádí, že užití tohoto institutu je v exekučním řízení z povahy věci vyloučeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2011, sp. zn. ). O tom, že podanému návrhu nelze vyhovět, dovolací soud nevydává zvláštní rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5/2006 pod poř. č. 73).

Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů dovolání povinné 1) podle ustanovení věty první odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. 3. 2017

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu