Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 1630/2005

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 40.762,- Kč s příslušenstvím s tím, že tato částka představuje nedoplatek kupní ceny za PC MIRAGE OPTIMA 333, který žalovaný zakoupil dne 15. 2. 1999 od obchodní společnosti C. T., s. r. o. Kupní cena počítače měla být podle smluvního ujednání hrazena ve splátkách podle splátkového kalendáře. Žalovaný zaplatil pouze první a druhou splátku, dne 3. 11. 199 uhradil částku 10.000,- Kč a zůstatek kupní ceny dluží. Žalobkyni byla pohledávka zmíněné obchodní společnosti za žalovaným postoupena dne 13. 12. 2001 a žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena dopisem ze dne 4. 2. 2002.

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 22. března 2004, č. j. -59, žalobu o zaplacení částky 40.762,- Kč s 0,1 % úrokem z prodlení od 13. 11. 2001 do zaplacení zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Vycházel ze zjištění, že dne 15. 2. 1999 byla uzavřena kupní smlouva č. 99/3/1506/035, jejíž nedílnou součástí jsou všeobecné smluvní podmínky a splátkový kalendář. Podle této kupní smlouvy prodala C. T. s. r. o. žalovanému PC MIRAGE OPTIMA 333 za kupní cenu 65.942,- Kč. Kupující (žalovaný) se zavázal zaplatit prodávající (C. T. s. r. o.) kupní cenu tak, že při podpisu kupní smlouvy složí částku 22.968,- Kč a dále bude splácet po dobu 9 měsíců po 5.670,- Kč měsíčně splatných k prvému dni v měsíci. Dále bylo ujednáno, že „při prodlení v placení kupní ceny“ je kupující povinen zaplatit prodávající úrok z prodlení ve výši 0,1 % dlužné částky za každý den prodlení a že při prodlení platby splátky kupní ceny větším než 20 kalendářních dnů se dnem následujícím po uplynutí této lhůty stává splatnou celá zbývající část kupní ceny a kupující je v takovém případě povinen zaplatit prodávajícímu vedle zůstatku kupní ceny rovněž smluvní pokutu ve výši 10 % pořizovací ceny předmětu koupě, jejíž splatnost nastává dnem splatnosti celé zbývající části kupní ceny. Žalovaný se dostal do prodlení s platbou třetí splátky splatné 1. 4. 1999. Dne 3. 11. 1999 uhradil ve prospěch prodávající částku 10.000,- Kč. C. T. s. r. o. postoupila 13. 12. 2001 svou pohledávku za žalovaným ve výši nedoplatku kupní ceny a smluvní pokuty (tj. 35.357,- Kč a 5.405,- Kč, celkem tedy 40.762,- Kč) žalobkyni a tato skutečnost byla sdělena žalovanému dopisem ze dne 18. 2. 2001. Na podkladě těchto zjištění soud prvního stupně posoudil vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako vztah z kupní smlouvy uzavřené podle a násl. a přihlížeje k námitce promlčení uplatněné v průběhu řízení žalovaným, žalobu zamítl, neboť dovodil, že právo na zaplacení nedoplatku kupní ceny je promlčeno. Splatnost zůstatku kupní ceny totiž nastala podle ujednání kupní smlouvy dne 22. 4. 1999 a od tohoto dne počala běžet tříletá promlčecí doba, která skončila dne 22. 4. 2002. Žaloba byla podána až dne 26. 4. 2002, tedy po uplynutí tříleté promlčecí doby.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. října 2004, č. j. -78, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Skutkové i právní závěry, k nimž dospěl soud prvního stupně, shledal správnými. Námitku žalobkyně, že nebyl vzat v potaz (dále jen „“), neshledal důvodnou s tím, že v daném případě byly podmínky splatnosti výslovně sjednány v kupní smlouvě, resp. účastníci závazkově právního vztahu si výslovně sjednali, kdy se stane splatným zůstatek kupní ceny v případě nedodržení sjednaných splátek, a ze smluvního ujednání je tudíž nutné vycházet.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , neboť je přesvědčena, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Není srozuměna s právním závěrem odvolacího soudu, že její právo na úhradu nedoplatku kupní ceny je promlčeno. Namítá, že odvolací soud nesprávně dovodil, že je namístě vycházet ze smluvního ujednání účastníků závazkového právního vztahu ohledně podmínek splatnosti celého dluhu, resp. že toto ujednání má přednost před právní úpravou uvedenou v a nevzal přitom v úvahu ani částečné plnění žalovaného ze dne 3. 11. 1999, které bylo zaúčtováno na splátky se splatností 1. 4. 1999 a 1. 5. 1999, ani „finanční vyrovnání z 29. 10. 2001“. Žalobkyně připomíná, že podle splatnost celé pohledávky, tzn. ztráta lhůt nebo výhody splátek, nenastává přímo ze zákona, ale záleží na věřiteli, zda toto právo uplatní, tedy zda vyzve dlužníka k zaplacení celého zbytku dluhu. Právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel toto své zákonné právo na „sesplatnění“ dluhu nevyužila a žalobkyně vymáhá zbytek neuhrazeného závazku na základě „finančního vyrovnání“ ze dne 29. 10. 2001, v němž je stanovena lhůta k zaplacení celého dluhu i smluvní pokuty nejpozději do 12. 11. 2001. Protože částka 10.000,- Kč, kterou žalovaný uhradil 3. 11. 1999, byla zaúčtována na nejstarší splatnou a nezaplacenou splátku se splatností 1. 4. 1999 a částečně na splátku splatnou 1. 5. 1999, je skutečně neuhrazenou první splátkou až část splátky splatné 1. 5. 1999. Zbytek dluhu je požadován na základě zmíněného finančního vyrovnání, takže byla-li žaloba podána 26. 4. 2002, bylo právo uplatněno včas a námitka promlčení je nedůvodná. Žalobkyně navrhla, aby z uvedených důvodů dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle článku II bodu 3. , obsahujícího přechodná ustanovení k novele provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den vydání napadeného rozsudku bylo proto v řízení o dovolání postupováno podle ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „“).

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se dovolací soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou (žalobkyní) za splnění zvláštní podmínky podle , 4 zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, a c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Protože v posuzované věci odvolací soud potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně, lze přípustnost dovolání uvažovat výlučně v intencích ustanovení Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudu nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání je podle zmiňovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod uvedený v ustanovení , jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle , které míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle vyloučeno (srov. výslovné znění ). Proto také při úvahách o přípustnosti dovolání podle musí dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž založil právní posouzení věci soud odvolací. Bez právního významu jsou tudíž námitky dovolatelky, že odvolací soud nevzal při svém rozhodování v úvahu skutečnost, že žalovaný dne 3. 11. 1999 plnil na úhradu dluhu částku 10.000,- Kč a jak bylo toto plnění zúčtováno, a že nerespektoval zjištění, že žalovaný byl teprve dne 29. 10. 2001 žalobkyní vyzván k plnění zůstatku dluhu.

Při přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu je dovolací soud zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení ( ); z toho mimo jiné vyplývá, že jeho úvahy, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní význam, jsou limitovány jen právními otázkami, které dovolatel v dovolání označil, tzn. které výslovně v dovolání zpochybnil a učinil je předmětem dovolacího přezkumu. V posuzovaném případě činí žalobkyně předmětem dovolacího přezkumu otázku dopadu ustanovení na soudy zjištěný skutkový stav věci, když odvolacímu soudu vytýká, že rozhodl v rozporu s hmotným právem, pokud otázku splatnosti zůstatku dluhu podle tohoto zákonného ustanovení neposuzoval. Řešení této právní otázky bylo stěžejní pro závěr o promlčení práva žalobkyně, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá. Dovolací soud nemá poznatky o tom, že by výklad ustanovení v naznačených souvislostech jím byl již v minulosti podán a je tak nutno rozsudek odvolacího soudu považovat za rozhodnutí, které má po právní stránce zásadní význam. Dovolání je tudíž přípustné.

Podle jde-li o plnění ve splátkách, může věřitel žádat o zaplacení celé pohledávky pro nesplnění některé splátky, jen bylo-li to dohodnuto nebo v rozhodnutí určeno. Toto právo však může věřitel použít nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

Plnění dluhu ve splátkách je v podstatě plněním po částech s tím rozdílem, že výše a splatnost jednotlivých splátek je předem určena. Při plnění ve splátkách jde vlastně o dvojí dobu splatnosti. Jednak je stanovena doba plnění jednotlivých splátek a zároveň doba splatnosti celé pohledávky je určena poslední splátkou. Závazek pak zaniká postupně tak jak jsou splátky plněny a prodlení dlužníka se posuzuje u každé splátky zvlášť. Součástí podmínek splatnosti jednotlivých splátek může být i určení, že pro nesplnění některé splátky je věřitel oprávněn žádat celý zbytek pohledávky najednou. Splatnost celé pohledávky (tzv. ztráta lhůt nebo ztráta výhody splátek) nenastává přímo ze zákona, ale záleží na věřiteli, zda toto právo uplatní, tedy zda vyzve dlužníka k zaplacení celého zbytku, popř. zda podá u soudu žalobu na plnění. V každém případě může své právo uplatnit pouze do splatnosti nejbližší další splátky. Pokud tak neučiní a dlužník řádně a včas příští splátku zaplatí, může věřitel vymáhat jen nezaplacenou jednu splátku. Svého práva však může využít kdykoli při vynechání některé z dalších splátek.

Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že režim ustanovení na daný případ nelze uplatnit. Ze smlouvy, která byla sjednána mezi právní předchůdkyní žalobkyně coby věřitelem a žalovaným jako dlužníkem dne 15. 2. 1999, vyplývá, že v ní bylo sice sjednáno plnění kupní ceny ve splátkách, smluvními stranami však nebyla pro případ, že některá z těchto splátek nebude zaplacena ve sjednané lhůtě, dohodnuta pouhá ztráta výhody splátek. Bylo jimi totiž ujednáno, že v takovém případě se stane zbývající část kupní ceny splatnou dnem následujícím po uplynutí 20 kalendářních dnů od splatnosti nezaplacené měsíční splátky. Doba splatnosti zůstatku kupní ceny tak byla smluvními stranami konkrétně dojednána a nastala v okamžiku, na kterém se dohodly. Věřitel tak byl podle smlouvy oprávněn žádat celý zbytek dluhu (zůstatek kupní ceny) poprvé dne, který následoval po dni, který smluvní strany určily za okamžik splatnosti celého zůstatku kupní ceny; od tohoto dne se tudíž – jak správně dovodil odvolací soud – odvíjí v posuzovaném případě i doba promlčení práva žalobkyně žádat zaplacení zůstatkum kupní ceny a smluvní pokuty. Na konkrétně sjednaném datu splatnosti kupní ceny, resp. jejího zůstatku, a smluvní pokuty pak nemůže nic změnit ani částečné plnění dluhu poskytnuté žalovaným již po datu splatnosti, ani skutečnost, že pohledávka za žalovaným z titulu nedoplatku kupní ceny byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni a žalovaný o tom byl vyrozuměn.

V mezích dovolacího přezkumu daných obsahovou formulací dovolacího důvodu uvedeného v je napadené rozhodnutí odvolacího soudu správné a protože nebylo zjištěno (a dovolatelkou ani tvrzeno), že by řízení bylo postiženo některou z vad uvedených v , a b/ a , dovolací soud dovolání žalobkyně podle věty před středníkem jako nedůvodné zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty prvé, , a za situace, kdy žalovanému, který by jinak měl právo na jejich náhradu, v tomto stádiu řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 22. února 2006

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.

předsedkyně senátu