Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 469/2017

U S N E S E N Í

ČEZ Distribuce, a.s.

,

se sídlem v Děčíně – Děčín IV-Podmokly, Teplická 874/8, IČO: 24729035, zastoupené doc. JUDr. Janou Tlapák Navrátilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 206/7, proti žalovanému

J. B.

, zastoupenému Mgr. Michalem Mazlem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 938/37, o 75.936 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2016, č. j. -186, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2016, č. j. -186,

se

ve výroku II. o náhradě nákladů řízení

ruší

a věc

se

v tomto rozsahu

vrací

Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Odůvodnění :

Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 30. 9. 2015, č. j. -118, zamítl žalobu na zaplacení 75.936 Kč s příslušenstvím a žalobci uložil povinnost k náhradě nákladů řízení 104.100 Kč. Nárok na náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny neshledal důvodným. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 10. 2016, č. j. -186, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 14.030 Kč s úrokem z prodlení a jinak jej potvrdil. Dovodil, že k neoprávněnému odběru elektřiny nepochybně docházelo, když na měřícím zařízení bylo porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci, a byly prokázány zásahy do měřícího zařízení, které údaje o skutečné spotřebě změnily [ust. ) a bod 3) , energetický zákon]. Žalovaný je proto za takový zásah odpovědný, avšak při stanovení výše náhrady s ohledem na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu nepostupoval podle prováděcí vyhlášky, neboť dovodil, že žalovaný náhradu za neoprávněný odběr fakticky uhradil zaplacenými zálohami a ročním vyúčtováním spotřeby elektřiny, proto je povinen uhradit žalobkyni pouze náklady vzniklé v souvislosti se zjištěním neoprávněného odběru. Žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů podle nepřiznal, neboť k neoprávněnému odběru ve prospěch žalovaného prokazatelně došlo, avšak skutkové okolnosti týkající se výše náhrady vyšly najevo až v průběhu dokazování před odvolacím soudem.

Výrok rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení napadl žalovaný dovoláním s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť soud nezvážil komplexně veškeré okolnosti, které mohly být v daném případě podstatné pro aplikaci , a rozhodnutí je pro nedostatek odůvodnění nepřezkoumatelné. S poukazem na rozhodnutí dovolacího soudu, v nichž je zdůrazněna potřeba zvážit všechny okolnosti sporu při aplikaci , uvádí, že v řízení nevyšly najevo žádné majetkové, sociální, osobní ani další poměry, které by ospravedlnily výjimečné rozhodnutí o nepřiznání náhrady nákladů řízení; poukazuje na to, žalobce je akciovou společností s vysokým základním kapitálem a žalovaný je fyzickou osobou důchodového věku. Namítá, že skutkové okolnosti, které podle odvolacího soudu vyšly najevo až v průběhu dokazování, neodůvodňují aplikaci ust. , neboť údaje o spotřebě žalovaného před a po výměně elektroměru musely být žalobkyni známy a byly předmětem dokazování již u nalézacího soudu. I zmiňovaný vliv judikatury Ústavního soudu o nesprávnosti mechanické aplikace vyhlášky pro stanovení náhrady za neoprávněný odběr byl žalobkyni znám, neboť se týká jejího předmětu podnikání. Poukazuje na to, že od počátku sporu s žalobkyní komunikoval, usiloval o mimosoudní řešení a k vyjádření ohledně eventuální aplikace nebyl vyzván. Navrhl zrušení napadeného výroku rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , shledal, že dovolání žalovaného je přípustné podle pro řešení otázky aplikace při rozhodování o náhradě nákladů řízení.

Podle jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo z části přiznat.

Především je třeba uvážit, že aplikace je výjimečným opatřením, jež prolamuje základní zásady, jimiž se řídí rozhodování o náhradě nákladů řízení. Zda v konkrétním případě jde o výjimečný případ, řešila judikatura dovolacího soudu s tím, že úvaha o tom, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu , musí vycházet z posouzení všech okolností dané věci. Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. ) slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které přitom účelně vynaložil. K tomu lze připomenout, že zejména v procesním právu je nutno každou výjimku z obecného pravidla vykládat restriktivně (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 2/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. , či usnesení ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. ). Závěr soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a v čem jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech rozhodných okolností konkrétní věci.

Ustanovení je sice právní normou s relativně neurčitou hypotézou, tj. právní normou, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, nýbrž přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy z předem neomezeného okruhu okolností (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2015, sp. zn. , ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. , ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. ). Soud přihlíží k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům účastníků řízení na obou stranách sporu, k okolnostem, které vedly k uplatnění nároku u soudu prvního stupně nebo k podání odvolání, k postojům účastníků v průběhu řízení apod. (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 24/2015), a uváží, zda by po úspěšném účastníku bylo s ohledem na konkrétní okolnosti případu možno spravedlivě požadovat, aby vynaložené náklady nesl ze svého (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. , a ze dne 21.7. 2014, sp. zn. ). Avšak posouzení důvodů hodných zvláštního zřetele nemůže být založeno jen na základě izolovaně vybraných okolností, pokud lze zvážit i další okolnosti sporu a poměrů účastníků, které by mohly být pro aplikaci významné (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. , a ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. ).

Odvolací soud při svém rozhodnutí přihlédl jen k některým okolnostem, které mohly rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ovlivnit, avšak zcela pominul uvážit okolnosti další, např. z hlediska majetkových, sociálních či osobních poměrů účastníků i to, jak se rozhodnutí o výjimečném nepřiznání náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů dotkne poměrů toho, kdo měl ve věci převážný úspěch. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle byl dovolatelem uplatněn důvodně, neboť závěr odvolacího soudu, že v posuzovaném případě jsou splněny předpoklady pro aplikaci , je podložen jen kusým hodnocením některých okolností.

Nejvyšší soud proto dovoláním napadený výrok rozsudku odvolacího soudu zrušil ( ) a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení, v němž bude rozhodnuto i o náhradě nákladů dovolacího řízení (, věta druhá, ).

Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto usnesení je závazný (, ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. února 2017

JUDr. Marta Škárová

předsedkyně senátu