Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 5680/2016

32 Cdo 5680/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně ZONAS a.s., se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 14/17, PSČ 779 00, identifikační číslo osoby 27826309, zastoupené JUDr. Ing. Petrem Machálkem, Ph.D., advokátem se sídlem ve Vyškově, Pivovarská 58/8, proti žalované E.ON Distribuce, a.s., se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, PSČ 370 01, identifikační číslo osoby 28085400, zastoupené Mgr. Pavlem Vincíkem, advokátem se sídlem v Praze, Ovocný trh 1096/8, o zaplacení 223 358,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 7. 2016, č. j. -153, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11 519 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce Mgr. Pavla Vincíka.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně podala dovolání proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Krajský soud v Českých Budějovicích potvrdil usnesení ze dne 15. 4. 2016, č. j. -130, kterým Okresní soud v Českých Budějovicích zastavil řízení s tím, že po právní moci rozhodnutí bude věc postoupena k projednání a rozhodnutí Energetickému regulačnímu úřadu, rozhodl o nákladech řízení a o vrácení části zaplaceného soudního poplatku žalobkyni (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).

Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází – ve smyslu a (dále jen „ “) – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání.

Podle může dovolání podat účastník řízení. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k dovolání je oprávněna jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě které byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jejich právech – v konstantní judikatuře se tato legitimace k dovolání označuje též jako subjektivní přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod číslem 28, dále usnesení téhož soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. , uveřejněné v témže časopise č. 1, ročník 2000, pod číslem 7, či jeho usnesení ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. , uveřejněné v témže časopise č. 12, ročník 2000, pod číslem 138). Potvrdil-li proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku o vrácení části zaplaceného soudního poplatku žalobkyni, nemohla být tímto rozhodnutím žalobkyni způsobena žádná újma na jejich právech, neboť došlo ve vztahu k ní k potvrzení příznivého rozhodnutí.

Vzhledem k tomu, že v daném případě dovolání proti usnesení odvolacího soudu v rozsahu části jeho prvního výroku, v níž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o vrácení části zaplaceného soudního poplatku žalobkyni, podal někdo, kdo k jeho podání oprávněn nebyl, Nejvyšší soud je v této části podle věty první a odmítl.

Dovolací soud se dále zabýval posouzením přípustnosti dovolání, které dovolatelka směřovala proti usnesení odvolacího soudu v rozsahu jeho zbývající části prvního výroku a v rozsahu jeho druhého výroku.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu nebo jeho části (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. , jež jsou – stejně jako ostatní uváděná rozhodnutí – veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách, dále právní závěry v usnesení téhož soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 4/2014“). Spatřuje-li dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že napadené rozhodnutí závisí „na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, uplatňuje tím zřejmě čtvrtý z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v , kdy musí být – vedle identifikace této právní otázky – z dovolání rovněž zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2014, pod číslem 116, dále jeho usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. a R 4/2014). Tomuto požadavku však dovolatelka nedostála, neboť jí zvolený předpoklad přípustnosti dovolání postrádá jakýkoliv odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu, ve kterém by již byla dovolatelkou vymezená otázka řešena a od jehož judikatorních závěrů by se měl dovolací soud odchýlit.

Tím spíše pak nevyhovuje požadavkům na obligatorní náležitosti dovolání stanoveným v dovolání v části, v níž směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech za řízení před soudem prvního stupně a která postrádá jakoukoliv argumentaci, natož pak vymezení příslušné právní otázky ve smyslu Ani v tomto směru se tudíž nelze přípustností dovolání vůbec zabývat.

Vytýkaný nedostatek dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. větu první ), dovolatelce uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v části, v níž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích, kterými bylo řízení zastaveno, bylo rozhodnuto postoupit věc po právní moci rozhodnutí k projednání a rozhodnutí Energetickému regulačnímu úřadu a bylo rozhodnuto o nákladech za řízení před soudem prvního stupně. Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu odmítl podle pro vady.

Dovolání ve zbývající části, v níž směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, není vzhledem k přípustné, neboť výše nákladů řízení, k jejichž náhradě vůči žalované byla žalobkyně zavázána (11 519,20 Kč), nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Nejvyšší soud proto dovolání v jeho zbývající části odmítl podle pro nepřípustnost. I kdyby však nebylo dovolání v této části nepřípustné, bylo by odmítnuto pro vady pro nevymezení předpokladů přípustnosti dovolání.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. větu druhou ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 7. 3. 2017

JUDr. Miroslav G a l l u s

předseda senátu