Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3277/2016

30 Cdo 3277/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně MUDr. M. T., zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 559/28, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 512 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2015, č. j. -130, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobkyně se domáhala částky 12 000 Kč jako náhrady škody, kterou představuje částka vynaložená na koupi nového osobního počítače, částky 200 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu Policie České republiky, když policejní orgán svým postupem při předání počítače na pracovišti žalobkyně, které působilo dojmem, že se žalobkyně dopustila trestné činnosti, snížil její vážnost a důstojnost praktikující lékařky (osobní počítač nebyl dle názoru žalobkyně vrácen způsobem, jaký předpokládá § 80 trestního řádu), a dále částky 300 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu spočívající v tom, že žalobkyně nemohla používat neoprávněně zadržovaný osobní počítač.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v části, ve které byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, a to v rozsahu částky 500 000 Kč s příslušenstvím představující nároky na náhradu nemajetkové újmy, včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII ), dále jen „ “

Otázka, zda v případě, kdy jednáním osoby jednající za státní orgán dojde k zásahu do osobnostních práv poškozené osoby, se promlčecí doba k uplatnění nároku na poskytnutí zadostiučinění za tento zásah do osobnostních práv posuzuje podle , (dále jen „obč. zák.“), anebo podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, a na to navazující námitky žalobkyně, že jednání policejního orgánu lze označit spíše za zásah do jejího práva na ochranu osobnosti podle obč. zák. účinného do 31. 12. 2013, než za jednání způsobující škodu (újmu) podle , přípustnost dovolání podle nezakládají, neboť ohledně nich nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. , bod 31).

Ani otázka žalobkyně, zda žalovaná při posuzování žádosti o náhradu nemajetkové újmy postupovala v rozporu s dobrými mravy, když vznesla námitku promlčení, ačkoliv sama při předběžném projednání nároku překročila šestiměsíční lhůtu uvedenou v ustanovení OdpŠk a své stanovisko k žádosti vydala přibližně tři měsíce po uplynutí této zákonem stanovené lhůty, nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud ohledně promlčení nároku ze zjištění soudů nevyplývá, že by hlavním a přímým úmyslem žalované při uplatnění námitky promlčení bylo poškodit žalobkyni (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 9. 2011, sp. zn. Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. ). V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. , bylo v souladu s judikaturou Ústavního soudu dosaženo závěru, že uplatnění námitky promlčení je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil, což však není případ žalobkyně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 1. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 6/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nález Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 171/2005 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo obdobně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. ), a to proto, že bez ohledu na postup žalované měla žalobkyně zachovanou možnost uplatnit svůj nárok u soudu včas (možnost uplatnit nárok u soudu marným uplynutím šestiměsíční lhůty ostatně přímo vyplývá z ustanovení OdpŠk) – k tomu dále srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. .

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 28. února 2017

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu