Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 90/2017

20 Cdo 90/2017

U S N E S E N Í

MEDIGROUP, a. s.

PP Hospitals, s. r. o.

, se sídlem v Brandýse nad Labem, Brázdimská č. 1000, identifikační číslo osoby 26085011, zastoupené JUDr. Pavlem Bergerem, advokátem se sídlem v Praze 10, Bělocerkevská č. 1037/38, pro 6 000 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. července 2016, č. j. -744, takto:

I. Dovolání oprávněné

se zamítá

.

II. Oprávněná

je povinna

zaplatit povinné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 39 809,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce povinné.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Praha – východ usnesením ze dne 13. 4. 2012, č. j. -6 nařídil exekuci k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 6 000 000,- Kč s příslušenstvím, a to podle exekutorského zápisu soudního exekutora Mgr. Jana Jindry ze dne 7. 7. 2010, sp. zn. , se svolením k vykonatelnosti (dále též jen „předmětný exekutorský zápis“). Vedením exekuce byl pověřen JUDr. Jiří Štrincl, Ph.D., soudní exekutor Exekutorského úřadu Jablonec nad Nisou. Předmětný exekutorský zápis byl ze strany oprávněné i povinné podepsán Ing. M. V. jako statutárním orgánem (předsedou představenstva) oprávněné a zároveň jako zástupcem povinné, a to na základě „generální plné moci“, kterou Ing. V. dne 26. 2. 2010 udělil jednatel povinné Ing. P. N. V předmětném exekutorském zápisu oprávněná a povinná prohlásily, že dne 24. 3. 2010 uzavřely smlouvu o půjčce, na jejímž základě oprávněná povinné půjčila 4 000 000,- Kč se splatností (posunutou dodatkem smlouvy ze dne 29. 6. 2010) do 31. 8. 2010 s 6 % úrokem ročně, a dne 22. 4. 2010 další smlouvu o půjčce, na jejímž základě oprávněná povinné půjčila 2 000 000,- Kč se splatností (posunutou dodatkem ze dne 29. 6. 2010) do 31. 8. 2010. Povinná dluh z těchto půjček v rámci předmětného zápisu též uznala a zavázala se jej uhradit i s úrokem do 31. 8. 2010, a pro případ, že by tak neučinila, svolila k přímé vykonatelnosti exekutorského zápisu.

Podáním ze dne 30. 4. 2012 doplněným dne 18. 5., 16. 10. a 28. 11. 2012 povinná navrhla zastavení exekuce. Namítla zejména, že k půjčce ve skutečnosti nikdy nedošlo a částka 6 000 000,- Kč byla od povinné účelově vyvedena bez existujícího právního důvodu. Předmětný exekutorský zápis byl ve skutečnosti sepsán nikoliv dne 7. 7. 2010, ale až před podáním návrhu na nařízení exekuce. Exekuční titul je „absolutně neplatný“, protože Ing. M. V. při podpisu předmětného exekutorského zápisu jménem povinné jednal na základě neplatné „generální plné moci“, která jej nepřípustně opravňovala i k obchodnímu vedení povinné, i když nebyl jejím jednatelem. Ing. V. měl při jednání též zneužít informací a svého postavení v obchodním styku; sice jednal jménem povinné, ale jeho zájmy byly v rozporu se zájmy povinné, protože byl zároveň statutárním orgánem oprávněné.

Okresní soud Praha – východ výrokem II. usnesení ze dne 31. 12. 2015, č. j. -506 (výrok I. byl opravným usnesením ve vztahu k usnesení téhož soudu o nařízení předmětné exekuce ze dne 13. 4. 2012, č. j. -6) návrh povinné na zastavení exekuce zamítl. Po skutkové stránce neshledal, že by Ing. M. V. zneužil informací a svého postavení v obchodním styku, ani že by předmětný exekutorský zápis ve skutečnosti vznikl nikoliv dne 7. 7. 2010, nebo že by částka v úhrnné výši 6 000 000,- Kč byla prokazatelně bez právního důvodu od povinné vyvedena. Jde-li o zastoupení povinné Ing. V., soud prvního stupně uzavřel, že sama skutečnost, že Ing. V. vystupoval při sepisu předmětného exekutorského zápisu jak na straně oprávněné, tak na straně povinné, rozpor jeho zájmů neodůvodňuje, a žádné jiné skutečnosti, které by takový rozpor odůvodňovaly, nebyly zjištěny. Ing. V. byl v době sepisu i společníkem povinné, proto byl „dobrý stav“ povinné i v jeho zájmu. Sepis notářského zápisu podle názoru soudu prvního stupně nezhoršil právní postavení povinné, protože již jen odkazoval na dříve uzavřené smlouvy o půjčkách mezi oprávněnou jako věřitelnou a povinnou jako dlužnicí. Soud prvního stupně po právní stránce dovodil, že zastoupení povinné ze strany Ing. V. nebylo v rozporu s ustanoveními , , 2, , , ani , (dále též jen „obč. zák.“), ani v rozporu s ustanoveními , , a , obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“).

K odvolání povinné Krajský soud v Praze usnesením ze dne 14. 7. 2016, č. j. -744, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že exekuci na majetek povinné zcela zastavil (výrok I.) a rozhodl, že oprávněná je povinna nahradit náklady povinné, soudnímu exekutorovi i České republice (výroky II. až IV.). Po skutkové stránce shledal, že v době sepisu předmětného exekutorského zápisu (dne 7. 7. 2010) byl Ing. M. V. předsedou představenstva oprávněné a byl za ni oprávněn jednat bez omezení. Jednateli povinné v té době byli Ing. P. N. a Ing. T. T., přičemž každý z nich byl oprávněn jednat za oprávněnou samostatně a bez omezení. Dne 26. 2. 2010 udělil jednatel povinné Ing. N. Ing. V. plnou moc, kterou jej zmocnil k zastupování povinné ve všech věcech, a to i v případech, kdy je třeba zvláštní plné moci. V době sepisu předmětného exekutorského zápisu byla vlastnická struktura povinné taková, že 90 % obchodní podíl na ní vlastnila oprávněná a 10 % obchodní podíl Ing. M. V. Po právní stránce odvolací soud uzavřel, že pro právní posouzení věci je třeba použít ustanovení hmotněprávních předpisů ve zněních do 31. 12. 2013 ( , ) a že předmětný exekutorský zápis je i nadále exekučním titulem (čl. IV. bod 4 přechodných ustanovení ). Na posuzovanou záležitost aplikoval ustanovení obč. zák., když konstatoval, že byl-li předmětný exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsán na straně dlužníka i věřitele jednou osobou Ing. V., „pak zde reálně existuje rozpor mezi zájmy zastoupeného a jeho zástupce na straně dlužníka, a to již jen pro samotný charakter smluvního vztahu věřitele a dlužníka z titulu půjčky“. Věřitel a dlužník totiž mají navzájem protichůdné zájmy a východiska a uzavření dohody o vykonatelnosti, jež je obsahem předmětného exekutorského zápisu, vylučuje, aby jménem povinné jako dlužnice jednal její zástupce, který je současně i statutárním orgánem oprávněné jako věřitelky. Došlo-li přesto v rámci popsaného zastoupení k uzavření takové dohody, je dohoda o přímé vykonatelnosti předmětného notářského zápisu absolutně neplatná podle obč. zák. a je dán důvod pro zastavení exekuce podle ustanovení , .

Usnesení odvolacího soudu oprávněná napadla dovoláním, v němž zejména uvedla, že mezi zájmy povinné a jejího zástupce Ing. M. V. nebyl v době sepisu předmětného exekutorského zápisu žádný rozpor. Předmětný exekutorský zápis jen potvrzoval existenci předchozích závazků povinné vůči oprávněné. Sledoval sumarizaci závazků mezi oprávněnou a povinnou, měl zabránit vzniku případných nákladů soudního řízení, které by jinak oprávněná musela zahájit za účelem získání exekučního titulu ve formě soudního rozhodnutí a jež by byly uloženy povinné k náhradě. Postavení dlužníka a věřitele v daném případě nebylo reálně protichůdné, protože existence závazků ze smluv o půjčkách byla mezi nimi nesporná. Ani uznání dluhu, které Ing. M. V. v rámci předmětného exekutorského zápisu uskutečnil jménem povinné, není z výše uvedených důvodů v rozporu se zájmy povinné. Ing. V. měl jako akcionář oprávněné i jako společník povinné zájem na ekonomické prosperitě obou subjektů.

Povinná ve vyjádření k dovolání uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, odvolací soud se otázkou protichůdnosti zájmů věřitele a dlužníka podrobně zabýval.

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1. 1. 2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 ) podle , , ve znění pozdějších předpisů účinném do 31. 12. 2013 (dále jen " "), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Je namístě se ztotožnit se závěrem odvolacího soudu, že pro posouzení otázky existence střetu zájmů mezi Ing. M. V. jako zástupcem povinné a povinnou je třeba využít právních norem, které byly účinné v době, kdy ze strany Ing. V. došlo k podpisu předmětného exekutorského zápisu ze dne 7. 7. 2010, a který Ing. V. podepsal jako statutární orgán oprávněné (věřitelky) i jako zástupce povinné (dlužnice). Tato skutečnost je zcela zřejmá nejen ustanovení , , ale zejména z čl. II. bod 1 věta druhá přechodných ustanovení , a z čl. II. bod 2 přechodných ustanovení (viz odůvodnění níže). Odvolací soud též správně dovodil, že exekutorský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti sepsaný do 26. 11. 2012 je i nadále exekučním titulem (čl. IV. bod 4 přechodných ustanovení ).

V projednávané věci však bylo pro rozhodnutí odvolacího soudu mimo jiné významné i vyřešení právní otázky, zda je pro posouzení existence konfliktu zájmů mezi zastoupeným dlužníkem a zástupcem, který je oprávněn jménem zastoupeného dlužníka svolit v rámci exekutorského (notářského) zápisu k přímé vykonatelnosti exekutorského (notářského) zápisu, na místě využít ustanovení a obč. zák., nebo jiného ustanovení. Protože tato právní otázka dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena, je dovolání podle přípustné.

Podle ustanovení § 22 odst. 2 obč. zák. zastupovat jiného nemůže ten, kdo sám není způsobilý k právnímu úkonu, o který jde, ani ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného.

Podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle ustanovení zástupcem účastníka nemůže být ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného.

Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu má svolení k přímé vykonatelnosti obsažené v exekutorském (notářském) zápise se svolením k vykonatelnosti jen formální (procesní) charakter. Nemá hmotněprávní povahu a nejsou s ním spojeny ani následky předpokládané hmotným právem. Nařídí-li soud podle exekutorského (notářského) zápisu se svolením k vykonatelnosti výkon rozhodnutí, ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) postupem podle ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2008, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2016, sp. zn. ). Z procesněprávní a nikoliv hmotněprávní podstaty svolení k vykonatelnosti nelze než dovodit, že posouzení, zda zástupce dlužníka (potenciálního povinného) při sepisu exekutorského (notářského) zápisu se svolením k vykonatelnosti jednal v rozporu se zájmy dlužníka, jestliže v tomtéž exekutorském (notářském) zápisu vystupoval zároveň jako statutární orgán (zde předseda představenstva) věřitele (potenciálního oprávněného), je třeba uskutečnit nikoliv podle norem hmotného práva (podle ustanovení a obč. zák., jak učinil odvolací soud, nebo podle ustanovení , 2 obch. zák., (s jehož existencí se vypořádával soud 1. stupně), ale výhradně podle ustanovení , které definuje předpoklady vzniku kolize zájmů mezi účastníkem procesněprávních vztahů a jeho zástupcem, jakož i jeho následky (viz níže). Tato norma se uplatní i v případě kolize zájmů mezi zástupcem a zastoupeným při sepisu notářského (exekutorského) zápisu se svolením k vykonatelnosti, protože jde o jedinou obecnou normu procesního práva řešící tento střet, která se musí uplatnit i tehdy, když k procesněprávnímu jednání, jehož podstata a následky jsou upraveny v procesním právu (včetně , notářského řádu, nebo , o soudních exekutorech a exekuční činnosti), dochází před zahájením řízení (ať už nalézacího nebo vykonávacího).

Ke střetu procesněprávních zájmů mezi zástupcem a zastoupeným účastníkem řízení může dojít jednak tehdy, když existuje střet zájmů mezi zástupcem a zastoupeným z pohledu civilního práva hmotného (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. ), jednak tehdy, existuje-li konflikt zájmů mezi oprávněným a povinným projevující se v oblasti práva procesního. Střet zájmů v oblasti práva procesního se projeví tak, že zástupce účastníka může procesním jednáním uskutečněným jeho jménem navodit pro sebe nebo pro jinou osobu, kterou v řízení rovněž zastupuje, výrazně příznivou změnu v jejích procesních právech a povinnostech, a to na úkor účastníka, kterého zastupuje. Již tato skutečnost sama o sobě představuje střet zájmů mezi zástupcem a zastoupeným, aniž by musela být využita. Jiný přístup by vedl k popření smyslu civilního procesu, který je určen k řešení střetu hmotněprávních zájmů účastníků, které jsou pravidelně přinejmenším z části protichůdné, a to skrze využití práv a povinností ustavených normami procesního práva. Proto není přípustné, aby jeden a tentýž zástupce zastupoval účastníky, jejichž procesní zájmy se liší (například žalobce a žalovaného v nalézacím řízení sporném), protože například tím, že uzná jménem žalovaného nárok uplatněný žalobcem, kterého rovněž zastupuje, a na základě tohoto uznání soudu vznikne povinnost vydat rozsudek pro uznání (ustanovení ), posiluje procesní postavení žalobce na úkor procesního postavení žalovaného. Ke stejně významnému střetu bez pochyb dochází i v případě, že během sepisu notářského (exekutorského) zápisu se svolením k vykonatelnosti, který uskutečňují věřitel jako potenciální oprávněný a dlužník jako potenciální povinný, zastupuje obě strany jeden a tentýž zástupce. Zájmy oprávněného a povinného jsou z pohledu procesního práva ve stejně výrazném protikladu, jako zájmy žalobce a žalovaného, procesní postavení dlužníka (nynějšího povinného) se totiž na základě exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti (na základě svolení k vykonatelnosti) procesně významně zhoršuje na úkor posílení procesního práva věřitele (nynějšího oprávněného). Oprávněný totiž získává exekuční titul, jímž je právě exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti, který jej bez dalšího opravňuje, aniž by se musel domoci exekučního titulu ve formě rozhodnutí soudu, k zahájení exekučního řízení a k nucenému prosazení svých údajných práv uvedených v exekutorském zápise v neprospěch majetku dlužníka (nynějšího povinného). Skutečnost, že povinný má k dispozici procesní nástroj směřující k zastavení exekuce vyvoláním impugnačního sporu [vyvolaného návrhem povinného na zastavení exekuce podle ustanovení ] vyvažuje zhoršené procesní postavení dlužníka (povinného) jen do jisté míry, exekuční titul totiž i poté zůstává zachován, návrh na zastavení exekuce nezpůsobuje odklad exekuce do doby rozhodnutí o návrhu povinného na zastavení exekuce.

Jde-li o následky existujícího střetu zájmů mezi zástupcem a zastoupeným podle ustanovení , Nejvyšší soud již dříve uzavřel, že jiného nemůže zastupovat ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného; zjistí-li soud, že zájmy účastníka řízení jsou v rozporu se zájmy jeho zástupce, je tím zástupce (přímo ze zákona) vyloučen z řízení; soud proto přestane s takovým zástupcem jednat, aniž by o tom vydával zvláštní rozhodnutí, a procesní úkony učiněné takovým zástupcem jsou od počátku neúčinné a soud k nim nepřihlíží. Rozpor v zájmech zastoupeného a zástupce má za následek neplatnost (absolutní neúčinnost) plné moci (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. , ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. a ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. ). Skutečnost, že střet zájmů zastoupeného a zástupce má v procesním právu za následek, že zastoupení nadále netrvá a že veškeré úkony zástupce jsou ze zákona neúčinné, a soud k nim nemůže přihlížet – hledí se na ně, jako by nikdy nebyly učiněny, a soud jim nemůže přiznat žádné procesní ani jiné účinky, zastává i komentářová literatura (například Smolík, P. ve Svoboda, K. a kol. . Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 132, nebo Doležílek, J. v Drápal, L., Bureš, J. a kol. I. až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 121).

Z výše uvedeného vyplývá, že exekutorský (notářský) zápis, k jehož přímé vykonatelnosti svolil prostřednictvím jednoho a téhož zástupce údajný dlužník (povinný) a údajný věřitel (oprávněný), není v souladu s ustanovením , a to pro kolizi zájmů mezi zástupcem účastníků zápisu (kterým je jedna a tatáž osoba) se zájmem údajného dlužníka (povinného). Jestliže exekuce byla na základě takového exekutorského (notářského) zápisu nařízena, musí být k návrhu povinného podle ustanovení zastavena.

Postupoval-li odvolací soud tak, že při posouzení existence kolize zájmů mezi zástupcem povinné Ing. M. V. a povinnou při sepisu exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti ze dne 7. 7. 2010 aplikoval ustanovení § 22 odst. 2 obč. zák. (podle něhož zastupovat jiného nemůže ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného) s tím, že pro případ existence kolize je právní úkon (právní jednání) učiněné v zastoupení absolutně neplatné (ustanovení obč. zák.), zvolil nesprávnou právní normu. Nicméně ustanovení , které naopak na posuzovanou situaci dopadá, obsahuje totéž pravidlo (zástupcem účastníka nemůže být ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného). Je tedy správný právní závěr odvolacího soudu, že Ing. M. V., jenž byl v době sepisu předmětného exekutorského zápisu jak zástupcem věřitelky - oprávněné, tak zástupcem dlužnice-povinné, a byl jménem obou oprávněn podepsat a skutečně podepsal předmětný exekutorský zápis, jednal ve střetu zájmů. Existence kolize zájmů zástupce a zastoupeného v procesněprávních vztazích přitom má (viz judikatura zmíněná výše) za následek neúčinnost jednání zástupce jménem zastoupeného účastníka, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti. Proto bylo dovolání oprávněné zamítnuto [ustanovení ].

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení za použití ustanovení a Protože povinná byla zcela úspěšná, má právo na plnou náhradu nákladů řízení. Právní zástupce povinné přitom uskutečnil dva úkony právní pomoci (příprava a převzetí věci dovolání, sepis vyjádření k dovolání) á 16 150,- Kč [ustanovení , , odst. 2 písm. e) ], dále je třeba připočíst dvě paušální náhrady á 300,- Kč a 21 % daň z přidané hodnoty. Úhrnem tedy náklady povinné činí 39 809,- Kč. Výše uvedený výpočet se činí s přihlédnutím k situaci, kdy byla zrušena a výši odměny advokáta je třeba stanovit úvahou, zpravidla za využití (viz například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. ). Využití předmětné vyhlášky přitom s ohledem na předmět řízení o dovolání a na dopad rozhodnutí dovolacího soudu do sféry účastníků odpovídá zásadě přiměřenosti nákladů řízení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. 2. 2017

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu