Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
0CDCF2AE68B148B3C125810900260434.html
HTML · 11.4 KB
No categories available
26 Cdo 4204/2016
26 Cdo 4204/2016
U S N E S E N Í
Mgr. L. Ž.
J. Ch.
, zastoupenému JUDr. Zdeňkem Matisem, advokátem se sídlem v Poděbradech, Táboritská 811/20, o vyklizení nemovitosti a o vzájemné žalobě žalovaného na určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 12 C 11/2012 , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2015, č. j. 21 Co 298/2015 , 21 Cdo 299/2015 -342, takto:
I. Dovolání žalovaného
se odmítá
.
II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ):
Nejvyšší soud (doplněné) dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2015, č. j. 21 Co 298/2015 , 21 Cdo 299/2015 -342, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. ), dále jen „o. s. ř. “, odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř. o. s. ř. ), jenž je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 , uveřejněné pod č. 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), a není v něm vymezen dovolací důvod způsobem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Pro uvedené nedostatky nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na text ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. (který ostatně v této věci dovolání ani neobsahuje). Z dovolání totiž musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 , publikované pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatel nevymezil ani dovolací důvod způsobem uvedeným v § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , neboť odvolacímu soudu vytkl pouze nedostatečná skutková zjištění a vady řízení, které podle současné právní úpravy nejsou způsobilým dovolacím důvodem.
O návrhu na odklad vykonatelnosti, který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. února 2017
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu