Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
EA64C58F26680384C12580FB003C2CDF.html
HTML · 14.04 KB
No categories available
20 Cdo 5649/2016
20 Cdo 5649/2016
U S N E S E N Í
I. P.
L. J.
, o vyloučení věcí z exekuce, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 4 C 30/2014 , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. května 2016, č. j. 25 Co 153/2016 -111, takto:
I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době po 1.1.2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. ) podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, účinném od 1. 1. 2014 (dále též jen "o.s.ř. "), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním napadeným rozhodnutím odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 4. března 2016, č. j. 4 C 30/2014 -95, ve výroku pod bodem II, kterým žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 61 924,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce (výrok I). Dále odvolací soud rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení v částce 2 529,- Kč, a to do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jeho právního zástupce (výrok II). Zdůraznil, že předmětem řízení byl požadavek žalobkyně, aby z exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 29. 8. 2013, č. j. 7 EXE 988/2013 -15 (jež je vedena vůči bývalému manželovi žalobkyně, povinnému L. M., narozenému dne za účelem uspokojení pohledávky žalovaného-oprávněného ve výši 750 000,- Kč s příslušenstvím na základě elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Jičíně ze dne 10. 7. 2013, č. j. EPR 183937/2013 -6) byly vyloučeny jedna polovina bytu číslo jednotky 852/5 v budově č. p. V. P., J., na stavební parcele č. 2316 a na stavební parcele č. 2317 s příslušným podílem 3566/258470 na společných částech domu, zapsaného u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště v Jičíně, na listu vlastnictví číslo 7075 pro obec a katastrální území J., a pozemků stavební číslo 2316, stavební číslo 2317 a parcely číslo 1122/85 – ostatní plocha, zapsané u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrálního pracoviště v Jičíně, na listu vlastnictví číslo 6460 pro obec a Katastrální území J. a dále jedné poloviny bytu číslo jednotky 526/17 v budově č. p. N. M., J., na stavební parcele č. 3360 a na stavební parcele č. 3361 s příslušným podílem 53/3000 na společných částech domu, zapsaný u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrálního pracoviště v Jičíně, na listu vlastnictví č. 7627 pro obec a katastrální území J., a pozemků stavební číslo 3360 a 3361 zapsané u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrálního pracoviště v Jičíně, na listu vlastnictví č. 5463 pro obec a katastrální území J. (dále jen „předmětné věci“). Skutečnost, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému (oprávněnému) náhradu nákladů řízení, odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. s tím, že vítězem sporu se stal jednoznačně žalovaný. Zpochybňuje-li žalobkyně věcnou správnost rozsudku soudu prvního stupně, jenž však napadá jen ve výroku o nákladech řízení, nemohou být její argumenty o údajné věcné nesprávnosti rozsudku a údajně nesprávně zvoleného způsobu exekuce důvodem pro to, aby zcela úspěšnému žalovanému nebylo s odkazem na ustanovení § 150 o. s. ř. o. s. ř. přiznáno právo na plnou náhradu nákladů řízení.
Závěr odvolacího soudu, že v řízení o vyloučení věci z exekuce se uplatní obecné pravidlo, podle něhož o povinnosti k náhradě nákladů řízení se rozhoduje podle míry úspěchu ve věci samé (podle ustanovení § 142 odst. 1 ,2 o. s. ř. o. s. ř. ), je v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, která byla vyjádřena například v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2015, sp. zn. 26 Cdo 5408/2014 , nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 20 Cdo 2056/2016 . Uvádí-li žalobkyně, že exekuce je vedena způsobem, který ji poškozuje, protože soudní exekutor na základě „volby“ žalovaného postihl předmětné věci v dosud nevypořádaném společném jmění povinného a žalobkyně, aniž by byly využity „exekuční příkazy jiného druhu“, jimiž by byla postižena mzda nebo movité věci ve výlučném vlastnictví povinného, taková skutečnost není důvodem pro vyloučení předmětných věcí z exekuce, ale popřípadě pro částečné zastavení exekuce prodejem předmětných věcí s poukazem na potřebu respektovat zásadu přiměřenosti způsobu exekuce (zásada přiměřenosti exekutorem zvoleného způsobu exekuce nyní vyplývá z ustanovení § 58 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti, dále též jen „ex. řádu“, ve znění od novely č. 164/2015 Sb. , dříve byla dovozována z ustanovení § 47 odst. 1 věta třetí ex. řádu, viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 855/2014 ). Jestliže žalobkyně podala žalobu o vyloučení předmětných věcí z exekuce, využila k prosazení svých práv, jež dovozuje z údajně nesprávného způsobu exekuce, nesprávný právní prostředek, a tím leží procesní odpovědnost na zahájení a vedení řízení o vyloučení věcí z exekuce (a tedy i na vzniku nákladů řízení) na ní. Tyto závěry korespondují i s nálezem Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. I. ÚS 303/12 , s usnesením Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3686/15 a s usnesením Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2015, sp. zn. II.ÚS 3615/14 .
S ohledem na výše uvedené dovolací soud dovolání oprávněné podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost.
Výrok o nákladech řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. ledna 2017JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.předsedkyně senátu