Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3300/2016

30 Cdo 3300/2016

U S N E S E N Í

Sociální a zdravotní centrum Letiny s. r. o.

České republice – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových

, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, o nárocích z nesprávného úředního postupu, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 1. 2016, č. j. -101, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu Plzeň-jih (dále jen „soud prvního stupně“) domáhala jednak určení, že tvrzení zveřejněná ve zprávě veřejné ochránkyně práv (dále jen „VOP“) zasáhla do její dobré pověsti, jednak požadovala na žalované písemnou omluvu a zaplacení částky 1 000 000 Kč. Uvedené nároky žalobkyně zakládala na nesprávném úředním postupu VOP, jenž měl spočívat ve zveřejnění zprávy o kontrole žalobkyní provozovaného zařízení.

Žalobkyně se v žalobě dovolávala místní příslušnosti soudu prvního stupně podle s odůvodněním, že „skutečnost, která zakládá právo na náhradu újmy, nastala v kontrolovaném zařízení žalobkyně na adrese B.“. Soud prvního stupně usnesením ze dne 23. 11. 2015, č. j. -94, vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci jeho usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 1.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně, zastoupená advokátem, včasným dovoláním, které Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2 ), dále jen „ “, odmítl jako nepřípustné.

Podle žalobkyně spočívá rozhodnutí odvolacího soudu na nesprávném právním posouzení otázky místní příslušnosti soudu, přičemž napadené rozhodnutí odvolacího soudu se odchyluje od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované např. usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, č. j. . Podle vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v , je k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která §j právo na náhradu újmy.

Podle řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu.

Ze zásady perpetuatio fori, vyjádřené v ustanovení , vyplývá, že okolnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti podle ustanovení soud zkoumá z údajů obsažených v žalobě, neboť jiný pramen v době zahájení řízení nemá k dispozici (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu Slovenské republiky uveřejněný pod číslem 29/1976 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2004, sp. zn. ; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná též na nalus.usoud.cz).

Rozhodující pro závěr, že žalobou je uplatněno právo na náhradu škody ve smyslu je to, že právě na toto právo lze usuzovat ze žalobních tvrzení. Uplatněné právo pak vyplývá ze skutečností tvrzených v žalobě, pokud vyjadřují hmotněprávní předpoklady vzniku tohoto práva (vznik škody, protiprávní jednání, příčinnou souvislost; k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2014, č.j. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. ).

Žalobkyně v žalobě, jak bylo shora podáno, titul pro své nároky dovozovala ze samotného zveřejnění zprávy VOP a nikoliv z kontroly v zařízení žalobkyně, která měla přecházet vydání této zprávy. Žalobkyně v žalobě ve smyslu neuváděla ani jiné skutečnosti vyjadřující hmotněprávní předpoklady vzniku práva na náhradu škody, které by mohly založit místní příslušnost Okresního soudu Plzeň-jih.

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že odkaz žalobkyně na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. , je nepřiléhavý, neboť Nejvyšší soud se v tomto usnesení zabýval otázkou rozsahu možnosti výběru místní příslušnosti dle v souvislosti s řízením, v němž se rozhodovalo o nároku na náhradu nemajetkové újmy, která měla být způsobena nepřiměřenou délkou řízení, a dospěl k závěru, že výběr je omezen pouze na soudy, které v řízení rozhodovaly v prvním stupni. Z toho je patrné, že se nejedná o shodnou situaci jako v nyní řešeném případě.

Z uvedeného vyplývá, že vyřešení otázky procesního práva v napadeném rozhodnutí ve smyslu není v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž Nejvyšší soud na podkladě podaného dovolání neshledává důvod se odchýlit.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího ( , ).

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 12. ledna 2017

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu