Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3605/2015

25 Cdo 3605/2015

U S N E S E N Í

P. Š.

K. V.

, zastoupené JUDr. Lucií Kolářovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Přemyslovská 1939/28, za účasti UNIQA pojišťovny, a. s., se sídlem v Praze 6, Evropská 136/810, IČO 49240480, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o 388.600,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2014, č. j. -219, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2014, č. j. -219, ve výrocích, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky III., IV. a V.),

se

zrušuje

a věc

se

mu

v tomto rozsahu

vrací

k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 17. 6. 2014, č. j. -187, zastavil řízení o zaplacení částky 222.800,- Kč, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 102.000,- Kč, co do částky 63.800,- Kč žalobu zamítl a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 11.013,- Kč a o její povinnosti k náhradě nákladů řízení vůči státu. Ve věci samé vyšel ze zjištění, že při dopravní nehodě, kterou zavinila žalovaná, žalobce utrpěl zranění s trvalými zdravotními následky. Prokazatelně nepříznivý vliv těchto následků na uplatnění v životě a ve společnosti zakládá žalobci nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění podle , (dále též jen „obč. zák.“). Soud dovodil, že nejsou dány důvody pro mimořádné zvýšení náhrady podle , žalobci proto přiznal náhradu v základní výši 102.000,- Kč, stanovené znaleckým posudkem, a ve zbytku žalobu zamítl (co do částky 222.800,- Kč byla žaloba vzata zpět). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vyšel z ustanovení (správně zřejmě ) a žalobci, který byl v řízení úspěšný „v rozsahu 55 %“ přiznal na náhradě nákladů řízení 11.013,- Kč. Žalované také uložil povinnost nahradit státu náklady ve výši 11.260,70 Kč, spočívající v uhrazeném soudním poplatku a znalečném.

Městský soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 10. 12. 2014, č. j. -219, odvolání proti zamítavému výroku ve věci samé odmítl, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé změnil tak, že žalobu o zaplacení 36.200,- Kč zamítl, jinak jej v rozsahu částky 65.800,- Kč potvrdil, změnil výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky tak, že žalované a vedlejší účastnici uložil povinnost zaplatit žalobci 104.103,08 Kč (III.), změnil také výrok o náhradě nákladů řízení státu (IV.), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (V.). Ve věci samé uzavřel, že při stanovení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění je sice zapotřebí vycházet z částky ve výši 102.000,- Kč, vypočtené na základě bodového ohodnocení provedeného soudem ustanoveným znalcem, ale je také nutné zohlednit částku 36.200,- Kč, kterou žalobci již vyplatila pojišťovna, a v tomto rozsahu proto rozsudek soudu prvního stupně změnil. Ohledně nákladů řízení soudu prvního stupně vytkl, že přehlédl okolnost, že rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku, a proto bylo na místě aplikovat ustanovení , tedy přiznat plnou výši náhrady. Tu odvolací soud odvodil od hodnoty předmětu řízení v částce 212.400,- Kč, odpovídající bodovému ohodnocení ztížení společenského uplatnění, na které zněla původně žaloba, a odečetl od ní částku již uhrazenou ze strany pojišťovny. Zároveň nepřihlížel k částečnému zpětvzetí žaloby, neboť jeho případná absence by sice v tomto rozsahu vedla k neúspěchu žalobce, to by však nemělo vliv na jeho právo na plnou náhradu nákladů řízení. Naopak zohlednil povinnost vedlejší účastnice k náhradě nákladů řízení a o nákladech státu rozhodl s ohledem na skutečnost, že žalobce byl od soudních poplatků ze zákona osvobozen.

Rozsudek odvolacího soudu ve výrocích o náhradě nákladů řízení napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při němž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nesprávné právní posouzení shledává v tom, že odvolací soud chybně aplikoval ustanovení , ačkoli se v dané věci nejednalo o úvahu soudu ani o rozhodování na podkladě znaleckého posudku. Naopak úspěšnější ve sporu byla vzhledem k částečnému zpětvzetí a částečnému zamítnutí žaloby žalovaná a tato okolnost se měla promítnout i do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Navrhuje proto, aby byl napadený rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), zastoupenou advokátem ve smyslu a je přípustné podle , neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky aplikace ustanovení při rozhodování o náhradě nákladů řízení, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání je proto i důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci ( ) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.

Podle účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Podle měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

Podle i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

Posledně citované ustanovení je výjimkou z obecné zásady úspěchu ve věci uplatňované při rozhodování o náhradě nákladů řízení, resp. výjimkou ze zásady částečného úspěchu ve věci, na které je založeno ustanovení Použití této výjimky připadá do úvahy tehdy, závisí-li úspěch ve věci na znaleckém posudku či na úvaze soudu o výši plnění. Úvahou soudu je míněn postup podle , který se uplatní tam, kde je základ nároku dán, avšak jeho výši lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo vůbec. Stejně tak je míněna i závislost rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku, neboť závisí-li na znaleckém posudku rozhodnutí o základu nároku, nelze podle postupovat a na místě je vždy aplikace

Spočívalo-li rozhodnutí soudu v posuzované věci na závěru, že nejsou dány důvody pro mimořádné zvýšení odškodnění ztížení společenského uplatnění, tedy že nejsou naplněna kritéria uvedená v ustanovení , nejde o případ, kdy rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku. Znalecký posudek zde sloužil pouze pro určení základního bodového ohodnocení výše nároku, a nelze proto od něj odvíjet míru úspěchu či neúspěchu účastníků řízení. Jinými slovy závěr odvolacího soudu, zda jsou vůbec splněny podmínky pro mimořádné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění podle

§ 7

odst. 3 vyhlášky, nemá charakter úvahy ve smyslu

a nejde ani o případ, kdy rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku. Místo pro aplikaci ustanovení je pak jen tehdy, dospěl-li by soud k závěru, že jsou splněny podmínky pro mimořádné zvýšení odškodnění ztížení společenského uplatnění a na základě tzv. násobků základního bodového ohodnocení by zvažoval, jaká částka zvýšené náhrady by byla přiměřená charakteru trvalých následků vzniklé újmy na zdraví (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. , publikované pod C 13654 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck); v takové situaci by případný částečný neúspěch závisel již jen na úvaze soudu. O takový případ se však v dané věci nejedná, neboť žalobce byl ve sporu úspěšný ohledně základu nároku (podmínek odpovědnosti žalované za škodu) a výše náhrady odvozené od znaleckého posudku, zatímco jeho částečný neúspěch byl založen na právním posouzení podmínek pro mimořádné zvýšení náhrady, nikoliv tedy na volné úvaze soudu či znaleckém posudku. Pro úplnost lze pak poukázat i na pravidlo, že základem pro určení výše odměny advokáta pro účely náhrady nákladů řízení podle není částka požadovaná žalobou, nýbrž až částka přisouzená (srov. rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 24. 6. 1969, sp. zn. , publikované pod č. 28/1970 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. ).

Protože v posuzované věci vztáhl odvolací soud režim ustanovení i na situaci, kdy nepostupoval volnou úvahou, nýbrž kdy posuzoval splnění podmínek pro mimořádné zvýšení náhrady podle vyhláškou vyjmenovaných hledisek, rozhodl v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Z těchto důvodů shledal Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu nesprávným a ve výrocích, jimiž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, a v závislých výrocích o náhradě nákladů odvolacího řízení a o náhradě nákladů státu jej zrušil ( ) a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení ( věta první ).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný. V novém rozhodnutí soud také podle a odst. 2 posoudí procesní zavinění na částečném zastavení řízení a tento dílčí závěr promítne do posouzení míry úspěšnosti účastníků řízení (srov. Drápal, L., Bureš, J., a kol. I. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 976); zároveň rozhodne o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení ( část první věty za středníkem a věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. prosince 2016JUDr. Petr Vojtekpředseda senátu