Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4845/2016

28 Cdo 4845/2016

U S N E S E N Í

a) J. M.

, a

b) Ing. E. L.

, obou zastoupených Mgr. Annou Suchomelovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Karla IV. č. 1, za účasti

1) České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových

se sídlem v Praze 2, Nové Město, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO: 6979711 (Územní pracoviště České Budějovice, Prokišova 1202/5),

2) České republiky – Státního pozemkového úřadu

se sídlem v Praze 3, Husinecká 1324/11a, IČO: 01312774, a

3) statutárního města České Budějovice

, se sídlem v Českých Budějovicích, náměstí Přemysla Otakara II. č. 1 a 2, IČO: 00244732,

o vlastnictví oprávněné osoby

, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. června 2016, č. j. -323, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í ( ):

V záhlaví označeným rozsudkem odvolací soud – poté, co zastavil řízení o odvolání druhého žalovaného – potvrdil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. listopadu 2015, č. j. -232, jímž bylo ve věci samé rozhodnuto, že žalobkyně jsou spoluvlastnicemi (každá s podílem o velikosti

½) pozemku parc. č. 325/1 v kat.

území Č. B., dle označeného a k rozsudku připojeného geometrického plánu, a tím bylo v uvedené rozsahu nahrazeno /ve výroku označené/ rozhodnutí pozemkového úřadu (výrok I rozsudku okresního soudu); že žalobkyně jsou povinny vrátit žalovanému ad 1) náhradu za vyvlastnění v celkové výši 2 546 Kč (výrok II); a že ve zbývající části – ohledně určení vlastnictví k pozemkům parc. č. 325 a 328/1 v témže kat. území – se návrh žalobkyň zamítá (výrok III).

Proti rozsudku odvolacího soudu – jeho části, kterou nebylo jejich návrhu vyhověno – podali žalobkyně dovolání, odkazujíce v něm (co do jeho přípustnosti) na „ustanovení , c) “; co do důvodu dovolání žalobkyně uvádějí, že „právní závěry obou stupňů neodpovídají skutkových zjištěním a vedou k nesprávnému právnímu posouzení věci“ (jež posléze připínají k závěrům o existenci překážek bránících vydání nárokovaných pozemků oprávněným osobám podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon o půdě“), dovozujíce přitom, že položené otázky jsou otázkami „zásadního právního významu“.

Se zřetelem na data zahájení řízení a vydání dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se v dovolacím řízení – v souladu s bodem 7., článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. článku II, části první, přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů – uplatní , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „ “).

Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle ustanovení věty první , neboť dovolání neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelky spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ), a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ž 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle ustanovení pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné.

K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (které je – stejně jako dále zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu – dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu), dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ; k tomu srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. (jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ), usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).

Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání (které lze uvést toliko po dobu trvání lhůty k dovolání; věty první ) dovolatelky v posuzovaném případě nedostály. Jejich odkaz na ustanovení „ , c) “ či argumentace „zásadním právním významem“ rozhodnutí, řádným vymezením předpokladů přípustnosti dovolání není. Z takto označených zákonných ustanovení je přitom patrno, že při podání dovolání, přes správné poučení odvolacího soudu uvedené v písemném vyhotovení rozhodnutí, vycházely dovolatelky z nesprávného názoru, že přípustnost dovolání v dané věci se řídí ustanoveními ve znění účinném do 31. 12. 2012, ačkoliv dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno až po uvedeném datu (k tomu srov. též čl. II, bod 7 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Sluší se rovněž dodat, že ustanovení pro dovolací řízení neplatí (srov. ), a že chybějící údaj o tom, v čem dovolatelky spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je vadou dovolání, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Nad rámec shora uvedeného sluší se snad (ve vztahu k současně zvažované přípustnosti dovolání dle ) uvést i tolik, že v relevantních otázkách hmotného práva, na nichž závisí napadené rozhodnutí odvolacího soudu a jež se vztahují ke kritériím rozhodným pro určení, zda konkrétní pozemek lze považovat za pozemek zastavěný ve smyslu zákona o půdě, resp. zda pozemek tvoří s ostatními pozemky a stavbami jeden funkční celek (případě též zohlednění okolnosti, zda má povahu veřejného statku či je využitelný oprávněnou osobou), je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (vyjádřenou např. v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. ; ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. ; ze dne 24. 8. 2015, sp. zn. , ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. , včetně další judikatury v těchto rozhodnutích citované, opírající se též o ústavněprávní argumentaci obsaženou zejm. v nálezech Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2014, sp. zn. , či ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. ). Nejvyšší soud současně neshledává důvody k jinému posouzení této v jeho rozhodovací praxi již dříve vyřešené otázky hmotného práva.

Není pak ovšem již uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, přičemž samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (i k tomu znovu srovnej zejm. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tedy i námitky dovolatelek vztahující se k závěrům odvolacího soudu o funkci předmětných pozemků, se zřetelem na jejich umístnění a začlenění do širšího funkčního celku, či využitelnosti oprávněnou osobou jsou pak právě kritikou skutkových zjištění (jejich správnosti a úplnosti), jež stala se podkladem právního posouzení věci.

O nákladech dovolacího řízení bylo pak rozhodnuto podle ustanovení , a za situace, kdy dovolání žalobkyň bylo odmítnuto a kdy ostatním účastníkům v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. ledna 2017Mgr. Petr Krauspředseda senátu