Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
674E1616831CDB2AC12580F8003C1FA2.html
HTML · 17.36 KB
No categories available
30 Cdo 3839/2016
30 Cdo 3839/2016
U S N E S E N Í
Dovolací řízení se zastavuje.
O d ů v o d n ě n í:
Městský soud v Praze napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně, který zamítl návrh žalobkyně na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení (proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2015, č. j. 29 Co 380/2014 -81).
Odvolací soud potvrdil závěr soudu prvního stupně, že vydání rozhodnutí soudu prvního stupně asistentem soudce není nesprávným obsazením soudu a nepředstavuje vadu řízení, pro kterou by bylo nutno napadené rozhodnutí zrušit, a „byť odvolatelka neuplatnila žádné konkrétní námitky proti obsahu napadeného rozhodnutí, přezkoumal odvolací soud i jeho věcnou správnost.“
Odvolací soud vyhodnotil jako diskutabilní závěry soudu prvního stupně, že žalobkyni nic nebrání opatřit si výdělečnou činností prostředky pro vedení soudního sporu, a o tom, že žalobkyně dostatečně neosvědčila své tíživé majetkové a příjmové poměry jen proto, že detailně nevysvětlila, z jakých prostředků uspokojuje své náklady na živobytí. Z obsahu spisu však dovodil, že u žalobkyně podmínky pro osvobození od soudních poplatků splněny nejsou, neboť žalobkyně v řízení zjevně bezúspěšně uplatňuje právo na náhradu imateriální újmy, jež jí měla být způsobena „urážlivým, nepřípustně paušalizujícím, záměrně zlovolným a z pohledu mantinelu výkonné nezávislé rozhodovací činnosti excesivním“ odůvodněním usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 3.2012, č. j. 8 A12/2012 -36. Odvolací soud uzavřel, že konstatování ve zmíněném usnesení, kterým soud prvního stupně poukazoval na sudičské chování žalobkyně a zneužívání nástrojů zakotvených zákonem o svobodném přístupu k informacím nemá povahu excesivního odůvodnění soudního rozhodnutí a nemůže proto založit odpovědnost státu podle zákona č. 82/ 1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk “), zvláště za situace, kdy soud prvního stupně konstatoval objektivní fakta za pomoci argumentace a formulací doslova převzatých z rozhodnutí Ústavního soudu v jiné věci žalobkyně. Žalobkyni výroková část rozhodnutí z povahy věci nemohla urazit a způsobit jí tak tvrzenou nemajetkovou újmu a nelze dovodit ani odpovědnost z titulu nezákonného rozhodnutí dle § 7 OdpŠk , bylo tak možné shledat žalobní nárok žalobkyně jako bezdůvodný.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, ve kterém zároveň opětovně požádala o ustanovení zástupce.
Usnesením ze dne 30. 3. 2016, č. j. 23 C 45/2013 -154, doručeným žalobkyni dne 11. 4. 2016, Obvodní soud pro Prahu 2 vyzval žalobkyni, aby si pro podání dovolání v této věci zvolila zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podala řádné dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2016, č. j. 29 Co 28/2016 -133, s tím, že nebude-li do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena podepsanému soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Žalobkyně na tuto výzvu reagovala svým podáním ze dne 28. 4. 2016 (opětovná žádost o ustanovení zástupce), nedostatek zastoupení však neodstranila.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. ), dále jen „o. s. ř. “
Podle § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř. o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listin y, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy. Dovolatel pak nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl o procesních následcích nesplnění výzvy poučen.
Směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jsou ve smyslu § 30 o. s. ř. o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, pak tohoto zástupce dovolateli sám ustanoví. Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§ 104 odst. 2 , § 241 a § 241b odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ) (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 78/2015; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou též dostupná na www.nsoud.cz). Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že tímto usnesením velkého senátu občanského a obchodního kolegia došlo ke sjednocení dosavadní nejednotné praxe jednotlivých tříčlenných senátů, a to postupem podle § 20 zákona o soudech a soudcích.
Podle § 30 o. s. ř. o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř. o. s. ř. ), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).
Podle § 138 odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Nejvyšší soud považuje za přiléhavý názor odvolacího soudu o zřejmě bezúspěšném uplatňování práva. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. Pro závěr, zda jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , platí v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení vždy shodná hlediska (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014).
Protože žalobkyně nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , nesplňuje ani podmínku pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle § 30 o. s. ř. o. s. ř.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nelze ustanovit žalobkyni advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobkyně přes výzvu soudu neodstranila nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. řízení o dovolání zastavil.
Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není ani na místě odklad právní moci dovoláním napadeného usnesení [§ 243 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. ].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. ledna 2017
Mgr. Vít Bičák
pověřený člen senátu