Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 46/2017

22 Cdo 46/2017

U S N E S E N Í

a) P. H.,

b) D. J.

a

c)

L. J.

, obou zastoupených Mgr. Klárou Francovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Nerudova 866/27, proti žalovaným

1)

L. B.

,

2)

M. B.

, oběma zastoupeným Mgr. Zbyňkem Čermákem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Gočárova třída 504/54,

3) České republice – Úřadu pro

zastupování státu ve věcech majetkových

, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42,

4) České republice – Státnímu pozemkovému úřadu

, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a,

5) Lesům České republiky, s. p.

, se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106, identifikační číslo osoby 42196451,

6) Vodovodům a kanalizacím Mladá Boleslav, a. s.,

se sídlem v Mladé Boleslavi, Čechova 1151, identifikační číslo osoby 46356983, zastoupené JUDr. Františkem Hrudkou ml., advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 30,

7)

Zemědělskému družstvu Mečeříž,

se sídlem v Mečeříži 41, identifikační číslo osoby 00105619, a

8)

Obci Košátky,

v sídle úřadu obce Košátky 4, identifikační číslo osoby 00509256, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. , o dovolání žalovaných 1) a 2) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2016, č. j. -2255, takto:

Dovolání

se

odmítá.

Stručné odůvodnění( , věta první, – dále jen „ “):

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 19. 12. 2013, č. j. -1039, ve znění opravného usnesení ze dne 6. 3. 2014, č. j. -1084, zrušil a vypořádal spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní 1) a 2) odvolání.

V průběhu odvolacího řízení žalovaní 1) a 2) navrhli přerušení řízení. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 19. 8. 2016, č. j. -2255, návrh na přerušení řízení do skončení restitučního řízení vedeného u Státního pozemkového úřadu pod č. j. 1365/1, č. j. 13083/2012-130708 a č. j. 2677/2001 zamítl. Usnesení obsahovalo poučení, že dovolání proti němu není přípustné. Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno zástupci žalovaných 1) a 2) dne 23. 8. 2016.

Žalovaní 1) a 2) podali proti usnesení odvolacího soudu ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. . Uvedl, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud rozhodl podle , není výslovně vyloučeno. O tom, že dovolání lze proti takovému rozhodnutí podle a následujících , ve znění účinném od 1. 1. 2013 podat, svědčí také judikatura Nejvyššího soudu (Ústavní soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. ). Protože žalovaní 1) a 2) byli nesprávně poučeni o tom, že proti usnesení odvolacího soudu není dovolání přípustné, platí pro podání dovolání tříměsíční dovolací lhůta podle Ústavní soud uzavřel, že ústavní stížnost odmítl proto, že žalovaní 1) a 2) nevyužili před jejím podáním právo podat dovolání jako mimořádný opravný prostředek a že tříměsíční dovolací lhůta pro podání dovolání dosud neuplynula.

Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní 1) a 2) dne 10. 11. 2016 dovolání. Ohledně jeho přípustnosti odkázali na shora označené usnesení Ústavního soudu a uvedli, že uplatňují dovolací důvod nesprávné aplikace Navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobci a ani žalovaní 3) až 8) se k dovolání nevyjádřili.

Obsah rozhodnutí odvolacího soudu a obsah dovolání jsou účastníkům řízení známy a tvoří obsah procesního spisu; proto na ně nad rámec výše uvedeného dovolací soud odkazuje.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) postupoval v řízení a o dovolání rozhodl podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, neboť řízení bylo u soudu prvního stupně zahájeno dne 25. 11. 2010 (srovnej část první, čl. II, bod 7. a část první, čl. II, bod 2. ); po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, ( ), že bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), že je uplatněn dovolací důvod uvedený v ustanovení a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatele advokátem ( ), zabýval se tím, zda je dovolání žalovaných 1) a 2) přípustné ( , ).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Zákon jinak stanoví (viz ) v ustanovení , podle něhož je dále (bez ohledu na zákonná kritéria přípustnosti dovolání dle ) dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka ( ), o přistoupení dalšího účastníka ( ) a o záměně účastníka ( ).

Dovolání není přípustné.

Dovoláním je v projednávané věci napadeno usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o návrhu na přerušení řízení před odvolacím soudem z důvodu vymezeného v Protože usnesení odvolacího soudu o takovém návrhu (bez ohledu na to, bylo-li mu vyhověno či nikoliv) není uvedeno ve výčtovém upravujícím přípustnost dovolání proti nemeritorním rozhodnutím odvolacího soudu, nemůže být přípustnost dovolání na tomto ustanovení založena.

Dovolání ovšem není přípustné ani podle , neboť podmínky přípustnosti dovolání podle tohoto ustanovení se spojují pouze s rozhodnutím odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí. Takovým rozhodnutím ovšem není usnesení, jímž je v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o návrhu na přerušení řízení ve smyslu Po právní moci usnesení odvolací soud podle toho, jak o návrhu rozhodne, buď v projednání věci za účelem posouzení důvodnosti odvolání pokračuje a ve věci rozhodne meritorním rozhodnutím, popřípadě rozhodnutím nemeritorní povahy (například v důsledku zpětvzetí odvolání), čímž bude (až teprve tehdy) odvolací řízení skončeno, anebo bude odvolací řízení přerušeno s účinkem vyplývajícím z věta první Nastane tzv. klid řízení, kdy se nekonají jednání a neběží žádné lhůty podle , a nemůže být ani vydáno žádné rozhodnutí, kterým by bylo odvolací řízení skončeno.

V poměrech projednávané věci považuje dovolací soud za nezbytné uvést, že názor Ústavního soudu vyjádřený ve shora označeném usnesení není správný. Ústavní soud totiž přehlédl, že v usnesení Nejvyššího soudu, na nějž odkázal, bylo předmětem dovolacího přezkumu usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení. Odvolací soud tak sám řízení před ním probíhající nepřerušoval, ale k odvolání účastníka řízení posuzoval správnost procesního postupu soudu prvního stupně, který řízení přerušil. Důsledek rozhodnutí odvolacího soudu v této procesní situaci je takový, že po jeho vydání je vyčerpán předmět odvolacího přezkumu, tj. odvolací řízení je skončeno, a věc se vrací do fáze řízení před soudem prvního stupně.

Vedle popsaného důvodu nepřípustnosti dovolání, jenž má oporu v a contr., by nemohlo být dovolání přípustné ani pro nedodržení dvouměsíční dovolací lhůty upravené v Protože poučení odvolacího soudu o nepřípustnosti dovolání obsažené v písemném vyhotovení usnesení ze dne 19. 8. 2016, č. j. -2255, bylo správné, nemohl se uplatnit procesní následek vyplývající z , tj. nedošlo k prodloužení lhůty určené k podání dovolání na celkovou dobu tří měsíců. Pokud bylo usnesení odvolacího soudu doručeno zástupci dovolatelů dne 23. 8. 2016 a dovolání podáno k poštovní přepravě dne 10. 11. 2016 (viz poštovní obálka přiložená k písemnému vyhotovení dovolání před č. l. 2887), pak bylo dovolání žalovaných 1) a 2) podáno zjevně opožděně.

Protože dovolání není přípustné, Nejvyšší soud je podle a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení ve věci samé končí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , jež bylo publikováno pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. ledna 2017

Mgr. David Havlík

předseda senátu