Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1120/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců Mgr. Miloše Póla a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobkyně MUDr. I. K., CSc., H. K., zastoupené JUDr. Vladimírem Krčmou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Střelecká 437, proti žalované CAMPANATOUR, s. r. o., IČ 62619012, se sídlem Kdyně, Náměstí 131, o zaplacení částky 52 520 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. listopadu 2014, č. j. -156, takto: I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni k odvolání žalobkyně (které nesměřovalo proti výroku I) rozsudkem ze dne 25. 11. 2014, č. j. -156, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 19. 2. 2014, č. j. -128, ve výroku II o zamítnutí žaloby ohledně částky 52 520 Kč a ve výroku III o nákladech řízení (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozovala z s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle a navrhovala, aby Nejvyšší soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 52 520 Kč, případně aby zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud ve věci postupoval podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz článek II bod 7 a článek II bod 2 , kterými se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (účastnicí řízení) a řádně zastoupenou podle shledal, že dovolání žalobkyně trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Nezbytnou podmínkou projednatelnosti dovolání je vymezení důvodu dovolání podle s uvedením toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, přičemž podat je lze pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci ( ). Dovolání současně musí být formulováno tak, aby z něj bylo zcela konkrétně patrné, které z hledisek vyjmenovaných v má dovolatel za naplněné a musí uvést, a to ve vztahu k projednávané věci, právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné a současně zcela konkrétně vyložit, v čem má spočívat nesprávnost právního posouzení odvolacím soudem ( ) a odůvodnit, jaké správné právní posouzení považuje za správné. Bez uvedení konkrétních skutečností, z nichž dovozuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle a bez formulace právní otázky, kterou považuje za vadně řešenou, nelze dovolání projednat, neboť jde o jeho obligatorní náležitosti ( ). Pouhá citace ustanovení či jeho části není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení a k projednání dovolání nepostačuje (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

Dovolatelka v dovolání cituje celé ustanovení , ovšem bez specifikace jednoho (více) předpokladů přípustnosti dovolání ve vazbě na danou věc a dále velmi podrobně rekapituluje průběh nalézacího řízení spolu s komentářem važícím se ke způsobu hodnocení jednotlivých důkazů soudem, přičemž předkládá ve vztahu k jednotlivým skutkovým závěrům svou verzi. Dovolatelka především dospívá k závěru (oproti soudům nižších stupňů), že k uzavření cestovní smlouvy nedošlo, a to nikoli z příčin na její straně a že nebyl důvod k úhradě ceny letenek (k platbě mělo dojít v očekávání uzavření této smlouvy); závěry soudů označuje za spekulace maje za to, že předmětná platba byla toliko zálohou na cenu zájezdu, aniž však byla uzavřena cestovní smlouva, a proto (na základě žalobkyní provedeného zhodnocení důkazů) mělo jít o bezdůvodné obohacení v situaci, kdy odpadl důvod k platbě zálohy. Závěrem dovozuje (na podkladě odlišného skutkového hodnocení), že je nesprávný závěr, že žalované nevzniklo bezdůvodné obohacení, neboť soudy nesprávně posoudily, na základě konkrétních skutkových zjištění, vztahy mezi účastníky s tím, že neuzavření cestovní smlouvy nemůže jít k tíži dovolatelky.

Ze shora uvedeného je zřejmé, že dovolatelka v dovolání, jakkoli obsáhlém, nevymezuje, který z předpokladů přípustnosti dovolání podle byl podle ní naplněn a stejně z obsahu dovolání nelze seznat žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (ani se z obsahu dovolání nedá určit, od které praxe se měl odvolací soud odchýlit), ani není patrná otázka, která by dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena či je rozhodována rozdílně, stejně jako neobsahuje žádnou právní otázku, jež by měla být posouzena jinak, tedy zjevně neuvádí to, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů dovolání podle Pokud žalobkyně v dovolání bez dalšího polemizuje se závěrem, že žalované nevzniklo bezdůvodné obohacení přijetím platby od žalobkyně, neboť soudy špatně posoudily vztahy mezi účastnicemi a k vymezení přípustnosti toliko cituje znění , nezbývá než uzavřít, že tato tvrzení neobsahují žádné údaje o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. V situaci, kdy jediným způsobilým dovolacím důvodem (v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013) je nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem (srov. ), jemuž nelze podřadit žalobkyní vymezené důvody dovolání kritizující skutková zjištění odvolacího soudu (jejich správnost a úplnost) či postup odvolacího soudu v řízení (ke zmatečnostem a jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, však smí dovolací soud přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné – viz ), je zřejmé, že dovolání je zjevně vadné. Trpí-li dovolání vadami, které nebyly odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. – jež jsou veřejnosti dostupná na www.nsoud.cz; anebo např. důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , přitakávaje pod bodem 14 odůvodnění závěru Nejvyššího soudu o důvodech odmítnutí dovolání), nemohl je Nejvyšší soud projednat věcně, nýbrž je musel odmítnout (, věty první, ).

Ačkoli žalobkyně výslovně napadla rozhodnutí soudu druhého stupně v celém rozsahu, proti výroku o náhradě nákladů řízení žádné konkrétní námitky neuplatnila, když ani nenaznačila, v čem spatřuje přípustnost a důvodnost dovolání ve vztahu k nákladovému výroku (výroku II) rozsudku odvolacího soudu. Absence těchto obligatorních náležitostí ( ) přitom představuje vadu, kterou po uplynutí zákonné lhůty k podání dovolání nelze odstranit ( ) a která brání pokračování řízení o dovolání, pročež muselo být i z tohoto důvodu odmítnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2014, sp. zn. ).

Za situace, kdy dovolání bylo odmítnuto, rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněno (srov. věty druhé ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. listopadu 2016

Mgr. Petr Kraus předseda senátu