Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
CEDA491B83478B6EC12580EB004C8E52.html
HTML · 12.94 KB
No categories available
21 Cdo 4668/2016
21 Cdo 4668/2016
U S N E S E N Í
I. Z.
1) I. Z.
,
2) T. Z.
a
3) A. Z.
, všem zastoupeným Mgr. Kateřinou Vaňkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Loretánské náměstí č. 109/3, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 184/2011 , o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. února 2016 č.j. 13 Co 439/2015 -363, takto:
I. Dovolání žalovaných
se odmítá
.
II. Žalovaní
jsou povinni
zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Stanislava Července, advokáta se sídlem v Praze 10, Bělocerkevská č. 1301/26.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř. ):
Dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10.2.2016 č. j. 13 Co 439/2015 -363 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř. , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v otázce naplnění předpokladů vydědění potomka podle ustanovení § 469a odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů účinném do 31.12.2013 v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.9.1997 sp. zn. 2 Cdon 86/97 , uveřejněný pod č. 21 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.4.2000 sp. zn. 21 Cdo 2568/99 , rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.1.2004 sp. zn. 30 Cdo 2214/2002 , uveřejněný pod č. 6 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.5.2007 sp. zn. 21 Cdo 688/2006 , uveřejněný pod č. 8 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2008, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.5.2008 sp. zn. 21 Cdo 1825/2007 , rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.2.2009 sp. zn. 21 Cdo 4795/2007 , usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.10.2007 sp. zn. 21 Cdo 403/2007 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.5.2015 sp. zn. 21 Cdo 4512/2014 ) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V části, v níž žalovaní uplatnili jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 2 o.s.ř. (vznáší-li žalovaní výhrady proti správnosti skutkových zjištění soudů), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaných podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. ledna 2017
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu