Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3562/2016

29 Cdo 3562/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatelky Mgr. D. K., zastoupené JUDr. Janem Vondráčkem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Zbraslavské náměstí 458, PSČ 156 00, za účasti společnosti XIO.CZ, a. s., se sídlem v Praze 3, Soběslavská 2064/48, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 26226260, o jmenování členů orgánů společnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. května 2015, č. j. -215, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. října 2014, č. j. -170, zastavil řízení podle , o soudních poplatcích, neboť navrhovatelka přes výzvu soudu nezaplatila soudní poplatek za návrh na zahájení řízení (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “).

Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle Závěr odvolacího soudu, podle něhož nezaplatila-li dovolatelka (poté, kdy byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. listopadu 2013, č. j. -86, ve znění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. února 2014, č. j. -93, částečně osvobozena od soudních poplatků za řízení v rozsahu 50 %) soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve výši 50 % ani na základě výzvy soudu, byly splněny předpoklady pro zastavení řízení podle zákona o soudních poplatcích, odpovídá jak zcela jasné dikci označeného ustanovení, tak i ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (k důsledkům nezaplacení soudního poplatku srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2016, sen. zn. , jež je veřejnosti dostupné - stejně jako ostatní dále citovaná rozhodnutí – na webových stránkách Nejvyššího soudu).

K námitkám dovolatelky, podle kterých splňovala předpoklady pro úplné osvobození od soudních poplatků, přičemž soudy zcela pominuly její žádosti o osvobození od soudních poplatků ze dne 15. května 2014, ze dne 23. září 2014, ze dne 25. října 2014 a ze dne 22. února 2015, o těchto žádostech nerozhodly a postupovaly tak v rozporu s ustálenou judikaturou, Nejvyšší soud uvádí následující:

Usnesením, jímž rozhodne o žádosti účastníka řízení o osvobození od soudních poplatků, je soud vázán ( ); nejde (totiž) o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení ( ). Později podané (nové) žádosti téhož účastníka o přiznání (úplného) osvobození od soudních poplatků může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u účastníka (žadatele) poměry, z nichž soud vycházel v původním rozhodnutí pro účely právního posouzení původní žádosti. To, zda samo právní posouzení předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků v prvním rozhodnutí nebylo správné, důvodem pro to, aby soud vyhověl nové žádosti, být nemůže (šlo by o nepřípustnou revokaci právního názoru obsaženého v pravomocném soudním rozhodnutí mimo rámec opravných prostředků, jimiž mohlo být napadeno) [srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 99/2013“)].

Z uvedeného důvodu jsou pro posouzení přípustnosti dovolání bez právního významu (a tudíž ani nemohou založit přípustnost dovolání) námitky dovolatelky, podle nichž měla být úplně osvobozena od soudních poplatků.

Z R 99/2013 (jakož i dalších rozhodnutí v něm citovaných) taktéž plyne, že v případě, že po pravomocném zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků nedojde ke změně poměrů, soud zastaví řízení o dalším návrhu téhož účastníka na přiznání osvobození od soudních poplatků pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae). To platí i tehdy, bylo-li prvním rozhodnutím účastníku přiznáno částečné osvobození, a tentýž účastník se opětovně domáhá úplného osvobození od soudních poplatků.

V projednávané věci dovolatelka žádala o úplné osvobození od soudních poplatků opakovaně; o první žádosti, obsažené již v návrhu na zahájení řízení, soudy nižších stupňů rozhodly výše označenými usneseními (tak, že dovolatelce přiznaly osvobození v rozsahu 50 %). Řízení o žádosti ze dne 21. března 2014 zastavil soud prvního stupně usnesením ze dne 3. dubna 2014, č. j. -101, a řízení o žádosti ze dne 14. dubna 2014 (poté, kdy opětovně přezkoumal majetkové poměry dovolatelky) zastavil soud prvního stupně usnesením ze dne 11. července 2014, č. j. -158, neboť od posledního rozhodnutí o přiznání částečného osvobození nedošlo ke změně poměrů dovolatelky. Obě rozhodnutí nabyla právní moci.

Později podaným žádostem (jimiž dovolatelka žádala o úplné osvobození) by mohl soud prvního stupně (případně odvolací soud) vyhovět pouze tehdy, změnily-li by se poměry dovolatelky, z nichž soud vycházel v původním rozhodnutí o částečném osvobození, resp. v rozhodnutích o zastavení řízení o žádostech ze dne 21. března 2014 a ze dne 14. dubna 2014.

Ačkoliv dovolatelka tvrdí, že její další (výše označené) žádosti, o nichž soudy nerozhodly, byly založeny na nových, odlišných okolnostech, z obsahu těchto podání se takový závěr nepodává. Naopak, plyne z nich, že dovolatelka – opakující obdobná tvrzení jako v předchozích žádostech – nesouhlasí se způsobem, jakým soudy doposud rozhodovaly o jejích žádostech, majíc za to, že by měla být zcela osvobozena od soudních poplatků (tedy, že se domáhá revokace právního názoru obsaženého v pravomocných soudních rozhodnutích o předchozích žádostech mimo rámec opravných prostředků – srov. R 99/2013).

Poukazuje-li dovolatelka (jako na novou skutečnost) na dluh vyčíslený společností RWE Energie s. r. o. v upomínce ze dne 9. května 2014, přehlíží, že tímto dluhem argumentovala (jako okolností nově nastalou, v jejímž důsledku se zhoršily její poměry) v žádosti ze dne 15. května 2014 (č. l. 109, resp. 119 spisu), o níž soud prvního stupně pravomocně rozhodl usnesením ze dne 11. července 2014, č. j. -158.

Za těchto okolností je pro posouzení přípustnosti dovolání bez právního významu, že soudy o dalších (obsahově shodných) žádostech dovolatelky nerozhodly. I pokud by dovolatelkou předestíraná podání bylo možno posoudit podle jejich obsahu jako další (nové) žádosti o osvobození od soudních poplatků (a nikoliv pouze jako „urgenci“ rozhodnutí o předchozích žádostech), představovala by skutečnost, že soudy řízení o těchto žádostech nezastavily (R 99/2013), pouhou vadu řízení, která neměla (nemohla mít) za následek nesprávnost napadeného rozhodnutí.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. prosince 2016

JUDr. Petr Š u k

předseda senátu