Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2564/2016

20 Cdo 2564/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné M. V., P., zastoupené JUDr. Olgou Löblovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Lublaňská 689/40, proti povinnému R. V. U., P., zastoupenému JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Šaldova 466/34, pro rozdělení společné věci, o návrhu povinného na zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2016, č. j. -69, takto:Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 10. 7. 2015, č. j. -47, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl návrh povinného ze dne 5. 3. 2015 na zastavení exekuce vedené na základě pověření vydaného týmž soudem dne 5. 1. 2015 pod č. j. -32. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že exekuční titul (rozsudek Okresního soudu Praha – západ ze dne 2. 4. 2009, č. j. -108, kterým bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem uvedených ve výroku I. rozsudku, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2011, č. j. -210, kterým byl rozsudek soudu okresního soudu změněn ve výroku II. a III. tak, že se nařizuje prodej nemovitostí uvedených ve výroku I. s tím, že každému z účastníků bude vyplacena polovina z výtěžku prodeje) je vykonatelný, že v něm správně není stanovena lhůta, protože účastníkům není ukládána povinnost, kterou by žalovaný byl povinen v určené lhůtě splnit. Smyslem vedené exekuce je prodej nemovitostí a rozdělení prodejem získaného výtěžku mezi účastníky.

Povinný v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci s tím, „že se odvolací soud při řešení otázky hmotného práva odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu, eventuelně má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Uvedl, že exekuční řízení bylo zahájeno contra legem, neboť soudní exekutor ve svém vyrozumění o zahájení exekuce, stejně jako v exekučním příkaze ze dne 10. 2. 2015 a ve výzvě ke splnění vymáhané povinnosti opomíjí, že rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2011, č. j. -210 byl opraven opravným usnesením téhož soudu ze dne 25. 3. 2013, č. j. -234. Exekuční návrh podle dovolatele nesplňuje všechny podstatné náležitosti podle § 38 odst. 1 ex. řádu, a proto měl soudní exekutor vyzvat oprávněnou k odstranění jeho vad. Nesouhlasí se závěrem, že u vykonávaného exekučního titulu nebylo třeba stanovit lhůtu k plnění. Stanovení lhůty souvisí s otázkou etiky a spravedlnosti prodeje nemovitých věcí v případě, že by se účastníci obrátili na exekuční soud až po několika letech, neboť by po tu dobu žili v nejistotě. V souvislosti s lhůtou k plnění a otázkou materiální vykonatelnosti exekučního soudu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2006, sp. zn. . Dále uvedl, že v budově č. p. 250 žije se svojí přítelkyní a synem, kteří zde mají trvalé bydliště. Povinný odvolacímu soudu vytýká, že se nevypořádal se všemi jeho odvolacími námitkami, jeho rozhodnutí považuje za zmatečné, nepředvídatelné a nepřezkoumatelné. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, popř. aby jej změnil tak, že se exekuční řízení zastavuje.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014, dále jen „ “.

Dovolání není přípustné.

V souzené věci je exekučním titulem rozsudek Okresního soudu Praha – západ ze dne 2. 4. 2009, č. j. -108, kterým bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví účastníků (oprávněné a povinného) k nemovitostem uvedených ve výroku I. rozsudku, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2011, č. j. -210, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se nařizuje prodej nemovitostí ve výroku I. s tím, že každému z účastníků bude vyplacena polovina z výtěžku prodeje.

Dovolatel předně namítal, že exekuční řízení bylo zahájeno contra legem, neboť oprávněná a následně soudní exekutor odkázali na neúplný exekuční titul, když opomenuli skutečnost, že předmětný rozsudek krajského soudu byl opraven opravným usnesením téhož soudu. Podle dovolatele exekuční návrh z tohoto důvodu nesplňoval všechny podstatné náležitosti dle § 38 odst. 1 ex. řádu. Tato námitka není důvodná.

Z nalézacího spisu Okresního soudu Praha – západ sp. zn. vyplývá, že opravným usnesením ze dne 25. 3. 2013, č. j. -234, Krajský soud v Praze opravil rozsudek téhož soudu ze dne 3. 3. 2011, č. j. -210 (exekuční titul) ve druhém odstavci tak, že správně zní: „Ve výroku II. a III. se mění tak …“, přičemž v původním rozsudku bylo chybně uvedeno: „Ve výroku II. a II. se mění tak …“. Došlo ke zřejmé nesprávnosti spočívající v písařské chybě, která byla opravena postupem podle , nikoli ke změně samotného obsahu výroku rozhodnutí.

Otázkou neexistence lhůty ke splnění povinnosti (k prodeji nemovitosti) v exekučním titulu, kterým je rozsudek o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví formou prodeje nemovitosti a rozdělením výtěžku, se Nejvyšší soud zabýval v rámci své předchozí rozhodovací praxe. Uzavřel, že rozsudek o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví formou prodeje nemovitosti a rozdělením výtěžku není rozsudkem, jímž by byla stanovena nějaká povinnost, a proto se stává vykonatelným, jakmile nabude právní moci (neobsahuje tedy žádnou lhůtu ke splnění povinnosti). Záleží proto na postoji spoluvlastníků, zda na základě takového rozhodnutí zajistí realizaci prodeje nemovitosti a rozdělení výtěžku sami nebo zda k tomu dojde v rámci výkonu rozhodnutí nebo exekuce (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. ).

Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné a v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolací soudu, od níž není důvodu se odchýlit, Nejvyšší soud postupoval podle a dovolání odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. listopadu 2016

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu