Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2058/2016

26 Cdo 2058/2016

U S N E S E N Í

JUDr. R. V.

, proti žalované

České republice – Ministerstvu financí České republiky

, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, o 188.856 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. února 2016, č. j. -389, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 15. 1. 2015, č. j. -349, jímž zamítl žalobu o zaplacení částky 188.856 Kč s úroky z prodlení, představující náhradu za nucené omezení vlastnického práva žalobkyně jako pronajímatelky bytu s tzv. regulovaným nájemným, a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Dovolání není podle ustanovení , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „ “ (čl. II bod 2. ), přípustné, neboť závěr odvolacího soudu, že žalobkyni nenáleží náhrada za omezení vlastnického práva, jelikož zásah do tohoto práva nebyl natolik intenzivní, aby postihl samotnou podstatu jejího vlastnictví, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 74/2013, ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. ; dále i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. ) a není důvod, aby rozhodná právní otázka vymezená v dovolání byla posouzena jinak.

Náhrada za omezení vlastnického práva v případě regulace nájemného z bytů přísluší vlastníku tehdy, jestliže regulované nájemné v místních podmínkách a s přihlédnutím ke všem okolnostem (např. k rozdílu mezi výší regulovaného a obvyklého nájmu v daném místě či k poměru částí domu zatížených regulovaným nájemným k částem takto nezatíženým) neumožňuje vlastníku pokrýt ani opodstatněně vynaložené náklady na údržbu a opravy nemovitostí v přiměřeném časovém období a dosáhnout přiměřeného zisku. Tato náhrada nemusí být vždy totožná s rozdílem mezi obvyklým a regulovaným nájemným. Odvolací soud výše uvedené právní závěry v projednávané věci aplikoval a jeho úvahy nelze považovat za zjevně nepřiměřené.

Námitkami, že řízení bylo postiženo vadami (rozsudek odvolacího soudu je „překvapivý“, nepřezkoumatelný, a že soudy neprovedly další důkazy), uplatnila nepřípustný dovolací důvod ( ). Ostatně podle ustálené soudní praxe je překvapivým rozhodnutím jen takové rozhodnutí, které nebylo možné na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu odvolacího soudu a doposud přednesených tvrzení účastníků předvídat (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. ), o takové rozhodnutí nejde, jestliže účastníkům řízení muselo být zřejmé, že soud se danou otázkou musí zabývat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2010, sp. zn. ). Soud není ani povinen provést všechny důkazy, které účastník navrhne ( ), neprovedení některých z důkazů (byť navržených před koncentrací soudního řízení) však musí řádně odůvodnit.

Dovolání proti výroku o nákladech odvolacího řízení není podle ustanovení přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 12. prosince 2016

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu