Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
12039C113F7A970CC12580DB002B747C.html
HTML · 12.85 KB
No categories available
26 Cdo 3118/2016
26 Cdo 3118/2016
U S N E S E N Í
hlavního města Prahy
euroAWK s. r. o.
, se sídlem v Praze 10 – Vršovicích, Konopišťská 739/16, IČO 43965717, zastoupené JUDr. Ondřejem Rathouským, advokátem se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Ovocný trh 1096/8, o vyklizení nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 31 C 75/2010 , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. února 2016, č. j. 54 Co 401/2015 -285, takto:
I. Dovolání se
odmítá
.
II. Žalovaná
je povinna
zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.800 Kč k rukám prof. JUDr. Jana Kříže, CSc., advokáta se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Rybná 678/9, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
O d ů v o d n ě n í :
Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 17. 2. 2016, č. j. 54 Co 401/2015 -285, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 (soud prvního stupně) ze dne 7. 7. 2015, č. j. 31 C 75/2010 -242, ve výroku, kterým uložil žalované odstranit z pozemků žalobce ležících v katastrálním území H. (evidovaných na LV 368, Katastrální úřad pro hlavní město Praha, Katastrální pracoviště Praha) všechna velkoplošná reklamní zařízení a stavby pro reklamu (která upřesnil pomocí GPS souřadnic) do patnácti dnů od právní moci rozsudku (dále též jen „potvrzující výrok“), změnil ho ve výroku o nákladech řízení tak, že žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává, a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním (dovolatelka sice uvádí, že napadá rozsudek v „celém rozsahu“, podle obsahu však napadá jen potvrzující výrok), které není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř. “ (čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. ), neboť odvolací soud posoudil všechny rozhodné právní otázky v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby tyto otázky byly posouzeny jinak.
K otázce posouzení platnosti nájemní smlouvy z hlediska určitosti vymezení předmětu nájmu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 26 Cdo 3244/2012 , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2946/2012 , proti nimž byly podány ústavní stížnosti, které Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 4. 7. 2013, sp. zn. III. ÚS 1594/2013 , a ze dne 25. 7. 2013, sp. zn. III. ÚS 2121/2013 , a týkají se typově obdobných věcí, jimiž byla řešena otázka (ne)platnosti obdobné nájemní smlouvy.
V souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 926/2002 ) je i závěr odvolacího soudu, že výkon práva žalobce není v rozporu s dobrými mravy. Při aplikaci § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (z něhož je třeba i nadále vycházet – viz § 3028 odst. 1 , 3 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , dále jen „o. z.“), přihlédl ke všem zjištěným skutečnostem, a to jak na straně dovolatelky, tak i na straně žalobce, vycházel přitom z konkrétních zjištění učiněných v dané věci a jeho úvaha není zjevně nepřiměřená.
Možnou aplikací § 1 až 14 o. z. na dříve (do 31. 12. 2013) vzniklé právní vztahy (poměry), se Nejvyšší soud již zabýval při výkladu přechodného ustanovení § 3030 o. z. v rozsudku ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3612/2014 , uveřejněném pod číslem 4/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž formuloval a odůvodnil závěr, že toto ustanovení nelze vykládat tak, že by způsobovalo (umožňovalo) pravou zpětnou účinnost ustanovení § 1 až 14 o. z.
Námitkami, jimiž zpochybňuje správnost skutkových zjištění (týkajících se obsahu vůle účastníků a jejího výkladu) a namítá, že řízení u soudů obou stupňů bylo postiženo vadami, navíc dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
O návrhu na odklad vykonatelnosti, který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 24. listopadu 2016
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu