Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4041/2016

26 Cdo 4041/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci navrhovatele J. F., T., zastoupeného Mgr. Ing. Robertem Bochníčkem, advokátem se sídlem v Plzni – Jižním Předměstí, Americká 489/33, za účasti 1/ Společenství vlastníků jednotek čp. 1509 ul. K. Světlé, Tachov, se sídlem v Tachově, Karolíny Světlé 1509, IČO: 71160507, a 2/ I. V., T.,o změnu statutárního orgánu společenství vlastníků jednotek, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2015, č. j. -119, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Nejvyšší soud České republiky (dovolací soud) dovolání navrhovatele (dovolatele) proti usnesení Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 24. listopadu 2015, č. j. -119, odmítl podle ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „ “), neboť neobsahuje řádnou specifikaci údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až ), přičemž tuto vadu, pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání) neodstranil ( ). K projednání dovolání totiž nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (resp. jeho části), aniž by bylo z dovolání (z jeho celkového obsahu) zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 26. listopadu 2013, sp. zn. ). Má-li tedy být dovolání přípustné podle citovaného ustanovení proto, že – jak avizoval dovolatel – napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tomuto požadavku však dovolatel nedostál, neboť z dovolání (z jeho celkového obsahu) nevyplývá konkrétní právní otázka, na jejímž vyřešení bylo napadené rozhodnutí založeno a kteréžto řešení má být podrobeno dovolacímu přezkumu

.

Byť dovolání trpící vadami je neprojednatelné, dovolací soud výjimečně – vzhledem k charakteru uplatněných dovolacích námitek – v tomto konkrétním případě dodává, že při posuzování procesního úkonu podle jeho obsahu soud nemůže určitému a srozumitelnému úkonu přikládat jiný než účastníkem sledovaný smysl; nemůže tedy „domýšlet“ obsah úkonu nebo z úkonu činit závěry, které z něj ve skutečnosti nevyplývají (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 30. června 2004, sp. zn. , z 27. července 2007, sp. zn. , a z 9. října 2015, sp. zn. , uveřejněná pod č. C 2862 a C 5207 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu a pod č. 84/2016 časopisu Soudní judikatura), jak se – s přihlédnutím k obsahu návrhu na zahájení řízení – dožadoval dovolatel.

K dovolatelovým námitkám předestřeným pod body V. až VII. dovolání zbývá dodat, že dospěl-li odvolací soud k závěru, že jmenování opatrovníka podle citovaného ustanovení vybočuje z předmětu daného řízení, jak byl vymezen v návrhu na jeho zahájení, nezabýval se (a – logicky vzato – ani se zabývat nemohl) otázkou, zda jsou splněny předpoklady pro to, aby společenství zúčastněnému na řízení byl jmenován hmotněprávní opatrovník podle , . Na vyřešení takto postavené otázky tudíž napadené rozhodnutí nespočívá (nezávisí).

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. prosince 2016

JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu