Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3641/2016

29 Cdo 3641/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně RASTRA PREFA PARDUBICE a. s. v likvidaci, se sídlem v Pardubicích, Masarykovo nám. 1484, PSČ 530 02, identifikační číslo osoby 25296752, zastoupené Mgr. Vladimírem Štěpánkem, advokátem, se sídlem v Pardubicích, třída Míru 70, PSČ 530 02, proti žalovaným 1) M. V., 2) L. Č., 3) J. V.,4) R. Č., a 5) P. J., všem společně zastoupeným Mgr. Miroslavem Pytlíkem, advokátem, se sídlem v Pardubicích, Sukova třída 1556, PSČ 530 02, o zaplacení 591.302.822,25 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. října 2015, č. j. -847, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 28. ledna 2015,č. j. -549, zamítl žalobu o zaplacení 591.302.822,25 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

Dovolatelka považuje za otázku dovolacím soudem dosud neřešenou (ve smyslu ), „zda může nalézací soud nahradit vydání usnesení podle ustanovení , které je adresováno žalovaným, za poučení soudem ve smyslu ust. , 3 , které je adresováno žalobci…“. Podle obsahu dovolání tím vytýká soudům obou stupňů (tvrzenou) vadu řízení, spočívající v tom, že soud prvního stupně nepostupoval podle , když nevydal tzv. kvalifikovanou výzvu, a odvolací soud v tomto směru nezjednal nápravu.

Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává závěr, podle něhož podmínky pro vydání usnesení podle jsou splněny (mimo jiné) jen tehdy, vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem (viz důvody samotnou dovolatelkou citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. srpna 2008, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 2009, pod číslem 37, a dále např. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2011, sp. zn. , či ze dne 28. února 2012, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 101/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. , a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2015, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 70/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež jsou veřejnosti dostupné - stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 - na jeho webových stránkách).

Odvolací soud v projednávané věci shledal zcela správným závěr soudu prvního stupně, který žalobu dovolatelky zamítl pro nesplnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní. Již z toho je zřejmé, že v projednávané věci podmínky pro vydání usnesení podle naplněny nebyly.

Závěr odvolacího soudu o nesplnění (jejích) procesních povinností ovšem dovolatelka způsobem odpovídajícím požadavkům v dovolání vůbec nenapadla.

Argumentace dovolatelky, podle níž odvolací soud přehlédl, že soud prvního stupně její žalobu zamítl prostřednictvím nepřípustného „souhrnného zjištění“, je nepřípadná již proto, že jí vytýká údajnou vadu řízení, aniž by ve vztahu k ní vymezila otázku procesního práva, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí. Vytýkanou vadou napadené rozhodnutí nadto zjevně netrpí, neboť odvolací soud v něm toliko potvrdil postup soudu prvního stupně, který z důvodu nedostatečných skutkových tvrzení dovolatelky obsažených v žalobě k dokazování vůbec nepřistoupil a žádná skutková zjištění nečinil. Přímo z dovolatelkou citovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2001, sp. zn. , pak plyne, že se soud může dopustit pochybení formulováním tzv. souhrnného zjištění (až) při zjišťování skutkového stavu na základě provedeného dokazování.

Dovoláním je tvrzena též zmatečnostní vada řízení ve smyslu ustanovení , jež má spočívat v tom, že v prvním stupni rozhodl vyloučený soudce (JUDr. Jiří Kratochvíl). Zmatečnostní vady řízení však nejsou (od 1. ledna 2001) způsobilým dovolacím důvodem ve smyslu ; k jejich prověření slouží žaloba pro zmatečnost (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pro založení přípustnosti dovolání prostřednictvím ustanovení je tudíž tato dovolací argumentace právně bezcenná.

Ve vztahu k ostatním námitkám dovolatelka nevymezuje (posuzováno podle obsahu) předpoklady přípustnosti dovolání stanovené (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , či ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. , anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. , jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 16. prosince 2014, sp. zn. či usnesení Ústavního soudu ze dne 12. srpna 2015, sp. zn. ).

V důsledku této vady ( ), kterou dovolatelka neodstranila v dovolací lhůtě ( věta první ), Nejvyšší soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání k řešení (případných) otázek hmotného či procesního práva otevíraných dalšími dovolacími námitkami; proto se jimi nezabýval (srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. prosince 2016

JUDr. Filip C i l e č e k

předseda senátu