Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 4107/2016

25 Cdo 4107/2016

U S N E S E N Í

a) M. N.

a

b) B. K.

, obou zastoupených JUDr. Janem Havlíčkem, advokátem se sídlem Jihlava, Masarykovo náměstí 110/64,

proti žalované

Mgr. D. P.

, advokátce se sídlem Jihlava, Jiráskova 3960/32, za účasti Generali Pojišťovny a. s.,

IČO 61859869, se sídlem v Praze 2, Bělehradská 132, jako vedlejší účastnice na straně žalované, zastoupené Mgr. Josefem Veverkou, advokátem v Praze 5, Kinských 76/7, o 420.533 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 12. 2015, č. j. -87, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 19.762 Kč k rukám JUDr. Jana Havlíčka, advokáta se sídlem Jihlava, Masarykovo náměstí 110/64, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 12. 2015, č. j. -87, ve spojení s usnesením ze dne 12. 1. 2016, č. j. -94, byl potvrzen rozsudek pro uznání Okresního soudu v Jihlavě ze dne 25. 2. 2014, č. j. -34, rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení a nákladech řízení mezi žalobci a vedlejším účastníkem. K vydání rozsudku pro uznání přistoupil okresní soud po marném uplynutí lhůty pro vyjádření k výzvě dle , v jehož důsledku došlo k fikci uznání nároku žalovanou. Odvolací soud v souladu s ustanovením 212a odst. 4 ve spojení s přezkoumal rozsudek pro uznání a dovodil, že byly naplněny podmínky pro jeho vydání. Neztotožnil se s tvrzením žalované, že v podání vyjádření k žalobě jí zabránily vážné důvody, neboť její zdravotní potíže nebyly takového charakteru, aby jí znemožnily alespoň sdělit soudu, že má vážný důvod, pro který se nemůže vyjádřit ve stanovené lhůtě. Zdůraznil, že si žalovaná jako advokátka musela být vědoma závažnosti výzvy ve smyslu b odst. 1 , sama připustila, že spor konzultovala s kolegyní a uvědomila pojišťovnu. Proto odvolací soud neshledal důvody tvrzené žalovanou za závažné, odůvodňující nevydání rozsudku pro uznání.

Proti tomuto rozhodnutí podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v rozdílném rozhodování dovolacího soudu, a důvodnost v nesprávném právním posouzení věci. Dle dovolatelky nebyly v dané věci splněny podmínky pro vydání výzvy dle , neboť již sama žaloba trpěla vadami. Dovolatelka je dále přesvědčena, že jí v podání vyjádření bránily závažné důvody, jež odvolací soud neuznal. Těmito důvody jsou dle dovolatelky závažné psychiatrické obtíže, kterými dovolatelka dle vyjádření ošetřujícího psychiatra trpí, zejména těžký depresivní stav projevující se výpadky paměti.

Žalobci ve vyjádření k dovolání uvedli, že byly splněny podmínky pro vydání výzvy dle , byly tedy splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, neboť nastala fikce uznání rozsudku a důvody, jež považuje dovolatelka za závažné, odůvodňující promeškání lhůty k vyjádření, považují žalobci za lživé, účelové a dodatečně vykonstruované. Rozhodnutí odvolacího soudu považují za správné, a proto navrhují zamítnout dovolání v celém rozsahu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) posoudil dovolání a shledal, že bylo podáno včas, účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky právnického vzdělání dovolatelky ( ), není však přípustné podle ustanovení

Dovolatelka uvedla, že dovolání je přípustné z důvodu rozdílného rozhodování dovolacího soudu. Ačkoli takové znění přesně neodpovídá dikci ustanovení , bylo by možno dovodit, že dovolatelka spatřuje předpoklad přípustnosti dovolání v řešení otázky hmotného či procesního práva rozhodované dovolacím soudem rozdílně, avšak podle konstantní judikatury dovolacího soudu má-li být dovolání přípustné podle ustanovení proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, musí být z obsahu dovolání patrno nejen to, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde, ale i rozdílná rozhodovací praxe, tedy rozdílné právní posouzení téže otázky v rámci rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Dovolání takto vymezenou rozdílnou rozhodovací praxi dovolacího soudu postrádá.

Z dovolatelkou citované judikatury dovolacího soudu pak lze usuzovat spíše na námitku rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, avšak ani v takovém případě nelze shledat dovolání přípustným, neboť výhrady dovolatelky směřují především do samotného právního posouzení nároku žalobců. Námitky, kterými dovolatelka zpochybňuje žalobu jako vadnou, jsou přesně těmi rozhodujícími skutečnostmi, které žalovaná měla uvést na svoji obranu ve vyjádření k žalobě. Odvolací soud shledal žalobu jasnou, úplnou a obsahující rozhodné skutečnosti, na jejímž základě bylo možné pokračovat v řízení. Žaloba zní na konkrétní peněžitou částku, jíž se žalobci domáhají. V případě rozsudku pro uznání se právní posouzení věci odvolacím soudu omezuje v zásadě jen na to, zda nejde o věc, v níž nelze uzavřít nebo schválit smír, zda nejde o věc uvedenou v , případně zda nejde o řízení, které je podle koncentrováno ze zákona.

Již ze žaloby ale i ze samotných tvrzení dovolatelky je zjevné, že výzva dle byla důvodná a oprávněná. Dovolatelka byla vyzvána k zaplacení žalované částky před podáním žaloby a na tuto výzvu nereagovala, z vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě je zřejmé, že nejde o zcela jednoduchou věc nevyžadující rozsáhlejší přípravu ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, pod č. 173.

Uvádí-li dovolatelka judikaturu dovolacího soudu k odůvodněnosti výzvy dle , lze na tuto judikaturu odkázat. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v závěru, že kvalifikovaná příprava jednání je pravidlem, zatímco případy, kdy žaloba je zjevně bezdůvodná či věc je zcela jednoduchá, takže nevyžaduje přípravu jednání postupem podle , budou spíše výjimečné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2005, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2006, sp. zn. ).

Konečně dovolatelkou uváděné zdravotní obtíže či předvánoční stres nejsou ani dle dovolacího soudu závažnými důvody, které by jí znemožnily podat ve věci vyjádření. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vážný důvod, který žalovanému zabránil, aby se ve věci písemně vyjádřil včas (ve lhůtě stanovené soudem), má ve smyslu ustanovení a význam jen tehdy, jestliže žalovaný takový vážný důvod sdělil soudu ve lhůtě stanovené pro podání vyjádření nebo jestliže u něj šlo o tak vážný důvod, který mu neumožnil, aby soudu byť jen sdělil, že u něj nastal vážný důvod, který mu brání podat písemné vyjádření včas (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. , Soubor C 3360).

Dovolatelka v odvolání dokonce výslovně uvedla, že podání sepsala a chtěla odnést na podatelnu soudu, avšak pro bolesti v lýtku tak neučinila, což si následně neuvědomila. Z uvedeného je však zjevné, že se nejednalo o natolik závažný důvod, pro který nemohla objektivně výzvě vyhovět, ani uvědomit soud a požádat o prodloužení lhůty pro vyjádření. Dovolací soud zdůrazňuje, že dovolatelka je advokátka znalá práva, a tím spíše si měla být vědoma procesních důsledků nevyhovění výzvě k vyjádření.

Jak vyplývá z výše uvedeného, dovolatelka nevymezila „rozdílné rozhodování dovolacím soudem“, a právní otázky, v jejichž řešení rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, namítané dovolatelkou, byly odvolacím soudem vyřešeny v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a dovolání tak není dle přípustné.Nejvyšší soud je proto podle věty první odmítl.

Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, je povinna nahradit žalobcům účelně vynaložené náklady dovolacího řízení ( , , část věty před středníkem a ), k nimž patří odměna advokáta zastupujícího žalobce za podání vyjádření k dovolání ve výši 16.032 Kč ( , , a ve znění pozdějších předpisů), paušální náhrada hotových výdajů advokáta 300 Kč ( citované vyhlášky) a a 21 % DPH ve výši ve výši 3.430 Kč, tj. celkem 19.762 Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 24. listopadu 2016

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu