Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Nd 311/2016

32 Nd 311/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně PhDr. H. P., proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, identifikační číslo osoby 00025429, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o námitce podjatosti soudců senátu 30 Cdo Nejvyššího soudu, uplatněné žalobkyní v řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2016, č. j. -191, vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. , takto:

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 19. 5. 2016, č. j. -191, Městský soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 2. 3. 2016, č. j. -178, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl návrh žalobkyně na ustanovení zástupce z řad advokátů.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Věc je vedena u Nejvyššího soudu pod sp. zn. a rozhodovat o ní přísluší senátu občanskoprávního a obchodního kolegia tohoto soudu určenému rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2016, složenému ze soudců JUDr. Františka Ištvánka, JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka.

Žalobkyně podáním ze dne 25. 8. 2016, doručeným téhož dne Nejvyššímu soudu, vznesla námitku podjatosti soudců senátu 30 Cdo Nejvyššího soudu. Ani v doplnění námitky podjatosti na výzvu soudu usnesením ze dne 21. 9. 2016, č. j. -207, doručeným 27. 9. 2016, neuvedla, z čeho dovozuje averzi soudců senátu 30 Cdo Nejvyššího soudu vůči její osobě, nespecifikovala, v čem spatřuje odlišné rozhodování ve věcech, v nichž je účastnicí, a neupřesnila, proti kterým soudcům její námitka podjatosti směřuje. Navrhla, aby Nejvyšší soud předložil Ústavnímu soudu návrh na zrušení ustanovení (dále jen „ “), aniž by tento návrh blíže odůvodnila.

JUDr. František Ištvánek ve svém vyjádření uvedl, že v řízení vedeném pod sp. zn. není v žádném jiném než soudcovském poměru k věci, účastníkům nebo k jejich zástupcům a není mu znám žádný důvod k pochybnostem o jeho nepodjatosti.

JUDr. Pavel Simon ve vyjádření uvedl, že k účastníkům řízení vedeného pod sp. zn. , ani k věci samotné nemá žádný vztah a nejsou mu proto známy žádné okolnosti zakládající pochybnost o jeho nepodjatosti.

Mgr. Vít Bičák k námitce podjatosti ve vyjádření uvedl, že v rámci své činnosti u soudu prvního stupně rozhodoval o jiných věcech žalobkyně a je mu známo, že žalobkyně vede řadu soudních sporů, ve kterých se dovolává různých pochybení správních úřadů a soudů v jiných „jejích“ věcech a z nichž dovozuje porušení svých práv, vznik nemajetkové újmy a vznik nároku na přiměřené zadostiučinění v penězích, což však nezakládá takový poměr k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům, pro který by měl být dán důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Vyjádřil přesvědčení, že není dána žádná okolnost, která by bránila tomu, aby při své rozhodovací činnosti dostál všem povinnostem soudce, včetně povinnosti rozhodovat nestranně a nezávisle.

Podle ustanovení věty druhé o vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.

V souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2016 byla věc o vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. předložena senátu 32 Cdo.

Podle ustanovení soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

Podle ustanovení důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Pochybnosti o nepodjatosti soudců dovolatelka dovozuje z okolností jejich rozhodování v jiných (blíže nespecifikovaných) právních věcech. Tyto okolnosti, jak vyplývá z ustanovení , samy o sobě nemohou být důvodem pro jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí v dané konkrétní věci. Podle vyjádření jmenovaných soudců nemají žádný (z hlediska jejich možného vyloučení z projednávání dovolání a rozhodnutí o něm) právně relevantní vztah k dané konkrétní věci či k účastníkům řízení a jejich zástupcům. Nejsou tedy dány žádné okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit jejich osobní zájem na výsledku daného sporu a pochybnosti o jejich nepodjatosti.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud rozhodl, že soudci uvedení ve výroku I. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. .

Požadavek, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, u něhož není důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, se z povahy věci může týkat jen soudců, kterým věc náleží podle pravidel stanovených rozvrhem práce soudu. Z toho vyplývá, že námitku podjatosti lze uplatnit jen ve vztahu k těm soudcům, kteří jsou určeni ve věci rozhodovat; k námitce směřující proti jiným soudcům téhož senátu soud rozhodující o námitce podjatosti nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. , jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Dovolatelka své výhrady směřuje obecně proti soudcům senátu 30 Cdo, tedy i proti soudcům, kteří podle rozvrhu práce nejsou určeni k rozhodování o dovolání ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. . Dovolatelčina námitka podjatosti je tedy v tomto rozsahu úkonem, který není za řízení přípustný a k němuž se nepřihlíží ( ), když nemůže mít žádný vliv na probíhající řízení o dovolání. Proto Nejvyšší soud rozhodl ve výroku II., že ve zbývajícím rozsahu se k námitce podjatosti soudců senátu 30 Cdo Nejvyššího soudu jako k nepřípustné nepřihlíží.

Návrhu žalobkyně, aby Nejvyšší soud předložil Ústavnímu soudu návrh na zrušení ustanovení , Nejvyšší soud nevyhověl, neboť dospěl k závěru, že citované ustanovení není v rozporu s ústavním pořádkem. Žalobkyně návrh na zrušení tohoto ustanovení ani nijak nezdůvodnila.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. 12. 2016

JUDr. Hana G a j d z i o k o v á

předsedkyně senátu